42 Ad 3/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 Ad 3/2024- 44 - text  12 42 Ad 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: O. K., narozený X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Gabrielou Šťastnou sídlem Hradiště 97/4, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2023, č. j. MPSV-2023/262897-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 12. 2023, č. j. MPSV2023/262897-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou podanou prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2023, č. j. MPSV-2023/262897-916, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Litvínov, (dále jen „úřad práce“) ze dne 25. 5. 2023, č. j. 33521/2023/LTV, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl podle § 4 odst. 1, § 8, § 9, § 11 a § 13 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, (dále jen „zákon o sociálních službách“) zamítnut návrh žalobce na změnu výše příspěvku na péči od června 2022 a bylo rozhodnuto poskytovat mu příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně, s tím, že je považován za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve II. stupni – středně těžká závislost. Současně žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě namítal, že závěry obsažené v posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí neodpovídají lékařským zprávám, z nichž mělo být při posouzení potřeb vycházeno. Nedošlo k dostatečnému posouzení jeho zdravotního stavu. Proti jiným žadatelům s obdobným handicapem byl bezdůvodně znevýhodněn a napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. 3. Sdělil, že je od narození prakticky nevidomý a zároveň trpí celiakií spojenou s nutností přísné bezlepkové diety. Vzhledem ke svému handicapu není bez dopomoci schopen zvládnout v přijatelném standardu životní potřeby stravování, oblékání a obouvání a tělesná hygiena. 4. Žalobce konstatoval, že žádost o zvýšení příspěvku byla reakcí na snížení dříve poskytovaného příspěvku, proti kterému se rovněž opakovaně bránil správní žalobou. Dodal, že vzhledem ke skutečnosti, že jeho zdravotní stav je setrvalý a neměnný, jsou obě řízení provázána. Uvedl, že jeho zdravotní stav byl v obou řízeních opakovaně posuzován různými posudkovými komisemi. Směrem k poslednímu posudku posudkové komise v Ostravě ze dne 30. 11. 2023, dle kterého poznal základní barvy, což znamená, že si význam barev uvědomuje a umí si je představit a rozeznat, uvedl, že tento závěr posudková komise učinila z jedné opakovaně přepisované poznámky ve zprávě MUDr. Z. Podotkl, že tato poznámka hovoří o vyšetření provedeném v ranném věku, v současné době barvy nevidí, ani si je neuvědomuje a neumí si je představit. Dodal, že je na samé hraně praktické a úplné slepoty, neboť rozeznává jen světlo a tmu (světlocit). K uvedeným skutečnostem předložil správnímu orgánu zprávu oční lékařky MUDr. B. ze dne 31. 5. 2025 a zprávu obvodní lékařky MUDr. Š. ze dne 5. 12. 2023, v jejíž péči je od narození. 5. Žalobce sdělil, že v rozhodné době byl rovněž posuzován pro účely invalidního důchodu, kdy podle posudku ze dne 6. 6. 2022 je rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení uvedené v kapitole VII., položce 2a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, tedy praktická nevidomost obou očí, přičemž toto postižení je hodnoceno téměř srovnatelně s úplnou slepotou. 6. Namítal, že chybný závěr posudkových lékařů o rozsahu jeho zrakového postižení má zjevný dopad na hodnocení jeho schopnosti zvládat jednotlivé základní životní potřeby. Dle přesvědčení žalobce je možné rozpor mezi posudkovým zjištěním a faktickým stavem odstranit znaleckým posudkem a navrhl, aby jej soud nechal vypracovat. 7. Dále namítal, že posudková komise v Ostravě, na rozdíl od dřívějších posudkových hodnocení, neuznala jako nezvládnutou základní životní potřebu stravování. Vyjádřil nesouhlas s odůvodněním žalovaného, že tento rozpor byl řádně vysvětlen, resp. nebylo vysvětleno, proč byl v této konkrétní potřebě upřednostněn posudek posudkové komise v Ostravě před posudkem posudkové komise v Ústí nad Labem. V této souvislosti žalobce odkázal na vyjádření prof. MUDr. B., Ph.D., ze dne 19. 