175 Ad 6/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 Ad 6/2025- 35 - text  18 175 Ad 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: J. H., narozená dne X bytem X zastoupena JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem sídlem Mánesova 48, 120 00 Praha 7 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/14518-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/14518-916, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 20. 5. 2024, č. j. 15862/2024/LIT (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl ve výroku I. zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči od ledna 2024 a bylo rozhodnuto, že příspěvek na péči bude žalobkyni poskytován ve výši 12 800 Kč měsíčně, a ve výroku II. byl žalobkyni snížen příspěvek na péči z částky 12 800 Kč měsíčně na částku 4 400 Kč měsíčně počínaje od června 2024. Prvostupňové rozhodnutí je odůvodněno tím, že se žalobkyně považuje za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá výkon šesti základních životních potřeb – mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity a péči o domácnost. V napadeném rozhodnutí žalovaný s odkazem na posudek posudkové komise uvedl, že žalobkyně nezvládá výkon celkem šesti základních životních potřeb, a to mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, osobní aktivity, péči o zdraví a péči o domácnost, na stupni závislosti se přitom nic nemění. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože bylo vydáno na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu a dále proto, že se žalovaný nevypořádal s argumenty žalobkyně, které vznesla v podaném odvolání. 3. Žalobkyně uvedla, že nesouhlasí se závěrem žalovaného, že nezvládá šest základních životních potřeb. Dle jejího názoru, kromě potřeb mobility, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, osobních aktivit, péče o zdraví a péče o domácnost, které jí byly uznány jako nezvládnuté, dále nezvládá potřeby orientace, komunikace, stravování a výkon fyziologické potřeby, tedy celkem deset základních životních potřeb. Proto by jí měl být přiznán příspěvek na péči pro osobu závislou na péči jiné fyzické osoby ve IV. stupni. 4. Ke sporné potřebě výkonu fyziologické potřeby uvedla, že v dřívějším posudku ze dne 18. 5. 2021 bylo uvedeno, že žalobkyně nezvládá včas vyhledat toaletu a nezvládá si sama vyměnit inkontinenční pomůcky. Od posouzení zdravotního stavu v roce 2021 se nic nezměnilo k lepšímu, žalobkyně je v této potřebě stále odkázána na pečující osobu, vyplývá to i ze sociálního šetření ze dne 12. 2. 2024. 5. K potřebě stravování žalobkyně uvedla, že z důvodu deformity kloubů rukou, oslabení svalové síly, třesu, brnění a poruch citlivosti si nedokáže připravit jídlo, otevřít lednici, vybrat si nápoj ani potraviny, nalít si nápoj, nakrájet a neservírovat stravu. Ze sociálního šetření plyne, že si nedokáže připravit jídlo a přenést talíř ke stolu, nají se příborem, ale nemá sílu v rukách a neukrojí si maso a knedlík. Jídlo jí chystá, servíruje a porcuje syn. Dále uvedla, že není schopná dodržovat dietní režim a konzumovat stravu v obvyklém režimu. 6. Ke sporné potřebě orientace uvedla, že trpí dezorientací z důvodu kombinace sluchového postižení, psychiatrických obtíží a dalších zdravotních problémů. Psychiatrické potíže zhoršují její vnímání okolí a schopnost vyhodnocovat situace, což vede k nejistotě a potřebě neustálé asistence. Několikrát se ptá na tytéž věci, plete si dny a nerozumí tomu, na co se dívá v televizi. Nedokáže bezpečně a samostatně zvládat běžné situace. K tomu namítala, že v záznamu ze sociálního šetření je lakonicky uvedeno, že je orientovaná osobou, místem a časem, ale nejsou konkretizovány žádné další dílčí aktivity podle přílohy č. 1, písm. b) vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška“). Dále namítala, že v instrukci náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016 (dále jen „instrukce“), je popsáno, že k neschopnosti orientace může vést oboustranná praktická nebo úplná hluchota, a že k neschopnosti orientace z důvodu nedostatku duševních kompetencí vede také např. středně těžká, těžká a hluboká mentální retardace, středně těžká a těžká demence, nebo jiná těžká psychická postižení, která působí narušení duševních kompetencí s prokazatelnými dlouhodobými těžkými poruchami orientace, a že to znamená, že k neschopnosti zvládat orientaci z těchto důvodů může vést i méně závažné zdravotní znevýhodnění. Podle jejího názoru správní orgán pochybil, když vyloučil možnost uznání neschopnosti zvládat tuto potřebu v případě nepřítomnosti vážného zdravotního znevýhodnění. 