7 Afs 54/2006 — Nejvyšší správní soud

15 Af 23/2023- 77 - text  14 15 Af 23/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: Mgr. Jan Vrzala, DIČ: CZ7603162908 sídlem Lípová 516/8, 415 01 Teplice zastoupený daňovou poradkyní Censitio, s.r.o. sídlem Ratajová 113/8,148 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2023, č. j. 36613/23/5300-22443-712892, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2023, č. j. 36613/23/5300-22443-712892, kterým byla zamítnuta jeho odvolání a byly potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“), ze dne 6. 6. 2022, č. j. 1523785/22/2514-50523-505526, kterým byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za prosinec 2016 ve výši 208 320 Kč a byla mu uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 41 664 Kč, č. j. 1523926/22/2514-50523-505526, kterým bylo žalobci doměřeno DPH za duben 2017 ve výši 646 599 Kč a byla mu uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 129 319 Kč, č. j. 1523952/22/2514-50523-505526, kterým bylo žalobci doměřeno DPH za září 2018 ve výši 864 154 Kč a byla mu uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 172 830 Kč, č. j. 1523970/22/2514-50523-505526, kterým bylo žalobci doměřeno DPH za 1. čtvrtletí 2019 ve výši 912 670 Kč a byla mu uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 182 534 Kč, a č. j. 1523986/22/2514-50523-505526, kterým bylo žalobci doměřeno DPH za 2. čtvrtletí 2019 ve výši 665 217 Kč a byla mu uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 133 043 Kč. Žaloba 2. Žalobce nejprve popsal, že v letech 2014 až 2016 pořídil pozemky v Proboštově a Dubí. Pozemky byly určeny pro výstavbu rodinných domů a pro vybudování inženýrských sítí v souvislosti s výstavbou těchto domů. Tyto pozemky pak žalobce prodal – šest pozemků fyzickým osobám a čtrnáct pozemků právnickým osobám (společnostem Plot4house one až Plot4house fourteen), které sám ovládal společně s manželkou. Žalobce, který byl plátcem DPH, zrušil svou registraci k DPH v květnu 2016 na vlastní žádost, protože nevykázal obrat přesahující 1 000 000 Kč za předchozích 12 měsíců. Později (v říjnu 2016) prodal pozemky svým společnostem, které nebyly plátcem DPH. Následně byly tyto pozemky prodány fyzickým osobám jako konečným vlastníkům. Tento postup byl správcem daně považován za umělé vytvoření podmínek pro dosažení daňového zvýhodnění, což odporuje zásadě zákazu zneužití práva. 3. Za velmi podstatnou považoval žalobce skutečnost, že mu dne 23. 12. 2015 bylo doručeno oznámení o zahájení exekuce na veškerý jeho majetek. Exekuční řízení bylo vedeno na základě tehdy již neexistujícího exekučního titulu v souvislosti s manželským rozvodem v roce 2010 a následnými rozhodnutími. Jednalo se o komplot bývalé manželky žalobce. Přestože se jednalo o bezdůvodnou exekuci, k jejímu zastavení přes veškeré úsilí žalobce došlo v důsledku obstrukcí exekutora a exekučního soudu až v květnu 2016. V průběhu exekuce samozřejmě došlo v katastru nemovitostí u předmětných pozemků k vyznačení poznámky o vedení exekučního řízení. Tato skutečnost velmi vážně ohrozila realizaci projektu, neboť je zřejmé, že právní jistota kupujících by byla vyznačením této poznámky silně narušena. Vzhledem k této zkušenosti a s ohledem na přetrvávající nevraživost ze strany bývalé manželky nezbývalo žalobci nic jiného, než aby právně a ekonomicky přeuspořádal realizaci developerského projektu tak, aby byl dále realizován subjektem, který těmito riziky nebyl a není zatížen. Zejména z tohoto důvodu žalobce rozhodl o tom, že v projektu budou pokračovat právnické osoby založené žalobcem. Žalobce se v souladu se zavedenou podnikatelskou praxí rozhodl realizovat projekt za pomoci tzv. „SPV společností“. Zdůraznil, že realizace developerských projektů prostřednictvím jednoúčelové projektové společnosti je zcela běžnou podnikatelskou praktikou v oblasti developerských projektů. Všechny nově založené SPV společnosti (v počtu celkem 14 společností) byly založeny notářským zápisem dne 5. 5. 2016, tedy bezprostředně po skončení exekuce. V případě žalobce bylo hlavním účelem odstínění realizace developerského projektu od osobních problémů žalobce a ataků bývalé manželky na jeho majetek. Z hlediska posuzování subjektivní stránky zneužití práva není rozhodné, z jakých důvodů bylo exekuční řízení zahájeno. Za rozhodnou je nutno považovat pouze tu skutečnost, že exekuční řízení skutečně probíhalo a žalobce se založením SPV společností snažil ochránit svůj majetek před ataky své bývalé manželky. 