42 Ad 5/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 Ad 5/2024- 39 - text  11 42 Ad 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: nezletilý M. S., narozený dne X bytem X zastoupený M. S., zákonnou zástupkyní bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2024, č. j. MPSV-2024/35806-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. 2. 2024, č. j. MPSV-2024/ 35806-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2024, č. j. MPSV-2024/35806-916, jímž bylo na základě jeho odvolání změno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 31. 7. 2023, č. j. 25249/23/MO, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se žalobci podle § 34 odst. 1 a 2, § 34a, § 34b, a § 35 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, (dále jen „zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením“) přiznává nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 6. 2023 s platností do 1. 6. 2028. Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce na základě žalobcovy žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením přiznal žalobci nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 6. 2023 do 1. 6. 2023. Žaloba 2. Žalobce v úvodu podané žaloby poukázal na to, že napadené rozhodnutí vychází z posudku posudkové komise žalovaného. V tomto posudku je uvedeno, že v případě žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídající zdravotnímu stavu, který lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení dle bodu 1 písm. j) přílohy č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 388/2011 Sb.“). Tento posudkový závěr byl odůvodněn tím, že u žalobce nebylo prokázáno těžké pohybové ani orientační funkční postižení a byla prokázána (jen) středně těžká funkční postižení, jež jsou důsledkem dominujícího duševního onemocnění. Dle žalobcova přesvědčení nemá tento posudkový závěr oporu v podkladech, na jejichž základě byl posudek posudkové komise vypracován. 3. V posudku je uvedeno, že dle psychologického vyšetření je u žalobce „popisována vývojová dysfázie a zvýšená mentální unavitelnost, PAS s MR na hranici LMR/SMR, spolupracuje výběrově“. Střední mentální retardace (SMR), bez ohledu na to, zda je či není hraniční, je zařazena v bodě 3 písm. l) přílohy č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb. mezi zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni zvlášť těžkého funkčního postižení nebo úplného postižení. 4. V posudku také podle žalobce nebylo odůvodněno, jaký dopad na jeho schopnost orientace má rozumová úroveň žalobce, která, jak je popsáno ve zprávě Mgr. M. N. z oddělení klinické psychologie ve Fakultní nemocnici v Motole, odpovídá dolní hranici těžké duševní subnormality při mentálním věku 2,8. 5. Z těchto důvodů považuje žalobce posudek za nepřesvědčivý. 6. Dále žalobce uvedl, že dle jeho názoru se posudková komise žalovaného při posuzování jeho zdravotního stavu zaměřila výhradně na to, jakému zdravotnímu stavu uvedenému v příloze č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb. odpovídá zdravotní stav žalobce. Z ustanovení § 34 odst. 2 až 4 a § 34b odst. 1 písm. c) zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením však podle žalobce plyne, že pro účely posuzování nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením je potřeba zejména posuzovat schopnost pohyblivosti a orientace a vyřešit otázku, zda případné omezení těchto schopností lze podřadit pod některý z případů vymezených v § 34 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Z posudku posudkové komise však nevyplývá, že by se v něm schopností žalobce orientovat se posudková komise vůbec zabývala. 7. Z tohoto důvodu považuje žalobce posudek za neúplný. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný v úvodu svého vyjádření vyjádřil přesvědčení, že v řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, postupoval v souladu s právními předpisy. Prvostupňové rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným ani nezákonným, proto pokračoval v odvolacím řízení a vyžádal si posudek u posudkové komise. Posudková komise zasedala v odpovídajícím odborném složení a žalovaný neměl důvod nepovažovat jí vypracovaný znalecký posudek za odborný, úplný a zároveň stěžejní důkazní prostředek, na jehož základě mohl v řízení o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodnout. Žalovaný podotkl, že žalobce ani jeho zákonná zástupkyně nebyli osobně přítomni při jednání posudkové komise, to ovšem dle jeho názoru není v rozporu s příslušnými právními předpisy. Posudková komise žalovaného měla k dispozici zdravotní dokumentaci žalobce v dostatečném rozsahu, a to včetně lékařských zpráv, které předložil žalobce v rámci svého odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. 9. Dále žalovaný uvedl, že hodnocení zdravotního stavu pro účely posouzení nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením je zcela v kompetenci příslušné posudkové komise, protože posouzení povahy zdravotního postižení je věcí čistě odborně medicínskou, pro něž on nemá potřebné odborné znalosti. Posudková komise se přitom podle žalovaného ve svém posudku po posouzení předložené zdravotní dokumentace žalobce vyjádřila v souladu s požadavky zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením jak ke schopnosti pohyblivosti, tak ke schopnosti orientace žalobce. 10. Žalovaný je tudíž toho názoru, že ani napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné nebo nezákonné, protože vycházelo z objektivních podkladů, jejichž výčet je v jeho odůvodnění uveden. Žalovaný jej proto považuje za souladné s hmotným i procesním právem a ani řízení, které předcházelo jeho vydání, nebylo zatíženo vadami, pro které by bylo nutno jeho rozhodnutí zrušit. Posouzení věci soudem 11. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 2 ve spojení s § 76 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný soudu do dvou dnů od doručení výzvy nesdělili svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byli ve výzvě poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 12. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování. Veškeré listiny potřebné pro posouzení a rozhodnutí věci včetně napadeného rozhodnutí, jehož provedení jako důkazu navrhl žalobce v podané žalobě, jsou součástí žalovaným předloženého správního spisu, kterým se dokazování v rámci správního soudnictví neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS). 13. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. 14. Rozhodnutím úřadu práce ze dne 18. 6. 2020, č. j. 175004/20/MO, byl žalobci přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZPT/P“ ode dne 1. 5. 2020 do 31. 5. 2023. Dle odůvodnění toho rozhodnutí byl žalobci nárok na tento průkaz přiznán, protože dle závěru posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Most ze dne 26. 5. 2020, č. j. LPS/2020/1148-MO_CSSZ, vypracovaného posudkovou lékařkou MUDr. D. H., se v případě žalobce jedná o osobu se zvlášť těžkým nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu § 34 odst. 4 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením s tím, že se nejedná o stav, který je uveden v příloze č. 4 vyhlášky 388/2011 Sb., ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v bodě 3 písm. m) této přílohy uvedené vyhlášky. Dne 27. 3. 2023 žalobce podal u úřadu práce žádost o přiznání průkazu osoby se zdravot