7 Afs 85/2013 — Nejvyšší správní soud

16 A 34/2023- 59 - text  33 16 A 34/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobce: Stop tunelům, z. s., IČO 22879552 sídlem Na Valech 813/3, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 - Vršovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I) EUROFORM spol. s r. o., IČO 45241716 sídlem tř. Kosmonautů 1221/2a, 779 00 Olomouc zastoupená advokátem JUDr. Jakubem Lichnovským sídlem 28. října 3346/91, 702 00 Ostrava II) Sdružení Zdravé Ústí, z. s., IČO 27031713 sídlem Ostrčilova 539/9, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2023, č. j. MZP/2023/530/501, sp. zn. ZN/MZP/2021/530/222, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 19. 5. 2023, č. j. MZP/2023/530/501, sp. zn. ZN/MZP/2021/530/222, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2023, č. j. MZP/2023/530/501, sp. zn. ZN/MZP/2021/530/222, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce a osoby zúčastněné na řízení II) a bylo potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 28. 7. 2022, č. j. KUUK/091575/2022/ZPZ, sp. zn. KUUK/005880/2020/ZD-739-nove III, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž správní orgán prvního stupně rozhodl o žádosti osoby zúčastněné na řízení I) o povolení výjimky ze zákazů podle § 50 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) při provádění stavby „Průmyslová zóna Přestanov  Chabařovice EUROFORM“ v katastrálním území Chabařovice tak, že podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny povolil výjimku ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje ve výroku prvostupňového rozhodnutí jednotlivě vyjmenovaných zvláště chráněných druhů v rozsahu konkrétně specifikovaných zákazů při provádění uvedené stavby z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu sociálního a ekonomického charakteru ve smyslu § 56 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny, a zároveň stanovil rozsah a podmínky povolení (celkem sedm) a způsob kontroly těchto podmínek. 2. Žalobce současně navrhl, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí a požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 3. V žalobě uplatnil žalobce následující žalobní body. 4. V prvním žalobním bodě žalobce namítal, že v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí poukazoval na to, že tímto rozhodnutím byla povolena výjimka pouze pro dobu provádění stavby průmyslové zóny, a nikoliv pro dobu jejího následného užívání (provozu). Žalobce proto v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí uplatnil v této souvislosti celkem tři dílčí námitky, s nimiž se podle něj žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal. 5. Za prvé žalobce v odvolání odkázal na své podání ze dne 23. 2. 2022, v němž popsal, proč považuje za problematické, aby byla vydána výjimka jen pro dobu provádění stavby a namítl, že se prvostupňové rozhodnutí vůbec nevypořádalo s jeho zde uvedenou argumentací, že má-li být výjimka udělena pouze pro provádění stavby, nelze při posuzování žádosti o její udělení vycházet z osobou zúčastněnou na řízení I) tvrzených ekonomických a sociálních přínosů stavby, jichž má být dosaženo až po jejím zprovoznění. Správní orgán prvního stupně však přesto tato tvrzení do svého rozhodnutí bez dalšího přejal a předpokládané přínosy související s provozem zohledňoval při posuzování veřejného zájmu na realizaci průmyslové zóny. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí touto žalobcovou odvolací námitkou nezabýval a zohlednil předpokládané přínosy související s provozem stejně jako správní orgán prvního stupně. Žalobce proto na této své námitce i nadále trvá, přičemž v podrobnostech odkázal na své podání ze dne 23. 2. 2022, kde ji detailně rozvedl. 6. Za druhé žalobce namítal, že v pořadí třetí podmínka, na niž je povolení výjimky v prvostupňovém rozhodnutí vázáno, je nezákonná, protože má být plněna až v době provozu průmyslové zóny. Výjimka je však udělována pouze na dobu výstavby. Plnění této podmínky je proto nevymahatelné. Jedná se přitom o podmínku zásadního významu, jež ukládá povinnost realizovat zmírňující a kompenzační opatření. K této odvolací námitce žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že uvedená podmínka neznamená, že by udělená výjimka musela platit po celou dobu existence, resp. užívání průmyslové zóny. Cílem této podmínky je zajistit, aby stanovená náhradní a kompenzační opatření byla nejen realizována ale i udržována. Žalobce je toho názoru, že způsob, jakým žalovaný tuto jeho námitku vypořádal, nerozptýlil žalobcovu pochybnost ohledně vymahatelnosti této podmínky a je i nadále přesvědčen, že je její plnění nevymahatelné. 