7. Ke sporné potřebě komunikace žalobkyně uvedla, že není schopna napsat rukou krátkou zprávu a používat běžné komunikační prostředky. Psaní je pro ni velmi bolestivé a napsaný text je v podstatě nečitelný. Má problémy uchopit psací nástroj a kontrolovat jeho pohyb. Nezvládá používat telefon bez pomoci pečující osoby, protože má problém trefit správná tlačítka, počítač neovládá vůbec. Namítala, že schopnost se podepsat nelze ztotožňovat se schopností psát a odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze, ze dne 28. 2. 2025, č. j. 58 Ad 34/2024-28. Uvedla, že je přesvědčena, že péče o ni v oblasti komunikace je natolik náročná a nezbytná, že by tato potřeba měla být hodnocena jako nezvládnutá. 8. Žalobkyně odkázala na § 1 a § 2a vyhlášky a uvedla, že nezvládá několik aktivit uvedených v příloze vyhlášky, což postačí k hodnocení jejích potřeb jako nezvládnutých. 9. Žalobkyně dále namítala, že rozhodnutí bylo vydáno na základě nepřesvědčivého posudku. 10. Dále žalobkyně namítala, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s námitkami žalobkyně proti posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“). 11. Dále žalobkyně namítala, že žalovaný zasáhl do jejího práva na přiměřenou životní úroveň, protože příspěvek na péči ve snížené výši není dostačující pro pokrytí veškerých výdajů vyplývajících z jejího zdravotního znevýhodnění a žalobkyně je nucena využívat veškeré své příjmy i z invalidního důchodu, případně je závislá na cizí pomoci. Žalobkyně si tak nemůže uhradit takový rozsah asistence, aby její potřeby byly na rovném základě s ostatními skutečně naplněny a ona mohla vést důstojný a nezávislý život. Dále uvedla, že se dostává do nedůstojné pozice závislosti na vlastní matce, která je sama osobou se zdravotním znevýhodněním. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný stručně zrekapituloval průběh odvolacího správního řízení a uvedl, že postupoval v souladu s platnými právními předpisy a že napadené rozhodnutí bylo založeno na závěrech posudku posudkové komise, který považoval za stěžejní, úplný a odborný důkazní prostředek, neboť posudková komise zasedala v řádném složení a jejím členem byl lékař se specializací v oboru fyziatrie a rehabilitační lékařství. Žalovaný odkázal na závěry posudkové komise a uvedl, že má za to, že posudková komise se vyrovnala s předloženou podkladovou dokumentací a vyhodnotila ji i ve vztahu k námitkám uvedeným v odvolání. K tomu uvedl, že z posudku je zřejmé, že žalobkyně nebyla přítomna jednání posudkové komise, což není při úplné, a objektivní podkladové dokumentaci v rozporu s platnými právními předpisy. 13. Dále uvedl, že nesouhlasí s tím, že by svým rozhodnutím jakkoli nepřiměřeně zasáhl do životní úrovně žalobkyně, do práva na sociální ochranu či do práva na nezávislý způsob života. Již z názvu dávky je patrné, že se jedná o příspěvek na péči, nikoli o úhradu všech částek za poskytovanou péči. Rozhodnutím nebyla snížena životní úroveň žalobkyně ani nedošlo k zásahu žalobkyně chudobou. Sociální situace rodiny žalobkyně nebo její finanční stav není posudkovým kritériem pro stanovení stupně závislosti. 14. K hodnocení zdravotního stavu posudkovou komisí, žalovaný uvedl, že základním principem je dle instrukce hodnocení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby a nepřihlíží se přitom k pomoci, dohledu, nebo péči při zvládání základních životních potřeb, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. I v případě závažného onemocnění nemusí být funkční dů