59 A 53/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

59 A 53/2024- 108 - text  59 A 53/2024 - 108 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: AZ Demolice s.r.o. sídlem Frýdlantská 111, Chrastava zastoupen advokátem JUDr. Alexandrem Šoljakem sídlem U Soudu 363/10, Liberec proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, č. j. KULK 68106/2024, sp. zn. OŽPZ 1255/2024 OOO/2 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo v dílčí části změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 29. 4. 2024, č. j. CJ MML 115755/23, SZ CJ MML 192677/21. Tímto prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně shledal žalobce vinným ze tří přestupků podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech. Jednalo se o přestupky: dle § 118 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech, kterého se žalobce dopustil tím, že v rozporu s § 15 odst. 2 písm. c) tohoto zákona, neměl stanoveným způsobem a v odpovídajícím množství písemnou smlouvou zajištěno předání magistrátem identifikovaných stavebních a demoličních odpadů vyprodukovaných v rámci stavby prováděné od 2. 8. 2021 do 27. 9. 2021 nazvané „Demolice objektu na st. parcele č. X v k. ú. Rochlice u Liberce“, které sám nezpracoval, dle § 121 odst. 4 písm. a) zákona o odpadech, kterého se žalobce dopustil tím, že v rozporu s § 94 odst. 1 zákona o odpadech, neprokázal, že řádně vedl průběžnou evidenci všech odpadů, které v rámci výše označené stavby vyprodukoval, a dle § 118 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech, kterého se žalobce dopustil tím, že v rozporu s § 15 odst. 2 písm. b) tohoto zákona, neprokázal, že předal magistrátem identifikované komunální odpady a stavební a demoliční odpady vyprodukované v rámci označené stavby v odpovídajícím množství a stanoveným způsobem. 2. Za uvedené byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 300 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Dílčí změna výroku prvostupňového rozhodnutí, k níž žalovaný přistoupil, spočívala pouze v uvedení správného číselného označení zákona o odpovědnosti za přestupky, dle jehož ustanovení § 41 byl uložen správní trest pokuty v sazbě odpovídající nejpřísněji trestnému z uvedených přestupků. 3. Ze soudu předloženého správního spisu plyne, že na základě podnětu provedl správní orgán I. stupně u žalobce kontrolu nakládání s odpady vzniklými demolicí zmíněného objektu na st. parcele č. X v k. ú. Rochlice u Liberce (bývalé základní školy). Na podkladě kontroly pak bylo oznámením ze dne 29. 6. 2022 zahájeno přestupkové řízení, jehož výsledkem je shora označené prvostupňové rozhodnutí magistrátu. Ten v odůvodnění svého rozhodnutí popsal, že po obdržení podnětu provedl ohledání pozemků u autobazaru v Lukášově u Jablonce nad Nisou, kam měl být dle podnětu odvážen odpad. Následně byla u žalobce provedena kontrola nakládání s odpady a byly vyžádány podklady týkající se demolice. Během kontroly bylo zjištěno, že žalobce nevedl průběžnou evidenci odpadů a nepředložil písemné smlouvy o předání stavebních a demoličních odpadů do zařízení určeného pro nakládání s odpady. Dále bylo zjištěno, že některé odpady byly předány neoprávněné osobě. Na základě těchto zjištění správní orgán I. stupně zahájil přestupkové řízení. 4. Správní orgán I. stupně se zabýval otázkou, zda zadavatel stavby neodstranil některé stavební části ještě před předáním staveniště účastníkovi řízení. Zadavatel stavby doložil čestné prohlášení, že budova základní školy byla předána bez vnitřního školního vybavení, ale s ponechanou elektroinstalací a zdravotně technickými instalacemi. Zadavatel stavby demontoval pouze několik zářivek bez rtuti, které byly uskladněny pro další využití. Správní orgán obdržel kopii stavebního deníku, který účastník řízení vedl během stavby. Deník obsahoval záznamy o vzniku a nakládání s odpady, včetně jejich druhů a množství. Bylo zjištěno, že účastník řízení vyprodukoval během stavby velké množství stavebních a demoličních odpadů, které nebyly řádně evidovány a předány oprávněným osobám. Žalobce neprokázal, že řádně vedl průběžnou evidenci odpadů po celou dobu realizace demoličních prací na stavbě. Nepředložil ani písemné smlouvy o předání stavebních a demoličních odpadů do zařízení určeného pro nakládání s odpady. Žalobce neprokázal, že předal odpady v souladu se zákonem, naopak jejich část předal neoprávněné osobě. Správní orgán I. stupně proto uložil žalobci pokutu, jejíž část v rozsahu 1 100 000 Kč představuje náklady, které žalobce ušetřil tím, že odpady nepředal do schváleného odpadového zařízení. Trest byl zvolen při dolní hranici zákonného rozpětí, avšak v takové výši, aby se žalobci, jemuž přitěžuje spáchání vícero – tří přestupků, jeho jednání finančně nevyplatilo. 5. K odvolání žalobce, které do značné míry obsahovalo shodnou argumentaci jako žaloba, přezkoumal prvostupňové rozhodnutí žalovaný. Ten v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že podklady pro vydání rozhodnutí byly získány zákonným způsobem. Úkony předcházející kontrole byly provedeny v souladu se zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole, a nebyly použity jako důkazní prostředky v rámci správního řízení. Prvoinstanční orgán netvrdil, že stavební a demoliční odpady byly navezeny do autobazaru v X. Prvoinstanční orgán správně vycházel z povinnosti stanovené zákonem o odpadech, kdy je původce odpadu povinen mít předání odpadu zajištěno písemnou smlouvou před jeho vznikem. Žalobce však požadovanou smlouvu nedoložil. Nedoložil ani průběžnou evidenci vedenou za provozovnu, ve které vznikly odpady, což představuje závažné porušení zákonné povinnosti. Provedení důkazu svědeckou výpovědí nebo ohledáním pozemků nebylo nezbytné, neboť důkazů k prokázání přestupků bylo dostatek. 6. Dle žalovaného žalobce neprokázal, že předal odpad obsahující azbest v souladu se zákonem o odpadech, neboť na vážním lístku byl uveden jako dodavatel fyzická osoba, nikoli právnická osoba. Tento odpad mohl pocházet z jiné podnikatelské činnosti fyzické osoby, nikoli z produkce žalobce při demolici školy. U směsných stavebních a demoličních odpadů odvolatel prokázal předání pouze marginální části odpadu v souladu se zákonem. Žalovaný se neztotožnil s žalobcem, že prvoinstanční orgán mohl zajistit vzorky a provést jejich odborné posouzení, neboť k prokázání přestupku postačilo, že žalobce předal odpad subjektu, který nebyl oprávněn k jeho převzetí. Také výše uložené pokuty byla správním orgánem I. stupně řádně odůvodněna. Prvoinstanční orgán se nedopustil žádných pochybení, která by mohla ovlivnit soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Správně zjistil skutkový stav věci a právně jej posoudil. Žalovaný pouze doplnil výrok rozhodnutí o úplné znění zákona o odpovědnosti za přestupky a ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 7. Žalobce ve včasné žalobě uvedl, že žalovaný se řádně nevypořádal se všemi jeho námitkami a bez opory ve správním spise potvrdil prvoinstanční správní rozhodnutí. Rozhodnutí správních orgánů jsou nezákonná a neodůvodněná. Žalovaný se vůbec nezabýval výrokem III. prvostupňového rozhodnutí, tedy výrokem o nákladech řízení, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Podstatné podklady pro vydání obou rozhodnutí, zejména úkony předcházející kontrole, byly získány nezákonně, v rozporu se správním řádem a dalšími právními normami, čímž byla porušena ústavou zaručená práva na ochranu majetku. Ze záznamu o úkonech předcházejících kontrole plyne, že úřední osoby vnikly na pozemky bez vyrozumění a souhlasu jejich vlastníků a uživatele. Žalobce podstatnou část demoličních odpadů sám zpracoval a jako stavební materiál použil či odprodal společnosti JiTa – ECO s.r.o. Materiál zachycený na fotodokumentaci není ztotožněn s materiálem předaným této společnosti. Magistrát neprovedl výslech zástupců společnosti JiTa – ECO s.r.o. ani věc neověřil ohledáním v prostoru autobazaru v Lukášově při respektování zákonných pravidel ohledání. Spoléhal se pouze na tvrzení uvedená v podnětu. 8. Dle žalobce jsou písemnosti poskytnuté Magistrátem města Jablonec nad Nisou pro předmětné správní řízení nepoužitelné, neboť správní řízení vedená tímto správním orgánem vůči společnosti JiTa – ECO s.r.o. nebyla v době vydání obou rozhodnutí pravomocně ukončena. Správní orgán si mohl zajistit vzorky odpadů a provést jejich odborné posouzení laboratoří. Žalobce řádně a stanoveným způsobem doložil předání stavebních a demoličních odpadů oprávněné osobě a vedl průběžnou evidenci