175 Ad 15/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 Ad 15/2024- 32 - text  17 175 Ad 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: nezletilá D. F., narozená dne X bytem X zastoupená Mgr. Gabrielou Šťastnou, advokátkou sídlem Hradiště 97/4, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/237562-916, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/237562-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 146 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně, Mgr. Gabriely Šťastné, advokátky, sídlem Hradiště 97/4, Ústí nad Labem. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/237562-916, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 20. 3. 2024, č. j. 41721/2024/MOS (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni zvýšen příspěvek na péči z částky 3 000 Kč měsíčně na 6 600 Kč měsíčně počínaje od ledna 2024, neboť žalobkyně se považuje za osobu do 18 let věku závislou na pomoci jiné fyzické osoby dle § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) ve stupni II – středně těžká závislost, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá výkon pěti základních životních potřeb – orientace, komunikace, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby a péče o zdraví. Žaloba 2. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně v žalobě uvedla, že je přesvědčená, že závěry obsažené v posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) neodpovídají faktickému stavu. Žalobkyně trpí vzácným genetickým onemocněním, syndromem Cri du chat, který je provázen komplexem poruch, a to střední až těžkou mentální retardací, poruchami sluchu, zraku, řeči, chůze a koncentrace a agresivitou. Žalobkyně namítala, že posudek vypracovaný v řízení před správním orgánem prvního stupně se liší od posudku vypracovaného v odvolacím řízení, a přesto žalovaný rozhodnutí potvrdil. Posudková komise nově uznala, že žalobkyně nezvládá bez dopomoci potřebu osobní aktivity, a naopak neuznala za nezvládnutou potřebu výkonu fyziologické potřeby. Žalobkyně uvedla, že kromě základních životních potřeb žalovaným uznaných jako nezvládnutých dále nezvládá mobilitu, stravování, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby. 3. Žalobkyně odkázala na Instrukci náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016, o posuzování zdravotního stavu pro účely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (Posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči), (dále jen „instrukce 15/2016“). Uvedená instrukce stanoví, v jakém rozsahu dítě ve věku 5-6 let zvládá výkon základních životních potřeb. Žalobkyně poukázala na to, že podle této instrukce by měly být sporné základní životní potřeby žalobkyně hodnoceny jako nezvládnuté v přijatelném standardu. 4. K potřebě výkonu fyziologické potřeby žalobkyně uvedla, že ji samostatně nezvládá doma ani ve školce, musí být pravidelně vyzývána a vysazována na toaletu a vyžaduje větší dohled než děti jejího věku. 5. K potřebě mobility žalobkyně uvedla, že dle lékařských zpráv má prostornou cisternu magnu, což je jedním z důvodů obtíží s mobilitou. Dle instrukce dítě ve věku 5-6 let skáče na jedné noze, skáče do dálky, učí se jezdit na kole a v doprovodu chodí na procházky, ale žalobkyně nic z toho nezvládá. Posudková komise zcela pominula zprávu ergoterapeutky Mgr. E. H., ve které je uvedeno, že žalobkyně má těžké funkční postižení, v důsledku kterého potřebuje neustálý dohled. Má nekoordinované pohyby a zakopává. 6. K potřebě stravování žalobkyně uvedla, že neprospívá, je řešena u nutriční terapeutky a má speciální dietu. Motoriku má na úrovni osmnácti měsíčního dítěte, samostatně se nenají a nenapije a potřebuje mimořádný dohled. 7. K potřebě oblékání a obouvání žalobkyně uvedla, že spolupracuje při oblékání, svlékání a obouvání vždy jen určitou dobu, poté začne být netrpělivá a agresivní. Knoflíky nezvládá vůbec. Nevybere si sama správné oblečení, nerozezná rub a líc, levou a pravou botu, nezvládne správně vrstvit oblečení, nesnese nic kolem krku. Svévolně se impulzivně svléká. 