15 A 8/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

15 A 8/2025- 47 - text  6 15 A 8/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: Ing. C. P. D., narozený X bytem X proti žalovanému: Úřad práce České republiky – Krajská pobočka Ústí nad Labem sídlem Revoluční 3289/13, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v určení toho, že postup žalovaného, který odmítl plnou moc udělenou žalobci účastníkem řízení o žádosti o rodičovský příspěvek bez výzvy k odstranění vad podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, avšak následně fakticky rozporně jednal se žalobcem jako se zmocněncem účastníka řízení, představoval nezákonný zásah do práv žalobce, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 2 000 Kč. Částka 2 000 Kč bude žalobci vrácena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu domáhal, aby soud vydal rozsudek, ve kterém určí, že postup žalovaného spočívající v odmítnutí plné moci jemu udělené účastníkem řízení bez výzvy k odstranění vad podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a následném rozporném faktickém jednání se žalobcem jako se zmocněncem účastníka řízení, představoval nezákonný zásah do práv žalobce. Současně se žalobce domáhal toho, aby byla žalovanému uložena povinnost obnovit právní stav před tvrzeným zásahem – tj. zejména určením, zda žalovaný žalobcem předloženou plnou moc akceptuje v souladu s § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu, či nikoliv, a aby tuto skutečnost žalovaný oznámil jak žalobci, tak účastníku řízení. Žalobce též v žalobě navrhl, aby soud žalovanému uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě ze dne 21. 3. 2025 nejprve popsal, že dne 14. 12. 2024 podal prostřednictvím datové schránky žádost o rodičovský příspěvek jménem účastníka řízení (konkrétně paní N. T. H. T.). Předmětná žádost přitom byla žalobcem učiněna na základě plné moci, která byla k poukazovanému podání přiložena. Žalovaný však odmítl plnou moc pro žalobce uznat s odůvodněním, že nesplňuje požadavky dle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. Žalovaný tak dané správní řízení zahájil přímo s účastníkem řízení – zaslal mu výzvu k doplnění podkladů a následně řízení přerušil. Účastník řízení na tuto výzvu reagoval tím, že uvedl, že je zastoupen žalobcem a současně podal odvolání proti přerušení odkazovaného řízení. Žalovaný následně začal komunikovat se žalobcem jako se zmocněncem účastníka řízení, ačkoliv dříve jeho plnou moc odmítl. Tím vznikla dle žalobce situace právní nejistoty, neboť žalovaný na jedné straně tvrdil, že žalobce není oprávněn účastníka řízení zastupovat, avšak na straně druhé s ním jako se zmocněncem jednal. Žalobce tak proti uvedenému postupu žalovaného podal stížnost, která byla zamítnuta. Poté žalobce podal žádost o přezkoumání způsobu vyřízení nadepsané stížnosti, která však byla také neodůvodněně zamítnuta. Ačkoliv byl rodičovský příspěvek účastníku řízení přiznán, žalobce se domnívá, že postup žalovaného byl nezákonný. Žalovaný totiž žalobci neposkytl možnost odstranit vady plné moci v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu, čímž mu znemožnil uplatnit jeho právo na zastupování. Následně tedy vedl řízení s osobou, jejíž zastoupení výslovně neuznal, což představuje vnitřní procesní rozpor. 3. Žalobce poté odkázal na dikci § 33 odst. 2 písm. b) a c) správního řádu, přičemž v návaznosti na shora popsaná pochybení žalovaného konstatoval, že žalovaný nezákonný zásah spočívá v tom, že žalobce byl v důsledku daných procesních pochybení zbaven možnosti řádně vykonávat svoji roli zmocněnce. Takový postup dle žalobce přímo odporuje předvídatelnosti správního řízení a jednoznačnosti informací o právech a povinnostech účastníků řízení. 4. K tomu žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2021, č. j. 3 As 163/2019-34, ve kterém byly vyloženy podstatné zásady týkající se akceptace plné moci ve správním řízení. Dle žalobce tak žalovaný nesprávně interpretoval rozsah předmětné plné moci, porušil zásadu součinnosti správních orgánů a zásadu procesní ekonomie a právní jistoty, jakož i legitimní očekávání účastníka řízení, přičemž porušil také právo na zastoupení. Doplnění žaloby 5. V doplnění žaloby ze dne 25. 3. 2025 žalobce dále uvedl, že v odkazovaném případě předložil plnou moc, která obsahovala zmocnění k zastupování ve všech správních řízeních před orgány veřejné moci a ke všem s tím souvisejícím právním jednáním. V tomto rozsahu se tedy jednalo o právně přípustné a jednoznačné zmocnění pro skupinu úkonů dle § 33 odst. 2 písm. a) správního řádu. Žalovaný měl proto takovou plnou moc akceptovat, případně měl v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu vyzvat k jejímu upřesnění či odstranění vad. Tím, že správní orgán neuznal zastoupení žalobcem, které mělo být považováno za dostatečné již při předložení předmětné plné moci, ani neposkytl žalobci prostor k nápravě postupu, ačkoliv s ním následně fakticky jednal jako se zmocněncem, vznikl zásah do jeho práva vykonávat úkony jménem zastoupené osoby, a to způsobem nepředvídatelným a bez zákonné opory. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný předložil k výzvě soudu spisovou dokumentaci vedenou v žalobcem odkazovaném případě, přičemž navrhl, aby byla podaná žaloba zamítnuta, neboť k tvrzenému nezákonnému zásahu do práv žalobce nedošlo. Žalovaný též ve stručnosti popsal skutkový stav žalobcem poukazovaného případu a uvedl, že žalobce nemohl být vyzván k odstranění vad plné moci, neboť jej žalovaný nepovažoval za účastníka řízení. Předložená plná moc totiž dle žalovaného nerespektovala § 33 odst. 2 písm. a) až c) správního řádu. Žalovaný nicméně následně danou písemnou plnou moc formálně akceptoval, neboť došlo k jejímu dodatečnému doplnění jasně projevenou vůlí k zastupování ve věci řízení o rodičovském příspěvku samotným účastníkem řízení. O požadované dávce pak bylo žalovaným v zákonné lhůtě rozhodnuto. Ke stížnosti žalobce poté nebylo shledáno v postupu pracovníků žalovaného pochybení. Dále žalovaný zmínil i přešetření způsobu vyřízení žalobcovy stížnosti nadřízeným orgánem. Závěrem žalovaný uvedl, že žalobce mohl v poukazovaném případě informovat, že s ním započíná jednat jako se zmocněncem účastníka řízení, avšak toto opomenutí neshledal za natolik intenzivní povahy, že by došlo k porušení zásady procesní ekonomie a právní jistoty. Replika žalobce 7. V podané replice žalobce setrval na podané žalobě a jejích důvodech. Posouzení věci soudem 8. Před vlastním rozhodnutím o žalobě byl soud nejprve povinen zabývat se otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 9. Podle § 82 s. ř. s. platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 10. Dle § 85 s. ř. s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. 11. Judikatura Nejvyššího správního soudu poté dovodila, že ochrana podle § 82 s. ř. s. je důvodná tehdy, pokud jsou kumulativně splněny všechny podmínky zde stanovené. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), pokud byl zásah zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), (srov. např. rozsudky ze dne 31. 8. 2017, č. j. 4 As 117/2017-46, nebo ze dne 3. 9. 2024, č. j. 10 As 100/2024-98). 12. Aktivně legitimována k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je tedy dle § 82 s. ř. s. každá osoba, která tvrdí, že byla tímto zásahem, pokynem či donucením přímo zkrácena na svých právech. Soud proto při úvaze o splnění podmínek řízení zkoumá pouze toto tvrzení, nikoliv už jeho důvodnost. Důvodnost tvrzení žalobce, tj. otázka naplnění pětice kumulativních podmínek podle § 82 s. ř. s., je totiž předmětem až meritorního posouzení věci (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2006, č. j. 3 Aps 3/2005-139, ze dne 19. 9. 2007, č. j. 9 Aps 1/2007-68, či usnesení rozšířeného senátu téhož soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007-247)