16 Af 5/2023 – Krajský soud v Ústí nad Labem

16 Af 5/2023- 66 - text  18 16 Af 5/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Vojtěcha Salamánka ve věci žalobkyně: Lékárna Petrovice s.r.o., IČO: 27288790 sídlem Petrovice 18, 403 37 Petrovice zastoupená advokátem Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou sídlem Soukenická 1090/14, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2023, č. j. 188/23/5200-11431-713115, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 2. 9. 2019 dodatečný platební výměr č. j. 2076328/19/2501-50523-508225 (dále též „platební výměr“), jímž žalobkyni za zdaňovací období roku 2014 zrušil daňovou ztrátu z příjmů právnických osob v částce 3 153 028 Kč, doměřil daň z příjmů právnických osob ve výši 1 458 630 Kč a uložil povinnost uhradit související penále ve výši 291 726 Kč z doměřené daně a ve výši 31 530 Kč ze zrušené ztráty. Rozhodnutím ze dne 23. 1. 2023, č. j. 188/23/5200-11431-713115, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil uvedený platební výměr. Proti danému rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), podala žalobkyně nyní posuzovanou žalobu. Žaloba 2. Žalobkyně předeslala, že důvodem pro zrušení daňové ztráty a doměření daně byl odlišný názor správce daně a žalovaného na kvalifikaci nákladů, jež žalobkyně v daném zdaňovacím období vynaložila na stavební materiál a práce na objektu X (dále též „objekt“). Orgány finanční správy totiž považovaly žalobkyní prováděné práce za technické zhodnocení ve smyslu § 33 ve spojení s § 25 odst. 1 písm. p) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), zatímco žalobkyně dříve v řádném daňovém tvrzení uplatnila náklady spojené s těmito pracemi jako náklady na opravy, které jsou dle žalobkyně považovány za náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, jež se pro zjištění základu daně odečtou. 3. Žalobkyně dále rozvedla, že v dotčeném zdaňovacím období (kalendářní rok 2014) proběhnuvší práce spočívaly v uvedení objektu do původního funkčního stavu, a to bez změny účelu, technických parametrů, využitelnosti či vybavenosti majetku; nešlo o rekonstrukci, modernizaci, nástavbu ani přístavbu. Došlo pouze k opravě objektu tak, aby sloužil původnímu účelu. Žalobkyně dokonce ještě v roce 2014 opravený objekt začala využívat, přičemž v něm plnili své pracovní úkoly její zaměstnanci. Žalobkyně připustila, že v následujícím zdaňovacím období (kalendářní rok 2015) pak probíhaly na objektu jiné práce, které již měly charakter technického zhodnocení, a žalobkyně o nákladech s nimi spojenými účtovala a deklarovala je způsobem tomu odpovídajícím. Práce provedené v roce 2015 totiž již směřovaly k rekonstrukci objektu na domov seniorů. Naproti tomu orgány finanční správy považovaly práce provedené v obou zmíněných zdaňovacích obdobích za součást jednoho celku, tj. práce prováděné v rámci jedné stavební akce, a to právě zbudování domova seniorů, jež kvalifikovaly celkově jako technické zhodnocení. 4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítla, že při tvoření závěru o skutkovém stavu vyšel správce daně výlučně ze zprávy o daňové kontrole [ze dne 29. 8. 2019, č. j. 1781479/19/2501-60562-501039 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“)] jako jediného důkazu, aniž se vypořádal s námitkami a důkazními návrhy, jež žalobkyně uplatnila v rámci daňové kontroly a projednání zprávy o daňové kontrole. Pro účely bližšího objasnění skutkového stavu žalobkyně navrhovala v průběhu kontroly i po projednání zprávy o daňové kontrole svědecké výslechy zaměstnanců HZ Plus spol. s r. o., kteří se podíleli na příslušných stavebních pracích v letech 2014 a 2015 (konkrétně R. F., M. Ž. a J. K.). Dále navrhovala svědecké výslechy svých zaměstnankyň, které již od roku 2014 působily v opraveném objektu (I. B. a Bc. J. K.). Rovněž navrhla svědecký výslech Ing. M. V. (jednajícího za insolvenčního správce VRŠANSKÝ a spol., v. o. s.), P. H. (zájemce o koupi objektu), M. S. (pracovnice stavebního úřadu Dubí), dodavatelů M. Z., P. Z., J. Š. a KP TOP s. r. o. (IČO 25420089), či opakované výslechy Ing. M. S. a Ing. J. S. Vedle toho žalobkyně navrhovala k důkazu opatřit fotografie z roku 2013 u insolvenčního správce VRŠANSKÝ a spol., v. o. s. a/nebo u Ing. J. L., rovněž provést důkaz souborem 20 fotografií od insolvenčního správce, fotografiemi z oprav objektu, fakturou od Ing. S. č. 1515 z 11. 