4. Konstatoval, že důvodem pro založení nikoliv jediné SPV společnosti, ale většího počtu SPV společností byla snaha o minimalizaci rizika, že neúspěch a případně vzniklé závazky (např. z důvodu odpovědnosti za škodu) při realizaci jednoho dílčího projektu (výstavby jednoho rodinného domu) ohrozí realizaci zbývajících dílčích projektů (výstavby ostatních rodinných domů). Další důvod pro vznik více SPV společností vyvěral z tehdejšího podnikatelského záměru. Tím bylo nejenom zasíťování pozemků a jejich následný prodej jako stavebních parcel, ale i realizace výstavby rodinných domů. Záměrem bylo nabízet k prodeji hotový rodinný dům včetně příslušného pozemku. Vzhledem k počtu pozemků nebyl žalobce finančně schopen zabezpečit výstavbu rodinných domů na všech pozemcích, neboť to představovalo investici ve výši cca 80 až 100 milionů korun. SPV společnosti pro realizaci tohoto záměru skýtaly vhodný „podvozek“, neboť bylo možné převést část podílu na budoucího spoluinvestora a realizace každého dílčího projektu (výstavby jednoho rodinného domu) prostřednictvím jedné samostatné SPV společnosti skýtala možnost získat pro realizaci celkového záměru více spoluinvestorů. Předpokladem bylo, že spoluinvestor získá v dané SPV společnosti poloviční podíl. Proto bylo původní nastavení všech společností tak, že byly zakládány se dvěma obchodními podíly v poměru 50:50. Tento záměr ale nebyl realizován, neboť se přes vynaložené značné úsilí žalobci nepodařilo sehnat žádného spoluinvestora. Došlo tak nakonec k tomu, že jen v případě čtyř dílčích projektů došlo k výstavbě rodinných domů a jejich prodeji včetně pozemku konečnému majiteli. Ovšem i v případě těchto čtyř dílčích projektů lze tvrdit, že jejich realizace pomocí jednotlivých samostatných SPV společností splnila svůj preventivní ekonomický a právní účel. Zdůraznil, že žalovaný fakticky „vnucuje“ žalobci svůj subjektivní a ničím nepodložený názor, aniž by měl jakékoliv vlastní praktické zkušenosti s řízením a prováděním developerských projektů. Uvedl, že založení SPV je tedy strategií pro zvýšení efektivity, snížení rizik a zjednodušení řízení a financování developerských projektů. Žalobce dospěl k závěru, že pokud založí 14 SPV společností, dojde ke znásobení těchto výhod. Předpokládal zejména, že takto koncipovaný obchodní model bude atraktivnější pro větší množství menších investorů. Žalobce považoval za důležité rovněž uvést, že ze strany společností Plot4house one až Plot4house fourteen došlo v letech 2018 až 2022 k řádnému zaplacení kupní ceny za pozemky žalobci a žalobce tyto částky řádně zdanil jako svůj příjem. 5. Pokud se týká správcem daně tvrzeného získání daňové výhody, žalobce upozornil na to, že sazba daně z příjmů fyzických osob činí 15 %, sazba daně z příjmů právnických osob činí 19 %. Při převodu pozemků na SPV společnosti byla uhrazena daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 4 %. V případě jednoho převodu pozemků ze žalobce na konečné majitele by tuto daň hradili tito kupující. Skutečnost, že developerský projekt realizovali neplátci, tj. žalobce a SPV společnosti, mj. znamená, že ze strany těchto osob nedošlo k uplatnění nároku na odpočet daně na vstupu a poukázal na závěry rozsudku Soudního dvore Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 21. 2. 2006 ve věci C-255/02 Halifax plc. (dále jen „rozsudek Halifax“). Dále je nutno přidat srážkovou daň 15 % z podílu na zisku při jeho výplatě žalobci jako beneficientovi celého projektu, zohlednit náklady spojené se založením čtrnácti společností, zejména notářské poplatky a administrativní náklady spojené s jejich obchodním vedením, jako například náklady na vedení účetnictví a zabezpečení mzdové agendy. Ve světle výše uvedeného se jeví případná daňová úleva v porovnání s uvedenými skutečnými důvody jednání žalobce jako zcela marginální. 6. Za účelem prokázání záměru získat pro realizaci svého záměru spoluinvestora či spoluinvestory navrhoval žalobce v průběhu daňové kontroly i odvolacího řízení provedení výslechu svědků A. R. a M. F. Smyslem navržených výslechů svědků bylo prokázat, že svědkům byla nabízena ú