178 Az 1/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 Az 1/2025- 34 - text  13 178 Az 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: A. H. F., narozený dne X státní příslušnost Libanonská republika bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2025, č. j. OAM-460/ZA-ZA11-P05-R2-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2025, č. j. OAM-460/ZA-ZA11-P05-R2-2020, jímž žalovaný vyslovil, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 2. 9. 2025 (dále jen „zákon o azylu“). Žaloba 2. V žalobě žalobce uvedl, že podal žádost o mezinárodní ochranu, neboť se obává návratu do Libanonu. Z vlasti uprchl v roce 2003 a předtím byl 2 roky vězněn. Po roce 2000, kdy se Izrael stáhl z jižního Libanonu, jej hnutí Hizballáh označilo za izraelského agenta. Zabili mu ženu a dvě děti a jeho samotného zavřeli do vězení. Když ho propustili, tak se rozhodl utéct. Nejprve pobýval 2 roky na Ukrajině, později získal mezinárodní ochranu v Maďarsku. O tu později přišel, protože se odstěhoval do České republiky, jelikož nebyl s životem v Maďarsku spokojen. Měl však za to, že jeho maďarská ochrana je platná. Skutečnost, že její platnost vypršela, se dozvěděl až na území České republiky v roce 2020. Poté, co tuto informaci dostal, rozhodl se zde požádat o mezinárodní ochranu, neboť důvody, pro které mu byla udělena, stále trvají. 3. Podle žalobce žalovaný nesprávně vyhodnotil reálnost hrozby pronásledování a nijak nepřihlédl k tomu, že mu v minulosti již byla mezinárodní ochrana udělena a lze tedy předpokládat, že jeho žádost je oprávněná. 4. Žalobce dále namítal, že tvrzení žalovaného, že Hizballáh nelze považovat za průvodce pronásledování, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nemá dostatečnou oporu ve správním spisu. V této souvislosti poukázal na § 2 odst. 6 zákona o azylu a připomněl, že správní soudy v minulosti několikrát posuzovaly pronásledování Hizballáhem na území Libanonu a v zásadě připustily, že Hizballáh je s ohledem na své postavení způsobilým průvodcem pronásledování, k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Azs 227/2017-33. Podle žalobce žalovaný přiznal, že Hizballáh kontroluje některé oblasti země a byl považován za nejmocnější nestátní skupinu na Blízkém východě. Pouze v posledních měsících utrpěl několik nezdarů, což však podle žalobce neznamená, že by zcela ztratil svůj vliv, který předtím dlouhá léta budoval a fakticky dále ovládá části území Libanonu. Podotkl, že žalovaný vycházel z toho, že došlo k celkovému oslabení hnutí, ale nijak nezkoumal, jaký konkrétní vliv to mělo na jeho faktickou schopnost ovládat části území. Žalobce měl za to, že závěr žalovaného, že se nemůže jednat o státního průvodce pronásledování, je minimálně sporný a žalovaný tento svůj závěr dostatečně nepodložil. Dodal, že nežil v Bejrútu, ale v oblasti hranice s Izraelem, přičemž žalovaný se vlivem Hizballáhu v této oblasti nezabýval. Žalobce poznamenal, že pronásledování, kterému byl v Libanonu vystaven je velmi závažné a jeho obava z pronásledování je důvodná a věrohodná. O tom svědčí i skutečnost, že v minulosti byl držitel mezinárodní ochrany v Maďarsku. Tu ztratil toliko z procesních důvodů, nikoli proto, že by důvody pro její udělení pominuly, což žalovaný nijak neposoudil. 5. Za nesprávný žalobce označil závěr žalovaného, že žádost podal pouze s cílem legalizace pobytu. K poukazu žalovaného na skutečnost, že žádost o mezinárodní ochranu nepodal hned po příjezdu do České republiky, žalobce uvedl, že podle konstantní judikatury nemá čas podání žádosti žádnou relevanci ve vztahu k posouzení její důvodnosti. V této souvislostí poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2022, č. j. 41 Az 21/2021-42, a ze dne 31. 5. 2022, č. j. 41 Az 20/202139. Dodal, že na tuto otázku se může žalovaný hypoteticky zaměřit při zkoumání věrohodnosti, což ovšem neučinil a jeho chybná úvaha o účelovosti žádosti tak nemůže obstát. 