3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

178 A 2/2024- 42 - text  17 178 A 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: T. T. N., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika místem pobytu v České republice X zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2 proti žalované: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 12. 2023, č. j. MV-199624-4/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18. 12. 2023, č. j. MV-199624-4/SO-2023 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 4. 10. 2023, č. j. OAM-4727-118/PP-2015 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky, a to podle ustanovení § 87e odst. 1 ve spojení s § 87d odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále též jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť je dáno důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobce současně požadoval, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť odporuje požadavkům na odůvodnění správního rozhodnutí obsaženým v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), a je v rozporu s požadavky na činnost odvolacího správního orgánu uvedenými v § 89 odst. 2 s. ř. Žalobce vyjádřil své přesvědčení, že žalovaná opomněla zjistit stav věci a rozhodnutí vydala v rozporu s principem materiální pravdy a na základě hodnocení důkazů v neprospěch žalobce. Dále namítal, že žalovaná porušila podmínky pro výkon jeho činnosti uvedené v § 2 odst. 3 a odst. 4 s. ř. a že rozhodnutí žalované je nepřiměřené. 3. Žalobce uvedl, že žalovaná vyvodila možnost ohrožení veřejného pořádku žalobcem z toho, že žalobce byl v minulosti opakovaně odsouzen pro úmyslný trestný čin a z toho, že uzavřel účelový sňatek s občankou České republiky. Účelové uzavření sňatku ale nebylo nikdy prokázáno a jednalo se pouze o tvrzení jeho bývalé manželky, se kterou se rozvedl v roce 2015. Trestné činy žalobce spáchal před 14 lety, trest vykonal a osvědčil se. V roce 2022 byl odsouzen za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. b) a písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „t. z.“), a za přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 t. z., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč. Žalobce se k trestné činnosti doznal, s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, uzavřel dohodu o vině a trestu a z výkonu trestu odnětí svobody byl v dubnu 2023 podmíněně propuštěn. Žalobce k tomu namítal, že skutečnost, že žalobce v minulosti narušil veřejný pořádek, nepostačuje, a že žalovaná měla zkoumat, zda vzhledem k plynutí času od spáchání trestné činnosti a ve správním řízení zjištěným informacím o žalobci představuje žalobce aktuální a důvodné nebezpečí pro veřejný pořádek, a jaká je závažnost protiprávního jednání žalobce. Žalobce namítal, že se dopustil trestného činu „toliko“ hospodářského charakteru, jehož následky se nyní snaží odstranit a že uložený trest měl primárně výchovnou funkci, která byla naplněna, když byl žalobce z výkonu trestu podmíněně propuštěn. Pokud by (trestní) soud zjistil jakoukoli skutečnost odůvodňující závěr, že je zde důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl po propuštění z výkonu trestu závažným způsobem narušit veřejný pořádek, tak by jeho žádost o podmíněné propuštění zamítl. Správní orgán prvního stupně i žalovaná by měli respektovat závěry soudu o chování žalobce a podle zásady legitimního očekávání by si závěry orgánů veřejné moci v trestním a ve správním řízení neměly odporovat. 4. Dále žalobce uvedl, že řízení o jeho žádosti trvá už od roku 2015 a délka řízení byla důvodem, proč žalobce spáchal poslední trestnou činnost. V posledních osmi letech neměl možnost legální práce a po celou dobu jej musela živit a podporovat manželka. 5. K námitce nepřiměřenosti rozhodnutí žalované žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, a uvedl, že závažnost jeho protiprávního jednání nepřeváží nad zájmem na ochranu rodinného a soukromého života jeho a jeho manželky. Na území České republiky přetrvává nepřetržitě již 43 let a ženatý je od roku 2016. 6. Dále žalobce správním orgánům vytkl, že jejich argumentace je velmi všeobecná a neobjasňuje, z jakého důvodu spojuje trvání hrozby pro veřejný pořádek ze strany žalobce s trváním zkušební doby podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s odkazem na již neaktuální odsouzení před více jak deseti lety. Žalobce uvedl, že paušální odůvodnění nevyhovění žádosti je v rozporu s čl. 27 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 (dále jen „směrnice“), dle které odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná. Tato směrnice rovněž zakazuje, aby předchozí odsouzení samo o sobě odůvodňovalo opatření přijaté z důvodu veřejného pořádku a bezpečnosti. 7. K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalobce uvedl, že závěry žalované nezohledňují ochranu práv manželky žalobce, která je občankou České republiky, žije s žalobcem ve společné domácnosti a nelze předpokládat, že by s žalobcem odcestovala do Vietnamu. Správní orgány otázku přiměřenosti pojaly paušálně, když se vůbec nevypořádaly s dopady do života manželky žalobce, otázkou, zda se žalobce bude mít kam vrátit a zda bude mít prostředky na vybudování nového života v zemi, kterou již téměř nezná, a zda a kdy se bude moci vrátit za svou manželkou, a nevzaly v potaz délku pobytu žalobce na území. Žalobce uvedl, že rozhodnutí žalované je v rozporu s článkem 8 Evropské úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod (dále jen „úmluva“) a s článkem 37 směrnice a odkázal na rozhodnutí Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“) ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. C-127/08, ve věci Metock a ostatní. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná vyslovila nesouhlas s žalobou a námitkami žalobce, zopakovala dosavadní průběh řízení a setrvala na svých závěrech vyjádřených v napadeném rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby. K žalobní argumentaci žalobce uvedla, že žalobní tvrzení jsou zcela totožná s odvolacími námitkami žalobce, se kterými se žalovaná již vypořádala v napadeném rozhodnutí. 9. Žalovaná uvedla, že žalobce byl opakovaně odsouzen k trestu odnětí svobody nejen v České republice, ale i ve Spolkové republice Německo. Připustila, že žádost o povolení k přechodnému pobytu byla podána dne 24. 3. 2015, ale ani to žalobci nezabránilo páchat trestnou činnost. Žalobce tvrdí, že na území České republiky žije 43 let, ale v průběhu let 1985 až 2022 byl opakovaně trestně stíhán a odsouzen. Nerespektování právního řádu ve svém souhrnu značí, že žalobce neskýtá záruku, že by (i v době povolení k přechodnému pobytu, nebo v případě setrvání na území České republiky) nenarušoval veřejný pořádek. Neudělení přechodného pobytu je jen důsledkem jednání žalobce. 10. K námitce žalobce, že byl z výkonu podmíněně propuštěn a lze tedy očekávat, že povede řádný život, žalovaná uvedla, že soud mohl při rozhodování o podmíněném propuštění žalobce vycházet z chování a plnění povinností v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, ale s ohledem na možnost recidivy stanovil zkušební lhůtu v horní polovině zákonného rozpětí. Žalobce byl odsouzen v roce 1985 za krádež, v roce 1999 byl odsouzen Zemským soudem v Ambergu za nelegální převážení cizinců v rámci organizované skupiny k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, dále byl v Německu odsouzen za krádeže, zatajení daně, v šesti případech za daňový únik, kladení odporu úřední osobě a za řízení vozidla bez řidičského oprávnění. V roce 2010 byl odsouzen za přípravu k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Naposledy byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 5. 2022, č. j. 23 T 52/2022-3503, za zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání svou let a k peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč. D