175 Ad 11/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 Ad 11/2024- 40 - text  10 175 Ad 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: M. L., narozená dne X zastoupená opatrovnicí M. L., narozenou dne X obě bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2024, č. j. MPSV-2024/152580-916, takto: I. Žaloba se v rozsahu návrhu žalobkyně, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout, že žalobkyně má od 14. 6. 2023 nárok na III. stupeň příspěvku na péči a uložil mu doplatit žalobkyni doplatek, odmítá. II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2024, č. j. MPSV-2024/152580-916, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Varnsdorf (dále jen „úřad práce“) ze dne 17. 1. 2024, č. j. 1422/2024/VAR (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce zamítl návrh žalobkyně na zvýšení příspěvku na péči od června 2023 s odůvodněním, že žalobkyně se nadále považuje za závislou na péči jiné osoby ve stupni I – lehká závislost, pročež má nadále nárok na příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že dle § 7, § 8, § 9, § 11 a § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) byl žalobkyni zvýšen příspěvek na péči z 880 Kč na 4 400 Kč měsíčně od června 2023 (II. stupeň závislosti – středně těžká závislost – pro osoby starší 18 let věku). Žalobkyně v žalobě současně navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout, že žalobkyně má od 14. 6. 2023 nárok na III. stupeň příspěvku na péči – těžká závislost, a uložil žalovanému doplatit žalobkyni doplatek v plné výši. Žaloba 2. Žalobkyně nejprve v žalobě uvedla, že nezvládá základní životní potřeby orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Posudková komise v posudku uznala za nezvládnuté základní životní potřeby orientace, komunikace, oblékání a obouvání, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s posudkem posudkové komise jakož i s názorem odborné lékařky z oboru psychiatrie MUDr. Z. S., neboť dle posudku žalobkyně trpící autismem zvládne základní životní potřeby stravování a tělesná hygiena. 3. K základní životní potřebě stravování uvedla, že umí jíst připravené jídlo, dokáže si do úst vložit menší kousek. Ke konzumaci používá lžíci a ruce, je schopna si nalít limonádu. Není však schopna dodržovat dietní režim, protože stereotypně točí dokola stále stejné nezdravé potraviny a pití. Jídlo si sama nenaservíruje a na místo konzumace je jí nošeno. Dodala, že jakákoliv změna by u ní vedla k agresi a k tomu, že by hladověla. Jídlo jí musí být připomínáno doma i ve škole během přestávek, neboť tuto potřebu úplně vytěsňuje. 4. Směrem k základní životní potřebě tělesné hygieny uvedla, že v provedení celkové hygieny jí brání duševní porucha nízkofunkčního autismu. Dodala, že pákovou baterii na mytí rukou má stále ve stejné poloze. Po vykonání potřeby na WC jí musí být připomenuto, že si má umýt ruce. Na sprchování jí musí být seštelována voda, umyty vlasy a záda. Česání vlasů a čištění zubů provádí společně se svojí matkou. 5. Poukázala na skutečnost, že posudková komise ve svém posudku citovala zprávu MUDr. J. S. z psychiatrie ze dne 17. 5. 2022, ačkoli měla k dispozici novější zprávu ze dne 28. 6. 2023. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž zrekapituloval průběh správního řízení a navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný dodal, že ve správním řízení bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy. Podotkl, že posudková komise zasedala v odborném složení za přítomnosti lékaře z oboru psychiatrie. Žalovaný považoval posudek za odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek, na jehož základě bylo možné rozhodnout. Poznamenal, že je plně v kompetenci předsedy posudkové komise, jakou odbornost přísedícího lékaře zvolí. Uvedl, že hodnocení zdravotního stavu je plně v kompetenci příslušné posudkové komise, o jejíž odbornosti nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný připomněl, že posouzení zdravotního postižení z hlediska splnění podmínek nároku na příspěvek na péči je věcí čistě medicínskou, k níž nemá správní orgán potřebné odborné znalosti. 