41 Ad 15/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

41 Ad 15/2024- 57 - text  9 41 Ad 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobkyně: H. B., narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 14. 8. 2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2024 žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) odňala žalobkyni od 10. 6. 2024 invalidní důchod. Námitky žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 14. 8. 2024. V jeho odůvodnění žalovaná uvedla, že žalobkyně již není invalidní, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 29. 7. 2024 poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně namítala, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, resp. zdravotního stavu žalobkyně. Nesouhlasila se závěry posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „posudkový lékař“), neboť měla za to, že jeho hodnocení je v rozporu s lékařskými zprávami a nálezy MUDr. Č., MUDr. N., MUDr. H. a MUDr. T. Podle žalobkyně nebylo přihlédnuto k § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Byla přesvědčena, že při správném hodnocení a v souladu se zdravotní dokumentací by byl její zdravotní stav posouzen jako invalidita II. stupně. Dále žalobkyně namítala, že nebyla přizvána k posudkovému lékaři, který si tak nemohl učinit odpovídající představu o jejím zdravotním postižení. Tvrdila také, že se její zdravotní stav zhoršil. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná ve svém vyjádření popsala průběh správního řízení a s odkazem na posudek o invaliditě žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 uvedla, že nejsou splněny podmínky trvání invalidity, neboť pracovní schopnost žalobkyně poklesla jen o 30 %. Žalovaná podrobně popsala, co se myslí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a uvedla, že jeho posouzení je otázkou čistě medicínskou, proto své rozhodnutí vydala na základě odborného posudku, který podle jejího názoru splňuje veškeré náležitosti úplnosti, správnosti a přesvědčivosti. Žalovaná uvedla, že na svém rozhodnutí trvá. Ústní jednání 4. K soudnímu jednání konanému dne 21. 7. 2025 se žalobkyně bez jakékoli omluvy nedostavila. Žalobkyně byla k jednání řádně předvolána (předvolání jí bylo doručeno dne 9. 6. 2025) a v předvolání byla současně poučena o tom, že pokud se k jednání nedostaví a nepožádá o jeho odročení z důležitého důvodu, může soud věc projednat a rozhodnout v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. 5. Pověřená pracovnice žalované při tomto jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě a posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 13. 2. 2025 označila za úplný, objektivní a přesvědčivý. S ohledem na závěry tohoto posudku pověřená pracovnice žalované navrhla, aby soud žalobu zamítl. 6. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) provedl dokazování čtením posudku posudkové komise ze dne 13. 2. 2025 včetně protokolu o jednání posudkové komise. Posouzení věci soudem 7. Žaloba není důvodná. 8. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně pobírala od 11. 7. 2019 invalidní důchod prvního stupně. Podkladem pro rozhodnutí o invaliditě byl posudek posudkového lékaře MUDr. V. Š. ze dne 24. 7. 2019. Podle tohoto posudku bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 35 %, která se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. 9. Dne 28. 2. 2024 žalobkyně požádala o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Z posudku o invaliditě ze dne 13. 5. 2024, který vypracovala posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu MUDr. J. C., žalovaná zjistila, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla jen o 30 % – rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková lékařka v posudku stanovila datum zániku invalidity na den vypracování posudku, tedy na 13. 5. 2024. Na základě tohoto posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 5. 2024 žalobkyni invalidní důchod od 10. 6. 2024 odňala. 10. Proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu podala žalobkyně námitky ze dne 4. 6. 2024. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobkyně, který dne 29. 7. 2024 vypracoval posudkový lékař Institutu posuzování zdravotního stavu MUDr. M. V. Tento posudkový lékař opětovně posoudil zdravotní stav žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil ve výši 20 % s tím, že tuto hodnotu ve smyslu § 3 odst. 2 téže vyhlášky zvýšil o dalších deset procentních bodů na celkových 30 %. Posudkový lékař dále uvedl, že posouzení zdravotního stavu v roce 2019 bylo nesprávné, neboť žalobkyně ani v roce 2019 nepotřebovala péči neurologa či ortopeda, občas docházela pouze na rehabilitace, přičemž ani z těchto nálezů není zřejmá zásadní patologie. Posudkový lékař současně potvrdil datum zániku invalidity 13. 5. 2024. 11. Na základě posudku posudkového lékaře MUDr. M. V. vydala žalovaná dne 14. 8. 2024 žalobou napadené rozhodnutí, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2024 s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky pro trvání invalidity, neboť pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činí 30 % a pro trvání invalidity je nutný pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 12. Před vypořádáním jednotlivých námitek žalobkyně považuje soud za nezbytné se vyjádřit k procesnímu postupu žalované v této věci. Soud totiž nepřehlédl, že žalovaná vydala rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu poté, kdy žalobkyně požádala o zvýšení invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Za dané procesní situace měla žalovaná rozhodnout o zmíněné žádosti, zahájit řízení o odnětí invalidního důchodu, a teprve poté o odnětí rozhodnout. Takto však žalovaná nepostupovala, neboť ze správního spisu nevyplývá, že by zahájila řízení o odnětí invalidního důchodu, ani že by rozhodla o žádosti žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu. 13. Soud připomíná, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 4 Ads 108/2012-37, č. 2815/2013 Sb. NSS, platí, že „bylo-li správní řízení zahájeno na základě žádosti účastníka řízení, musí správní orgán o takové žádosti rozhodnout. Učinil-li žalobce ve své žádosti předmětem správního řízení změnu výše přiznané dávky (invalidního důchodu), byla Česká správa sociálního zabezpečení v daném řízení oprávněna rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku, resp. o odnětí dávky“. 14. Lze tedy shrnout, že žalovaná v nyní řešené věci pochybila, neboť nerozhodla o žádosti žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu a tento důchod jí odňala, aniž by předtím zahájila řízení o jeho odnětí. Žalobkyně však v žalobě neuplatnila žádnou námitku, ve které by na tuto procesní vadu upozornila. Soud zdůrazňuje, že je vázán žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a ze žádného ustanovení s. ř. s. nevyplývá, že by k uvedené vadě řízení měl přihlížet z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2024, č. j. 7 Ads 311/2023-18). Soud proto uzavírá, že s ohledem na žalobkyní uplatněné žalobní body nemůže být popsaná vada v nyní řešené věci důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí žalované. 15. Dále se soud zabýval jednotlivými žalobními body. 16. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá