54 A 18/2023 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 A 18/2023- 25 - text  9 54 A 18/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: K. R., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Karlem Mazzolini sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2023, č. j. KUUK/126025/2023/DS/FD, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2023, č. j. KUUK/126025/2023/DS/FD, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru správních činností (dále jen „magistrát“), ze dne 10. 2. 2023, č. j. MgMT/138405/2022, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a podle § 16 odst. 2 zákona 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), jichž se žalobce dopustil z nedbalosti tím, že dne 4. 5. 2022 v 16:20 hodin jako řidič motorového vozidla tovární značky Škoda, reg. zn. X (dále jen „vozidlo“), v Košťanech na křižovatce ulic Nechybova a Hornická, při odbočování vlevo ve směru k ulici Školní, nejel s vozidlem vpravo, při pravém okraji pozemní komunikace, v důsledku čehož ohrozil vozidlo Policie České republiky, tovární značky Škoda, reg. zn. X, přijíždějící ke křižovatce z ulice Školní. Zároveň nepředložil na výzvu příslušníka policie zelenou kartu. Za spáchání uvedených přestupků magistrát podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu v souladu s § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložil žalobci pokutu ve výši 1 700 Kč. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení dle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky ve výši 1 000 Kč. Žaloba 2. V žalobě žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu nesrozumitelnosti, vnitřní rozpornosti a nepřesvědčivosti skutkových zjištění ohledně přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 11 odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť je dle popisu skutku postihován za jednání, které odpovídá pravidlu silničního provozu podle § 21 odst. 3 zákona o silničním provozu. 3. Namítl, že napadené rozhodnutí je založeno na nedostatečně a nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Skutkové závěry jsou dle jeho názoru nejasné a nepřesvědčivé. Konstatoval, že je mu kladeno za vinu, že se při průjezdu křižovatkou nedržel vpravo. Z popisu skutku však vyplývá, že na křižovatce měl odbočovat vlevo, ačkoliv tvar křižovatky odpovídá v podstatě rovnému průjezdu, tedy pokračování v přímém směru, s čímž korespondují i dodatkové značky značení křižovatky. Dle žalobce není zřejmé, proč je mu kladeno za vinu, že když odbočoval doleva, že se při průjezdu křižovatkou nedržel vpravo. Při odbočování vlevo vyjel z pokračujícího směru vozovky (hlavní ulice se stáčí doprava) a najel si směrem doleva (ke středu vozovky) tak, aby zajistil průjezd kolem pravého boku svého vozidla vozidlům pokračujícím po hlavní silnici. Toto chování je upraveno v § 21 odst. 3 zákona o silničním provozu. 4. Žalobce uvedl, že pokud je mu kladeno za vinu, že při průjezdu křižovatku tzv. říznul, čímž měl ohrozit či omezit protijedoucí vozidlo policie, tak tento skutkový děj nevyplývá z připojené dokumentace, zejména z fotodokumentace pozice vozidel až po jejich zastavení po průjezdu křižovatkou. Dle žalobce o průběhu přestupku existují dva zcela protichůdné a rovnocenné důkazy, tedy jeho výpověď a výpověď policisty, který nebyl náhodným svědkem, ale účastníkem předmětné dopravní situace. Poznamenal, že výpovědi policisty by neměl být automaticky propůjčován punc nezpochybnitelné pravdivosti a správnosti, což se ale s ohledem na neexistenci jiných důkazů ve správním spise fakticky stalo. 5. Dále namítl, že správní orgány ve svých rozhodnutích operovaly s tvrzením, že v protokolu výslovně uvedl, že pozice vozidel zachycená na fotografii odpovídá koncové pozici vozidel po jejich zastavení. Současně však uvedly, že žalobce po zastavení se svým vozidlem ještě popojel, a toto tvrzení žalovaného je tedy účelově nepravdivé. Žalobce konstatoval, že průběh skutku nemůže být odvozen ze zachyceného postavení vozidel až po jejich zastavení. Rozpor v otázce, zda po přejetí křižovatky zůstal okamžitě stát či nikoli, označil žalobce za marginální. Připomněl, že v protokolu o ústním jednání uvedl, že po přejetí křižovatkou zůstal stát, ale poté uvedl, že se svým vozidlem couvl, aby mohl vystoupit. Toto tvrzení rovněž koresponduje s výpovědí svědka prap. K., dle které se vozidlo po zastavení po průjezdu křižovatkou dalo do pohybu. Dle žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůraznil údajný rozpor ve výpovědích do té míry, že znehodnotil vypovídající hodnotu a věrohodnost jeho výpovědi. 6. Žalobce rovněž namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné z důvodu absence řádného odůvodnění přestupku podle § 16 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedl, že z jeho výpovědi vyplývá, že zelenou kartu u sebe měl, ale nedokázal ji okamžitě nalézt při předložení ostatní dokladů. Popřel, že by na výzvu policisty uvedl, že ji nemá a její předložení bezdůvodně neodepřel, naopak prokazoval maximální možnou součinnost. Žalobce sdělil, že policista mu neumožnil její následné předložení, čímž zmařil jeho součinnost. Dle žalobce se správní orgány omezily na zcela lakonické konstatování, že žalobce u sebe zelenou kartu neměl, čímž přisvědčily výpovědi policisty v postavení svědka, aniž odůvodnily, proč se s touto výpovědí ztotožnily. Namítl, že tento závěr je nepřezkoumatelný a rovněž není podepřen žádným faktickým skutkovým zjištěním. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve vyjádření shrnul průběh správního řízení a konstatoval, že na základě svědecké výpovědi a fotodokumentace nebyl způsob projetí křižovatky žalobcem správný. Žalobce ohrozil vozidlo policie, které bylo nuceno prudce brzdit, aby nedošlo ke kolizi. Dodal, že na základě tvaru křižovatky se měl žalobce držet při pravém okraji pozemní komunikace, čímž by zabránil ohrožení a možné kolizi s vozidlem policie. S ohledem na žalobní námitky uvedl, že k pořízeným důkazům se dostatečně vyjádřil na str. 4 – 6 napadeného rozhodnutí. Žalovaný poznamenal, že neměl důvod zpochybňovat výpověď policisty, který na rozdíl od žalobce nemá na věci osobní zájem. K fotografii uvedl, že sám žalobce při ústním jednání uvedl, že jeho vozidlo je na fotografii zachyceno v konečném postavení. Odmítl nařčení, že by účelově vyhledával zdánlivé nesprávnosti ve výpovědi žalobce, aby snížil její hodnotu. Pouze konstatoval fakta z protokolu o ústním jednání ze dne 9. 11. 2022. K námitce týkající se zelené karty uvedl, že se k tomuto již vyjádřil v napadeném rozhodnutí. Dodal, že žalobci není kladeno za vinu, že u sebe zelenou kartu neměl, nýbrž to, že ji na výzvu nepředložil, což vyplynulo z podkladů pro vydání rozhodnutí a ze svědecké výpovědi, kterou magistrát i žalovaný považovali za věrohodnou. Dle žalovaného nebyla svědecká výpověď zasahujícího policisty prokazatelně zpochybněna, a to ani ze strany žalobce, a bylo ji tak možné použít v rámci dokazování. K tomuto odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. As 19/2007-121 a ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 As 126/2015. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 9. Žaloba není důvodná. 10. Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že závěr o spáchání přestupku podle § 16 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není odůvodněný. 11. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 12. V této souvislosti zdejší soud po