4. 2022, týkající se jeho schopnosti připravovat si samostatně potravu s ohledem na nutnost bezlepkové diety. Poznamenal, že žalovaný měl toto vyjádření k dispozici, ale zjevně k němu nebylo přihlédnuto. 8. Vyjádření žalovaného v žalobě ohledně instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016 (dále jen „instrukce“) označil žalobce za nesprávnou interpretaci. V případě prakticky nevidomé osoby by závěr posudkové komise o schopnosti zvládat konkrétní životní potřebu měl být odůvodněn více než jen obecnými odkazy na facilitátory. 9. K možnosti užívání různých facilitátorů poukázal na § 1 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) a dodal, že žije na malém městě v pohraničí, kde je velmi špatná dostupnost služeb pomáhajícím nevidomým, a tedy má malou možnost se k uváděným facilitátorům dostat a naučit se s nimi pracovat. Poznamenal, že rodiče ho vedli celý život k samostatnosti o čemž svědčí i skutečnost, že vystupuje v divadle Karlín a studuje v Praze. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že za sociální prostředí pro posouzení schopnosti zvládat základní životní potřeby je nutno považovat i lokalitu, v níž posuzovaný vyrůstal a žije, jakož i dostupnost služeb v místě. 10. Žalobce sdělil, že potřebuje každodenní asistenci při servírování, porcování a přemisťování stravy, při výběru vhodného, čistého a nepoškozeného oblečení i při zvládání tělesné hygieny. Dodal, že v rámci posudku ze dne 7. 9. 2022 byly uznány jako nezvládnuté i základní životní potřeby obouvání a tělesná hygiena. 11. Žalobce konstatoval, že žalovaný řádně neodůvodnil rozpory v odlišném hodnocení zvládání základních životních potřeb s ohledem na hodnocení stupně závislosti z roku 2020, sociální šetření, instrukci a hodnocení stupně závislosti u osob s obdobným handicapem. K nedostatečnému odůvodnění rozporů žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2014, č. j. 22 A 92/2013-60. 12. Žalobce shrnul, že vytčeným pochybením žalovaný porušil zásady správního řízení dle § 2 odst. 4, § 3, § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), neboť jeho potřeby vyhodnotil bezdůvodně rozdílně, nevycházel ze skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, při hodnocení důkazů překročil meze správního uvážení, nevypořádal se se všemi jeho námitkami a své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. Vyjádření žalovaného k žalobě 13. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž zrekapituloval průběh správního řízení a navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný dodal, že ve správním řízení bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy. Poznamenal, že ve věci již jednou rozhodoval, kdy rozhodnutí úřadu práce zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Žalovaný uvedl, že nechal vypracovat posudek u posudkové komise v Ústí nad Labem a vzhledem k námitkám uplatněným v odvolacím řízení byl vyžádán srovnávací posudek u posudkové komise v Ostravě. Konstatoval, že v napadeném rozhodnutí se vypořádal s námitkami případné podjatosti posudkové komise. Připomněl, že posouzení důsledků zdravotního postižení je individuální záležitostí a jedná se o odborně medicínskou věc, kterou hodnotí posudkové komise. Dle žalovaného nelze mít o odbornostech posudkových komisí v Ústí nad Labem ani v Ostravě pochybnosti. 14. Podotkl, že při rozhodování vycházel z odborných posudků posudkových komisí a vyjádřil nesouhlas s námitkou nedostatečného posouzení zdravotního stavu žalobce. Sdělil, že se nemůže vyjádřit k námitce týkající se bezdůvodného znevýhodňování žalobce oproti jiným žadatelům s obdobných handicapem, neboť nezná zdravotní stav jiných žadatelů a současně se jedná o individuální posouzení s tíží funkčních důsledků onemocnění na schopnost zvládat jednotlivé základní životní potřeby, což může být u každého posuzovaného jedince jiné. Z důvodu nedisponování odborným medicínským vzděláním se rovněž nemohl vyjádřit k chybnému hodnocení lékařských zpráv či posuzování invalidity a odkázal na vypracované posudky. 15