7. Za třetí žalobce uvedl, že osoba zúčastněná na řízení I) původně žádala o udělení výjimky na dobu výstavby i provozu průmyslové zóny, přičemž vyjádřil pochybnost, zda rozsah své žádosti následně zúžila, či tak svévolně učinil správní orgán prvního stupně. Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí k této odvolací námitce vůbec nevyjádřil. 8. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítal, že ve svém podání ze dne 23. 2. 2022 poukazoval na to, že dle vyjádření osoby zúčastněné na řízení I) ze dne 14. 1. 2022 byl její původní stavební záměr dodatečně modifikován s ohledem na plánovanou výstavbu vysokorychlostní trati (dále také jen „VRT“), což podle žalobcova názoru vyvolalo nejistotu ohledně účinnosti opatření, která měla být realizována za účelem kompenzace negativních vlivů záměru na jednotlivé dotčené zvláště chráněné druhy. Správní orgán prvního stupně podle žalobce tuto jeho námitku vypořádal nepřezkoumatelnou argumentací, která nebyla založena na podkladech obsažených ve spisech, což žalobce následně uplatnil jako námitku v rámci odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, a to společně s námitkou, že přílohu prvostupňového rozhodnutí tvoří výřez projektové dokumentace ze srpna 2014, jenž modifikace původního stavebního záměru neobsahuje. Žalovaný se k této odvolací námitce vyjádřil v tom smyslu, že se týká dopadů zatím pouze plánované VRT, jejíž vliv v současné době nelze předjímat. Žalovaný tak podle žalobce nesprávně pochopil podstatu této jeho námitky, neboť ta se netýkala možného budoucího ovlivnění kompenzačních opatření plánovanou VRT, ale způsobu, jakým se s touto námitkou vypořádal správní orgán prvního stupně. 9. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítal, že v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí uváděl, že se v něm správní orgán prvního stupně nevypořádal s konkrétními námitkami, které žalobce v podání ze dne 23. 2. 2022 uplatnil vůči hodnocení vlivů stavby na některé dotčené zvláště chráněné druhy. Jednalo se o poukaz žalobce na skutečnost, že některé z nich jsou uvedeny v červených seznamech ohrožených druhů, na vnitřní rozpornost biologického hodnocení vlivů stavby, a to v otázce vlivu přemostění Habartického potoka na tyto druhy a na v něm obsaženou nesprávnou úvahu o možném budoucím osídlení plánovaného „zavodněného“ poldru obojživelníky, neboť součástí projektu stavby je pouze záměr realizace poldru suchého. Žalovaný se s touto odvolací námitkou v napadeném rozhodnutí vypořádal pouze konstatováním, že hodnocení vlivů bylo vypracováno autorizovanou osobou a že žalobcovy námitky nebyly nijak podloženy. Žalobce je přesvědčen, že takový způsob vypořádání je nedostatečný. 10. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítal, že v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí poukazoval na jeho vady spočívající v nepřezkoumatelnosti závěrů správního orgánu prvního stupně při posuzování otázky existence důvodů pro povolení výjimky podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, jakož i na skutečnost, že správní orgán prvního stupně pominul žalobcovy námitky, které vznesl k této otázce ve svých vyjádřeních, a že se správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval tím, zda lze osobou zúčastněnou na řízení I) tvrzené důvody sociálního a ekonomického charakteru považovat za naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu ve smyslu § 56 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny, na jejichž základě by bylo možno výjimku povolit. Ani žalovaný se však dle žalobce těmito námitkami v napadeném rozhodnutí odpovídajícím způsobem nezabýval. Vypořádal je pouze v obecné rovině, přičemž současně uvedl, že oprávnění, povinnosti a odbornost obou správních orgánů se týkají sféry životního prostředí, nikoli komplexního odborného ekonomického posuzování, a proto moh