42 Ad 9/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

42 Ad 9/2024- 41 - text  15 42 Ad 9/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: nezletilý M. Č., narozený dne X bytem X zastoupený Mgr. Gabrielou Šťastnou, advokátkou, sídlem Hradiště 97/4, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2024, č. j. MPSV-2024/72626-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 3. 2024, č. j. MPSV-2024/72626-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2024, č. j. MPSV-2024/72626-916, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Most, (dále jen „úřad práce“) ze dne 25. 7. 2023, č. j. 95491/2023/MOS, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalobci byl snížen příspěvek na péči z 13 900 Kč na 6 600 Kč měsíčně, počínaje od srpna 2023. Dále navrhl, aby soud žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že závěry obsažené v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), které byly podkladem žalobou napadeného rozhodnutí, neodpovídají faktickému stavu. Při posuzování potřeb žalobce nebyly důkazy hodnoceny řádně a ve vzájemném kontextu a napadeném rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. 3. Dále namítal, že od srpna 2023 souběžně s tímto řízením běželo ještě další řízení o potřebách nezletilého, žalovaný si proto vyžádal od posudkové komise vysvětlení, proč se její závěry rozcházejí s posouzením potřeb žalobce v souběžném řízení, k tomu posudková komise uvedla, že si byla vědoma blížícího se konce platnosti posudku pro rozhodnutí ze dne 5. 10. 2023 a proto zcela hraničně uznala za nezvládnuté potřeby komunikace a oblékání a obouvání. Takovou argumentaci žalobce považuje za zcela nepřípustnou v odborném posouzení a má za to, že posudková komise rozhodla neodborně a chybně. V posudku ze dne 20. 2. 2024 jsou jako nezvládnuté hodnoceny odlišné potřeby, než je výčet nezvládnutých potřeb dle předchozího posudku ze dne 26. 5. 2023, pokračuje tak situace, kdy se prakticky každé posudkové hodnocení odlišuje bez zjevné a pochopitelné příčiny. 4. Namítal, že v posudku je řada závěrů opřena o vyjádření nezletilého při vyšetření ve speciálně pedagogickém centru, není však zohledněno, že žalobce trpí mentální retardací a poruchou autistického spektra, nedokáže se zcela orientovat v čase a ve snaze upoutat pozornost uvádí i věci, které neodpovídají realitě. Není pravdou, že by do divadla chodil pravidelně, někdy i několikrát týdně nebo, že četl fantoma opery v originále. Neumí francouzsky, četl pouze adaptaci pro malé čtenáře. Je to jeho oblíbená knížka, proto dokáže číst některé oblíbené pasáže zdánlivě plynule. Zatímco tvrzení žalobce jsou brána jako fakta, tvrzení jeho matky jsou zlehčována a zpochybňována, např. její tvrzení, že žalobce neumí číst a psát. Zpráva ze speciálně pedagogického centra přitom dokládá, že čtení a psaní nezvládá. Tato zpráva je rovněž hodnocena nesprávně, neboť posudková komise vyzdvihla úspěchy žalobce, ale opomněla, že žalobce má individuální vzdělávací plán s minimálními výstupy, byly mu doporučeny maximálně 3 hodiny dopolední výuky denně. Ve zprávě je uvedeno, že žalobce komunikuje s dospělými a nadměrně, ale on si rád povídá s dospělými o svých oblíbených tématech, aby upoutal jejich pozornost, s vrstevníky naopak vůbec komunikovat neumí. Dále posudková komise nebrala na zřetel poruchu hrubé a jemné motoriky. V rozporu se zprávou MUDr. G. Š. ze dne 10. 5. 2023 pak posudková komise uvedla, že žalobce je bez potřeby psychiatrické medikace, v uvedené zprávě je však napsáno, že žalobce léky nebere, protože je netoleruje a způsobují mu nárůst váhy a zadržování vody. Není dále zřejmé, z čeho posudková komise usoudila, že žalobce je ve střídavé péči obou rodičů a žije ve dvou domácnostech, když ve skutečnosti se otec o žalobce zajímá málo a bere si ho k sobě výjimečně. Žalovaný pak chybné závěry posudkové komise bezvýhradně přejal do svého rozhodnutí a rozpory neřešil. 5. Dále žalobce namítal, že posudková komise nezohlednila zprávu MUDr. A. D. ze dne 19. 4. 2023, zprávu Sociálně pedagogického centra Žatec ze dne 1. 3. 2023 a zprávu MUDr. G. Š. ze dne 10. 5. 2023 a jejich závěry, ze kterých je zjevné že mentální stav žalobce je překážkou zvládání některých potřeb, byť může být fyzicky schopen základní životní potřeby zvládnout, neuvědomuje si jejich nutnost, nepamatuje si na ně, případně se jich děsí. Jeho mentální věk odpovídá devítiletému dítěti, je tak vyloučeno, aby základní potřeby zvládal v širší normě. 6. Žalobce předestřel, jaké aktivity je třeba hodnotit v rámci posouzení schopnosti zvládat potřeby komunikace a stravování a uvedl, že se neumí domluvit přiměřeně věku, neumí vytvořit psanou zprávu a používat mobilní telefon, dále nerozpozná, kdy se má napít, neumí zvolit vhodnou porci jídla a nedokáže přemístit nápoj a stravu. K výkonu fyziologické potřeby uvedl, že nedokáže rozpoznat potřebu a používat WC bez upomínání. K potřebě obouvání a oblékání uvedl, že nedokáže rozpoznat vhodné oblečení a obuv vzhledem k dennímu režimu a počasí. U těchto potřeb potřebuje dopomoci. 7. Dále žalobce namítal, že žalovaný porušil § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 správního řádu, jelikož nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, při hodnocení důkazů překročil meze správního uvážení, když některé důkazy zcela opomněl a některé jím uváděné závěry jsou v přímém rozporu s důkazy, v čemž spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný trval na svém rozhodnutí a navrhl, aby soud zamítl žalobou jako nedůvodnou. Zopakoval dosavadní průběh správního řízení, předestřel kompetence posudkové komise, zdůraznil, že pro posouzení zdravotního stavu a potřeby mimořádné péče se hodnotí objektivní funkční dopady onemocnění na schopnost zvládat základní životní potřeby, definoval pojem mimořádné péče a odkázal na příslušnou právní úpravu. K tomu uvedl, že potřebu občasného připomenutí či kontroly v oblasti péče o vlastní osobu nelze hodnotit jako mimořádnou péči. 9. Posudek Posudkové komise žalovaný označil za odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek, na jehož základě bylo možné rozhodnout. Uvedl, že své rozhodnutí nepovažuje za nepřezkoumatelné ani nezákonné a že námitky žalobce jsou vypořádány v odůvodnění napadeného rozhodnutí. 10. Dále žalovaný uvedl, že řízení bylo provedeno v souladu hmotným i procesním právem a netrpí vadami, pro které by bylo nutno žalobou napadené rozhodnutí zrušit. Replika žalobce 11. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které uvedl, že vyjádření žalovaného neobsahuje žádné nové skutečnosti ani tvrzení, ale pouze obecná konstatování a citace právních předpisů, nereaguje na konkrétní žalobní námitky žalobce. Zopakoval, že posudek posudkové komise je v rozporu s podkladovou dokumentací, a předložil zprávu dětské psycholožky, Mgr. S. ze dne 14. 5. 2024. Posouzení věci soudem 12. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 13. Smyslem zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“), je úprava podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči, který je předmětem řízení v dané věci, se podle § 7 téhož zákona poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Ná