5. 2015, a místním ohledáním objektu za přítomnosti zaměstnanců HZ Plus a dodavatelských firem (k tomu, které práce a kdy prováděli, a v jakém stavu objekt byl před provedením jednotlivých prací). Žalobkyně v žalobě dodala, že uvedené pochybení správce daně namítala již v odvolání proti platebnímu výměru, avšak žalovaný, byť odvolací řízení doplňoval, k této námitce nepřihlédl a důkazy z většiny neprovedl. Nadto žalovaný neprovedl některé další důkazy z těch, jež žalobkyně navrhla v podání ze dne 24. 10. 2022. 5. V druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že pokud již správce daně v rámci daňové kontroly některé z žalobkyní navržených důkazů provedl, nepřihlédl k nim. Žalobkyně příkladmo uvedla výpovědi svědků, Ing. S. a Ing. S., jež orgány finanční správy v rozporu s obsahem příslušných protokolů označily za nekonkrétní, případně k nim nepřihlédly pro údajnou nepřípustnost otázek, jež žalobkyně uvedeným svědkům při výsleších pokládala. Podle žalobkyně bylo věcí správce daně, aby vedl výslech, případně aby rozhodl o tom, které otázky žalobkyně v rámci svědeckých výslechů připustí. 6. Navíc za nesprávnou a se zásadou volného hodnocení důkazu zcela rozpornou označuje žalobkyně argumentaci žalovaného pod body [112] až [120] žalobou napadeného rozhodnutí, tj. vysvětlení údajné nadbytečnosti provedení žalobkyní navržených důkazů se zdůvodněním, že skutkový stav je dostatečně prokázán z fotografií objektu a z účetních dokladů. Správní orgány si podle žalobkyně toliko vybraly některé důkazy, avšak odmítly je konfrontovat s jinými navrženými důkazy. Žalobkyně podotkla, že správními orgány vybrané (provedené) důkazy nevypovídaly ničeho o tom, zda práce provedené v letech 2014 a 2015 byly jedním stavebním počinem, anebo (jak tvrdila žalobkyně) dvěma oddělenými stavebními akcemi, z nichž první (2014) měla povahu opravy, zatímco druhá (2015) měla povahu technického zhodnocení. Žalobkyně tak v žalobě namítla, že správní orgány měly vést dokazování za účelem porovnání stavu objektu před započetím jakýchkoli prací se stavem na konci roku 2014, a konečný stav v roce 2014 dále znovu porovnat se stavem objektu na konci roku 2015; v opačném případě nemohly vyloučit tvrzení žalobkyně o oddělenosti stavebních akcí konaných v jednotlivých letech, a nemohly tak ani paušálně veškeré práce konané od počátku roku 2014 kvalifikovat jako technické zhodnocení objektu. 7. Žalobkyně spatřuje v uvedených pochybeních porušení § 5 odst. 3, § 6 odst. 2 až 4 a § 8 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Navrhla proto, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, případně aby též zrušil vydaný platební výměr. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 27. 4. 2023 s tím, že ji považuje za nedůvodnou. 9. Ve vztahu k obsahu žaloby nejprve žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedl, že s obdobnými (odvolacími) námitkami se v něm náležitě vypořádal, přičemž na tam vyjádřeném názoru setrvává. Poukázal na nekonkrétnost žalobní námitky, podle níž měly být žalovaným opomenuty některé skutečnosti či důkazní prostředky. 10. Žalovaný ve vyjádření připomenul, že žalobkyně dne 13. 11. 2013 koupila pozemek s daným objektem za 3 550 000 Kč od insolvenčního správce VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., přičemž dle znaleckého posudku byla porovnávací hodnota stanovena na částku 5 570 000 Kč, tj. jako rozdíl hodnoty pozemku 8 170 000 Kč a předpokládaných nákladů na odstranění stavby ve výši 2 600 000 Kč. Podle znaleckého posudku nebylo objekt možné pro velkou míru poškození užívat bez provedení zásadní modernizace, jejíž náklady by se pohybovaly v rozmezí 20 až 25 milionů Kč. 11. Argumentaci žalobkyně, že objekt byl v roce 2014 opravou toliko uveden do původního stavu, aniž došlo k jeho přeměně na domov seniorů, označil žalovaný za nepodloženou. Podle žalovaného si navíc žalobkyně nyní protiřečí, neboť v daňovém řízení tvrdila jen to, že v roce 2014 byl objekt vybaven, a pouze část zařizovacích předmětů chyběla, resp. že po celý rok 2015 probíhalo vybavování a zařizování objektu vč. změny protipožární bezpečnosti objektu a vybudování systému EPS. Žalovaný dále podotkl, že v době koupě nemovitosti byla tato nevyužívaná, částečně vyhořelá a poškozená sběrači kovů tak, že bylo nutné pořídit statický posudek. Ačkoli žalobkyně