6. Žalobce dále poznamenal, že o mezinárodní ochranu se rozhodl požádat v momentě, kdy zjistil, že jeho maďarská mezinárodní ochrana již není platná a do doby podání žádosti se domníval, že na území Evropské unie pobývá oprávněně. Dále poukázal na délku správního řízení a poznamenal, že s ohledem na tuto dobu je zřejmé, že žalovaný považoval jeho případ za věcně nebo právně složitý. Pokud po dobu azylového řízení využíval výhody zdravotního pojištění, pak tak činil toliko v důsledku nečinnosti žalovaného při vyřizování jeho žádosti. To však neznamená, že svoji žádost podal účelově a pro tento závěr nemá žalovaný odpovídající podklad ve správním spise. 7. Žalobce měl za to, že žalovaný k posouzení důvodnosti jeho azylového příběhu přistoupil tendenčně a primárně s přesvědčením, že jde o zneužívající žádost, a proto neobjektivně posoudil naplnění jednotlivých podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě sdělil neoprávněnost podané žaloby a vyjádřil s ní nesouhlas, neboť neshledal, že by byly naplněny důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Odkázal na napadené rozhodnutí a obsah správního spisu. Napadené rozhodnutí označil za správné, neboť zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl a opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Při posuzování žádosti žalobce o mezinárodní ochranu vycházel především z výpovědí žalobce, přičemž měl za to, že žalobci byly v průběhu pohovoru poskytnuty možnosti a značný prostor vyjádřit se ke všem důvodům jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Dodal, že žalobce měl rovněž možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, nicméně této možnosti nevyužil, když nepřevzal příslušnou zásilku a na plánovaný správní úkon se tudíž následně nedostavil. 9. Žalovaný zdůraznil, že bylo v průběhu správního řízení objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce byla obava ze zatčení nebo zabití hnutím Hizballáh a dále snaha na území České republiky i nadále pobývat s přítelkyní a získat takový pobyt, aby zde mohl pracovat. 10. Konstatoval, že v případě žalobce neshledal okolnosti, pro něž by žalobci měl být dle ustanovení § 12 zákona o azylu udělen azyl. Žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě, kterých by bylo možno učinit závěr, že ve své vlasti vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl azylově relevantním způsobem jakkoli pronásledován. Nedospěl ani k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. V podrobnostech poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že v něm dostatečně vysvětlil své závěry, proč v případě žalobce nepřistoupil k udělení azylu dle ustanovení § 12 zákona o azylu, přičemž tyto své závěry podložil značným množstvím informačních podkladů, které v průběhu správního řízení při posuzování případu žalobce shromáždil. 11. K žalobcem tvrzené obavě ze zatčení nebo zabití hnutím Hizballáh v případě jeho návratu do Libanonu konstatoval, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany vyhodnotil jako čistě účelovou, podanou s jediným cílem, a to legalizovat si pobyt na území České republiky. Nemohl totiž pominout, kdy a za jakých okolností podal žalobce svou žádost o udělení mezinárodní ochrany. 12. Žalovaný uvedl, že rovněž důkladně posoudil žalobcem tvrzenou obavu z organizace Hizballáh, když se na základě shromážděných podkladů nejprve zabýval aktuálním postavením této organizace v Libanonu. Po posouzení všech tvrzení žalobce na podkladě shromážděných informací o zemi původu nicméně nedospěl k závěru, že by žalobcem popsané problémy, které měl po dobu života v Libanonu s hnutím Hizballáh, bylo možné považovat za azylově relevantní. Poukázal na skutečnost, že v průběhu správního řízení zjistil, že žalobce se s žádostí o ochranu své osoby na příslušné státní orgány své země neobrátil a ani nepodložil žádnými důkazy, že by mu tyto státní orgány v případě, že by se na ně obrátil, odmítly tuto ochranu poskytnout. Za nevěrohodné až absurdní označil tvrzení žalobce, že se na státní orgány neobrátil o pomoc, jelikož dle jeho vyjádření v té době Hizballáh velel v Libanonu a celá země mu patřila. Posouzení věci soudem 13. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se po řádném poučení, že může vyslo