8. Žalobkyně namítla, že v odvolacích námitkách konkrétně u jednotlivých potřeb rozepsala, v čem spatřuje pochybení posudkové lékařky a poukázala na obsah lékařských zpráv a na rozpory mezi těmito zprávami a závěry posudkové lékařky, ale žalovaný posudkové komisi námitky žalobkyně k vyjádření nepředal a zcela nekriticky přejal závěry posudkové komise k jednotlivým potřebám. 9. Žalobkyně dále namítala, že správní orgány si opatřily podklady pro rozhodnutí nesprávným způsobem, když členka posudkové komise telefonicky kontaktovala školku a získala od ní informace tímto způsobem. O tomto postupu asistentka ve školce informovala matku žalobkyně. 10. Dále žalobkyně namítala, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť byly porušeny zásady správního řízení vyjádřené v § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), když nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav a při hodnocené důkazů překročil meze správního uvážení tím, že některé důkazy zcela opomněl a některé jím uváděné závěry jsou dokonce v přímém rozporu s důkazy. 11. Na závěr žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí a aby žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení, poukázal na relevantní právní úpravu a uvedl, že napadené rozhodnutí bylo založeno na závěrech posudku posudkové komise, který považoval za stěžejní, úplný a odborný důkazní prostředek, neboť posudková komise zasedala v řádném složení a jejím členem byl lékař se specializací v oboru dětské neurologie. Žalovaný zrekapituloval, že úřad práce stanovil jako nezvládnuté základní životní potřeby orientace, komunikace, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby a péče o zdraví, zatímco posudková komise hodnotila jako nezvládnuté základní životní potřeby orientace, komunikace, tělesné hygieny, osobních aktivit a péče o zdraví, a uvedl že toto hodnocení nemělo za následek změnu prvoinstančního rozhodnutí. 13. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že se nevypořádal se všemi relevantními námitkami. Uvedl, že podklady byly zpracovány odborníky v posudkovém lékařství, kteří vycházeli z objektivních podkladů, tedy doložených lékařských zpráv, a z výsledku sociálního šetření, a hodnotili je ve vzájemných souvislostech. 14. Žalovaný ve vyjádření zkonstatoval, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby a potřeby mimořádné péče se u osoby mladší 18 let s ohledem na § 10 zákona o sociálních službách porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravému jedinci téhož věku. Při posuzování zdravotního stavu v rámci řízení o příspěvku na péči není prioritní samotná diagnóza posuzované osoby, ale objektivní funkční dopady onemocnění na schopnost zvládat základní životní potřeby. Žalovaný podotkl, že v příloze k instrukci č. 15/2016 je popsán standardní psychomotorický vývoj dítěte s přihlédnutím k věku. 15. Žalovaný uvedl, že řízení bylo provedeno v souladu se zákonem o sociálních službách a správním řádem, a že své rozhodnutí nepovažuje za nepřezkoumatelné. Uvedl, že posouzení povahy zdravotního postižení je z hlediska splnění podmínek pro přiznání příspěvku na péči odborně medicínskou otázkou, k níž správní orgán nemá potřebné odborné znalosti, proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, tedy k lékařům posudkové komise. Na závěr uvedl, že má za to, že správní řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutné rozhodnutí žalovaného zrušit. Replika žalobkyně 16. Žalobkyně v replice sdělila, že vyjádření žalovaného neobsahuje žádné nové skutečnosti a tvrzení, která by jakkoli měnila podstatu věci. Žalobkyně uvedla, že nepovažuje za řádné vypořádání se s námitkami, když žalovaný nepředložil námitky žalobkyně odkazující na zdravotnickou dokumentaci posudkové komisi, ale hodnotil je sám, ačkoli se jedná o věc čistě medicínskou. Žalobkyně znovu poukázala na metodický pokyn týkající se standardů vývoje dítěte. Žalobkyně dále uvedla, že odkazovala na lékařskou dokumentaci, dle které je ve věku 6 let na úrovni dvouletého dítěte. Posouzení věci