58 A 2/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

58 A 2/2025- 57 - text  58 A 2/2025 - 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost Marocké království bytem X zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Verčimákem sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Hradčanské nám. 182/5, 118 00 Praha za účasti: Jitka Lebarki, narozená dne 10. 9. 1974 bytem Zámečnická 56/14, 460 01 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2024, č. j. 306703-2/2024-MZV/VO takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí ze dne 12. 12. 2024, č. j. 306703-2/2024-MZV/VO, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 140 Kč, k rukám jeho právního zástupce Mgr. Tomáše Verčimáka, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osobě na řízení zúčastněné se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza rodinnému příslušníku občana EU dle § 180e odst. 6 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný v označeném rozhodnutí dospěl k závěru, že rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Maroku (dále jen „velvyslanectví“) ze dne 23. 10. 2024 o neudělení krátkodobého víza žalobci je v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců, neboť sňatek žalobce s X, státní občankou České republiky, byl účelový, čímž se žalobce dopustil obcházení zákona s cílem získat vízum k pobytu na území České republiky. 2. Podle oddacího listu vystaveného v Brně dne 5. 8. 2024 uzavřel žalobce s (dříve X) dne 9. 4. 2024 v Maroku manželství. 3. Dne 13. 9. 2024 žalobce požádal o udělení krátkodobého víza k pobytu na území České republiky. Téhož dne s ním byl proveden pohovor vedený v anglickém jazyce, v němž žalobce uváděl, že manželku potkal 15. 12. 2023 v Istanbulu v baru. Další společný čas strávili ve dnech od 31. 12. 2023, když slavili Nový rok. O svatbě začala první mluvit manželka, když se viděli podruhé. Svatba proběhla dne 9. 4. 2024 v Kenitře. Účastnilo se jí pár členů žalobcovy rodiny, ze strany manželky nikdo. Klasickou oslavu neměli a na svatební cestě nebyli, jelikož manželka byla nemocná. Po svatbě se viděli dvakrát. Manželka přijela žalobce navštívit s dcerou 2. 6. 2024 na dva týdny a pak 13. 7. 2024 na týden. Z manželčiny rodiny zná dceru a syna. Žalobce má dvě sestry a bratra. Dvě tety z matčiny strany žijí ve Španělsku. Dále uvedl, že se jedná o jeho první žádost o schengenské vízum. Chce žít společně s manželkou. V současné době si vydělá přibližně 1 000 euro prodejem zeleniny, za které neodvádí státu žádné daně. Manželka pracuje v nemocnici jako zdravotní sestra s platem 48 000 Kč. Peníze si neposílají. Téhož dne žalobce vyplnil i dotazník, jehož účelem bylo posoudit úroveň anglického jazyka, označeného jako společný komunikační jazyk manželů. 4. Dne 18. 10. 2024 proběhly paralelní pohovory s manžely. Paralelní pohovor s žalobcem byl na jeho žádost veden v arabštině. 5. Rozhodnutím ze dne 23. 10. 2024 velvyslanectví žalobcovu žádost o krátkodobé vízum zamítlo z důvodu, že se žalobce dopustil obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat vízum k pobytu na území. Uvedl, že společným komunikačním jazykem je angličtina, která v některých případech vede ke vzájemnému nepochopení, manželé v takovém případě využívají internetových překladačů. V prvním pohovoru se projevila nedostatečná jazyková úroveň žalobce, paralelní pohovor byl již na jeho žádost veden v arabštině. Socioekonomická situace žalobce odpovídá podprůměrné situaci běžného obyvatele Maroka. Žalobce pracuje ilegálně, živí se pouličním prodejem zeleniny bez povolení a řádného odvodu daní, deklaruje měsíční příjem okolo 1 000 euro. Poté, co si v České republice najde práci, se chce podílet na chodu domácnosti a hradit výdaje. Do té doby bude využívat úspor cca 2 000 euro. Dle žalobce společný život v Maroku není možný kvůli vyživovací povinnosti, kterou má manželka vůči dětem. Manželka však v paralelním pohovoru vypověděla, že až mladší dcera nastoupí na vysokou školu, je možné, že by společně s manželem odešli pracovat do jiné evropské země. Věkový rozdíl mezi žalobcem a dcerou jeho manželky činí 7 let a jejím synem 3 roky. Žalobce má ve Španělsku dvě tety s rodinami. V minulosti nikdy nežádal o schengenské vízum a nelze konstatovat, že by bez problémů získal právo pobytu v České republice bez manželství s českou občankou. Délka a intenzita předchozího vztahu, relativní vzájemná neznalost manželů a ani věkový rozdíl sice nejsou překážkou uzavření sňatku, velvyslanectví však na základě zjištěných skutečností neuvěřilo, že sňatek byl uzavřen za účelem pozdějšího společného života. Jedná se o typický způsob seznámení, který Příručka pro účelové sňatky považuje za znak manželství, kdy žadatel z migračně rizikové země pouze předstírá své city, jeho záměrem však není vést dlouhodobý rodinný život s manželkou v České republice. Velvyslanectví uzavřelo, že minimálně ze strany žalobce byl sňatek uzavřen za účelem získání oprávnění ke vstupu a pobytu na území České republiky. 6. V žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza žalobce se závěrem o účelovém sňatku nesouhlasil. Popsal znovu okolnosti seznámení v Istanbulu a svatby v Maroku, odkázal i na společnou komunikaci mezi manžely. Zmiňoval plány do budoucna. Zdůraznil, že kdyby vztah manželů nebyl opravdový, manželka by za ním dále nejezdila. Od seznámení mezi nimi probíhá několikahodinová každodenní komunikace. Své jazykové schopnosti postupně zlepšují. K žádosti žalobce doplnil i vyjádření své manželky. 7. V napadeném rozhodnutí se žalovaný odvolával na doporučení Komise k lepší transpozici a aplikaci směrnice 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, a uvedl, že zkoumal indikativní kritéria poukazující na zneužití práv. Předně konstatoval, že žalobce by měl problém získat právo pobytu sám. Pracuje ilegálně, neodvádí daně a vydělá si přibližně 1 000 euro měsíčně. Z výpisu z bankovního účtu je patrná pouze jedna transakce s příjmem cca 48 000 Kč. Absence stabilního socioekonomického zázemí žalobce podle žalovaného silně motivuje k opuštění rodné země. Pokud jde o žalobcovu motivaci účelově uzavřít sňatek, žalovaný zmínil také žalobcovy vazby na Španělsko, kde žijí jeho dvě tety ze strany matky. Skutečným cílem tak může být sloučení s rodinou v jiném členském státě EU, jehož vízum by žalobce nezískal. Žalovaný shledal rozpor ve výpovědi žalobce, který nejdříve uváděl, že k seznámení a manželkou proběhlo v baru, následně, že se tak stalo v kavárně. Žalobce dále během úvodního pohovoru hovořil o tom, že o svatbě začala mluvit manželka, když se podruhé setkali v Istanbulu. V rámci paralelního pohovoru však sdělil, že o svatbě začala mluvit až při návštěvě Istanbulu v únoru 2024. Žalovaný zdůraznil, že ze strany manželky se nikdo svatby neúčastnil, nekonala se ani klasická svatební oslava. Ke svatbě manželé přistoupili po dvoutýdenní osobní známosti, aniž by se pokusili vést společnou domácnost. Manželé se nesetkávali pravidelně ani po uzavření manželství, celkem se po svatbě viděli třikrát, přičemž se pokaždé jednalo o několikadenní dovolenou manželky strávenou v Maroku. Manželům přitom nic nebrání žít alespoň po nějakou dobu v zemi původu žalobce či kterékoliv třetí zemi dle jejich svobodné volby. Manželé neuzavřeli ani žádný právní či finanční závazek. Z paralelního pohovoru vyplynulo, že se manželé vůbec neshodují ohledně zásnub. Žalobce vypověděl, že se žádné zásnuby nekonaly, jeho manželka uvedla, že proběhly při druhém setkání v Turecku. Neshodují se ani ohledně svatebního oblečení, dosaženého vzdělání žalobce, popisu přátel a známých druhého z manželů nebo otázce konzumace alkoholu, která je v muslimském světě velmi důležitá. Míře vzájemného nepoznání svědčí i relativní neznalost informací týkajících se zdravotního stavu obou manželů. Manželé se rozcházeli rovněž ve skutečnostech týkajících se provedení paralelních pohovorů v Maroku. Žalovaný dále zdůraznil existenci jazykové bariéry mezi manžely. Žalobce nebyl schopen vyplnit úvodní dotazník v anglickém jazyce. Nedokázal přeložit ani šest vět, které byly oběma manželům předloženy při paralelním pohovoru za účelem zjištění znalosti anglického jazyka. Neznalost jazyka ze strany žalobce dokazuje podle žalovaného i doložená komunikace v aplikaci Whatsapp. Žalobce uváděl, že si vyhledával novou práci v České republice, pro tato tvrzení však nepředložil žádný důkaz. Žalovaný dále přihlížel i k vysokému věkovému rozdílu obou manželů a zdůrazňoval, že manželství osob, mezi kterými e