54 A 21/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 A 21/2024- 38 - text  8 54 A 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobkyně: MUDr. J. V., narozená X bytem X zastoupená advokátem JUDr. Václavem Cidlinou sídlem Masarykova 998/31, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2024, č. j. KUUK/163099/2024/Kub, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 21. 11. 2024, č. j. KUUK/163099/2024/Kub, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Magistrát města Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) výrokem I rozhodnutí ze dne 5. 8. 2024, č. j. MMUL/OPA/ODN/304335/2024/KruE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se dopustila tím, že neumožnila motorovému vozidlu Hasičského záchranného sboru (dále jen „hasičské vozidlo“) s právem přednostní jízdy bezpečný a plynulý průjezd křižovatkou, čímž porušila § 4 písm. a) a § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu. Výrokem II byla žalobkyni podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve spojení s § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu, uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Výrokem III jí pak byla uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že trvá na odvolacích námitkách, protože je žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal. Namítla, že její jednání nebylo zaviněné a nenaplnila jím skutkovou podstatu přestupku. Podle žalobkyně nepřizpůsobil svou rychlost dopravní situaci řidič hasičského vozidla; ke střetu obou vozidel tak došlo v důsledku jeho pochybení, což měl sám bezprostředně po nehodě připustit. Zdůraznila, že řidič hasičského vozidla byl v důsledku nedbalostního jednání uznán příkazem Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2024 vinným z přestupku, neboť nedbal potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, které je povinen dbát i tehdy, když mu svědčí právo přednostní jízdy. 3. Uvedla, že odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá úvahu, do jaké míry nehodu zavinila žalobkyně, pokud ji zároveň zavinil řidič hasičského vozidla. Namítla, že i když u ní žalovaný shledal určitou míru zavinění, měl zároveň zkoumat míru spoluzavinění řidiče hasičského vozidla, protože míra jeho spoluzavinění mohla dosahovat takové intenzity, že by to vylučovalo odpovědnost žalobkyně a nebyl naplněn materiální znak přestupku. V této souvislosti žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 7 Tdo 692/2017, v němž Nejvyšší soud v trestní věci vyslovil, že pokud se na vzniklém následku obviněný nepodílel sám, a jeho míra zavinění je velice limitována porušením pravidel silničního provozu ze strany dalších osob, lze v takovýchto případech uvažovat o tom, do jaké míry je nutná trestní represe, a věc posuzovat z hlediska ultima ratio. Podle žalobkyně žalovaný nehodnotil skutkové okolnosti (dopravní situaci, charakter komunikace, dispozici křižovatky, spoluzavinění), nepřihlédl ke gradaci příčinné souvislosti, ani k tomu, že by se nehoda nestala, pokud by řidič hasičského vozidla neporušil své povinnosti. V této souvislosti žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 4 Tdo 270/2018, v němž Nejvyšší soud v trestní věci akcentoval nutnost dostatečného vypořádání se s otázkou podílu obviněného i poškozeného na posuzované dopravní nehodě, míry jejich zavinění a jeho kauzálního významu pro vzniklý následek. Žalobkyně citovala z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 3 Tdo 593/2007, k principu tzv. omezené důvěry v dopravě. 4. Dále namítla, že se žalovaný nezabýval otázkou, z jakého důvodu užil řidič hasičského vozidla zvláštního výstražného světla modré barvy, resp. zda ho vůbec užil při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností. Uvedla, že do křižovatky vjela na signál zelené barvy „volno“ a při odbočování vlevo vzhledem k dispozici křižovatky nemohla zprava velmi rychle přijíždějící hasičské vozidlo do poslední chvíle vidět a ani na něj promptně zareagovat. Řidič hasičského vozidla měl oproti tomu před sebou rovnou silnici, viděl na velkou vzdálenost, a měl proto dostatek prostoru nehodě zabránit. Odmítla, že by se chovala jakkoli neohleduplně či neukázněně. Uvedla, že hasičské vozidlo nebylo při vjezdu ani slyšitelné. S odkazem na komentářovou literaturu podotkla, že při nedbalosti je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se příčinný vztah může rozvinout. Namítla, že odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalovaný podle ní pod skutkovou podstatu přestupku nesubsumoval žádné konkrétní jednání. Podotkla, že žalovaný ji uznal vinnou jen na základě kamerového záznamu bez zvukové stopy, přestože na straně 4 prvostupňového rozhodnutí konstatoval, že z videozáznamu je patrné, že řidička na hasičské vozidlo se zapnutým světelným a zvukovým zařízením nijak nereagovala. Žalobkyně zdůraznila, že ani přes její odvolací námitku žalovaný nepostavil najisto, kdy řidič hasičského vozidla zapnul zvukové výstražné znamení. Žalovaný se podle žalobkyně nezabýval otázkou, kdy mohla žalobkyně poprvé slyšet zvukové výstražné znamení, ačkoli je tato otázka klíčová pro posouzení její možnosti hasičské vozidlo zaregistrovat a včasně na něj zareagovat. Žalobkyně uvedla, že po vjezdu do křižovatky odbočovala doleva, a tímto směrem se stáčel i její zrak. Označila za přirozené, že se dívala ve směru jízdy, tedy doleva, a nikoli doprava, odkud se blížilo hasičské vozidlo. Žalobkyně uvedla, že zvukový signál slyšela přibližně 1 až 2 vteřiny před nárazem, kdy již nebylo možné zareagovat. 5. Žalobkyně namítla, že žalovaný postavil napadené rozhodnutí na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, neboť záznam z kamerového systému neposkytuje odpověď na otázky, které jsou podle žalobkyně pro posouzení věci klíčové, a sice jakou rychlostí jel hasičský vůz, a zda ho mohla žalobkyně vnímat v době svého rozjezdu na zelenou. Podle žalované měl být vypracován znalecký posudek, který by na tyto odborné otázky odpověděl. Žalobkyně konstatovala, že z hranice křižovatky pod semafory hasičský vůz vnímat nemohla, protože je v tomto místě výhled vpravo omezen, po rozjezdu a vjezdu do křižovatky pak odbočovala vlevo, doprava proto neviděla. Odmítla tvrzení žalovaného, že vozidla jedoucí za ní na hasičské vozidlo na rozdíl od ní reagovala. Dopravní nehody se podle žalobkyně odehrávají během vteřin či spíše setin, její vozidlo se v místě nehody ocitlo dříve než vozidla jedoucí za ní, která měla na reakci více času. Podle žalobkyně vozidla jedoucí ze ní reagovala právě na ní, jejich chování je proto pro posouzení přestupku bez významu. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve vyjádření odmítl námitku, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávného posouzení věci a nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný parafrázoval popis a právní kvalifikaci skutku ze strany 2 napadeného rozhodnutí a konstatoval, že na základě shromážděných podkladů a provedených důkazů mohl skutek takto posoudit. Uvedl, že vypracování znaleckého posudku navrhované žalobkyní nepovažoval za potřebné, protože z kamerového záznamu je průběh dopravní nehody patrný. Z řečeného záznamu podle žalovaného vyplývá, že žalobkyně vjížděla do křižovatky z ulice Štefánikova a při odbočování vlevo do ulice Masarykova přejela přímý jízdní pruh ulice Masarykova směřující do centra města, dále pak přejela odbočovací jízdní pruh (pro odbočování z ulice Masarykova ve směru od centra do ulice Štefánikova) a až poté se začala zařazovat do jízdního pruhu ulice Masarykova směřujícího do Všebořic. Žalovaný konstatoval, že po dobu tohoto jízdního úkonu, tj. od vjetí do křižovatky až po zařazení se do konečného jízdního pruhu, měla výhled vpravo do ulice Masarykova, odkud přijíždělo hasičské vozidlo. Zdůraznila, že hasičské vozidlo přijíždělo po úseku komunikace, který vede nejméně 100 metrů přímo. Z kamerových záznamů i samotné výpovědi žalobkyně je podle žalovaného zřejmé, že kdyby žalobkyně při průjezdu křižovatkou řádně sledovala situaci v silničním provozu, mohla včas reagovat na hasičské vozidlo přijíždějící z pravé strany a umožnit mu, coby vozidlu s práve