7. Uvedl, že posudková komise konstatovala, že žalobkyně nezvládá základní životní potřeby orientace, komunikace, oblékání a obouvání, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Tedy se zcela neshodla v hodnocení základních životních potřeb s posudkovým lékařem prvoinstančního orgánu sociálního zabezpečení, a navíc jako nezvládnuté hodnotila základní životní potřeby orientace, komunikace a osobní aktivity. Naopak nesouhlasila s nezvládáním tělesné hygieny. Dodal, že posudková komise se k jednotlivým základním životním potřebám v posudku vyjádřila. Skutečnost, že žalobkyně nebyla přítomna při jednání posudkové komise není dle žalovaného při úplné a objektivní podkladové dokumentaci v rozporu s platnými právními předpisy. 8. Žalovaný dále poukázal na Instrukci Ministerstva práce a sociálních věcí č. 15/2016, kterou lze považovat za metodický pokyn. Podotkl, že při zvládání základních životních potřeb se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči. Konstatoval, že posudková komise se vyrovnala s předloženou podkladovou dokumentací a vyhodnotila ji ve vztahu k posudkovým kritériím i k odvolacím námitkám. Napadené rozhodnutí považoval za přezkoumatelné a skutkový stav za dostatečně zjištěný. 9. Dle žalovaného u základních životních potřeb stravování a tělesné hygieny nevyplývá, že by nemohly být zvládány v přijatelném standardu. Ke stravování posudková komise uvedla, že se v případě žalobkyně nejedná o těžkou duševní poruchu spojenou se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny stravovací stereotypy. U tělesné hygieny pak vyhodnotila, že nejde o ztrátu duševních kompetencí bránících provedení celkové hygieny. Další podání žalobkyně 10. V podání ze dne 19. 10. 2024, doručeném soudu dne 22. 10. 2024, žalobkyně navrhla provedení výslechu svědků MUDr. J. S. a T. L. Ústí jednání soudu 11. Při ústním jednání konaném dne 20. 5. 2025 opatrovnice žalobkyně uvedla, že trvá na podané žalobě, na kterou odkázala. 12. K dotazu soudu ohledně žádosti o odročení jednání ze dne 18. 5. 2025 opatrovnice žalobkyně uvedla, že žádost o odročení podala z důvodu, že nebyli předvoláni navržení svědci. V žádosti uváděla jako další důvod pro odročení jednání účast právního zástupce z důvodu, že má k dispozici svého právního zástupce, avšak zatím ho k zastupování v této konkrétní věci nezmocnila. Případné zmocnění právního zástupce by přicházelo v úvahu až v případě, že by se cítila ohrožená, což se zatím necítí. 13. Žalovaný se k jednání omluvil, přičemž souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Posouzení věci soudem 14. Dříve než soud mohl přistoupit k vlastnímu projednání žaloby, musel se vypořádat s tou částí žalobního petitu, ve kterém žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout, že žalobkyně má od 14. 6. 2023 nárok na III. stupeň příspěvku na péči – těžká závislost, a uložil žalovanému doplatit žalobkyni doplatek v plné výši. Soud konstatuje, že je zde neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který brání v řízení pokračovat, neboť není dána pravomoc soudu o takovém návrhu rozhodnout. Soud připomíná, že žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s., přičemž v tomto soudním řízení je soud v rámci meritorního rozhodování oprávněn (vyjma zamítnutí žaloby) pouze zrušit napadené rozhodnutí (případně včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení, eventuálně vyslovit nicotnost napadeného rozhodnutí, a v určitých případech též moderovat výši uloženého trestu za správní delikt (srov. § 65 odst. 1, § 76 odst. 1, 2 a § 78 odst. 1 až 4 s. ř. s.). Soud však není oprávněn uložit žalovanému ve výroku rozsudku povinnost přiznat žalobkyni příspěvek na péči ve III. stupni a doplatit žalobkyni doplatek příspěvku na péči. Soud proto danou část žaloby, ve které se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout, že žalobkyně má od 14. 6. 2023 nárok na III. stupeň příspěvku na péči a uložil mu doplatit žalobkyni doplatek, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. výrokem I. rozsudku odmítl. 15. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst.