4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

59 Ad 2/2024- 93 - text  59 Ad 2/2024 - 93 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Širokým, LL.M. sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1 proti žalovanému: policejní prezident Policie České republiky sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2024, č. j. PPR-19371-8/ČJ-2024-990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 2. 2024, č. j. KRPL-114650-49/ČJ-2021-1804UO, v rozsahu jeho zamítavých výroků II., III. a IV., s tím, že podle § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Označeným prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně ve výroku I. přiznal žalobci doplatek služebního příjmu za službu přesčas, a to za 19,5 hodin služby vykonané v jednotlivých identifikovaných dnech po 15 minutách při předávání služby ve výjezdové skupině, a dále za 2 hodiny služby vykonané v době plánovaných přestávek na jídlo a odpočinek (každá po 30 minutách) v době zařazení žalobce do výjezdové skupiny. To vše v období od 9. 12. 2018 do 31. 5. 2021. 2. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí nebyl žalobci přiznán služební příjem za službu přesčas za dobu plánovaných přestávek na jídlo a odpočinek ve zbylém rozsahu za uvedené období, když služba dne 26. 4. 2020 v rozsahu 0,5 hodiny vykonaná v době plánované přestávky byla vykonána v době nouzového stavu v rozsahu do 150 hodin v kalendářním roce a v ostatních případech nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání služebního příjmu. 3. Výrokem III. rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebyl žalobci v rozsahu přesahujícím případy uvedené ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí přiznán služební příjem za službu přesčas vykonanou v uvedeném období při předávání služby ve výjezdové skupině v rozsahu 15 minut před začátkem předem rozvržené směny. Zde šlo jednak o případy, kdy žalobci již byl oproti jím vyplněným přesčasenkám výkon služby přesčas proplacen, jednak o dny, kdy takto byla služba přesčas vykonána v době nouzového stavu v rozsahu do 150 hodin v kalendářním roce, a jednak o dny, kdy byla patnáctiminutová dokladace vykonána v době předem rozvržené směny již od 7:00 hodin. 4. Výrokem IV. prvostupňového rozhodnutí nebyl žalobci přiznán služební příjem za službu přesčas v uvedeném období za dobu přesunu žalobce služebním vozidlem z místa jeho bydliště na služebnu v rozsahu 45 minut z důvodu předání služby ve výjezdové skupině v době služební pohotovosti. Dle správního orgánu I. stupně nelze dojíždění do místa výkonu služby považovat za výkon služby. 5. Ze správního spisu plyne, že dne 9. 12. 2021 podal žalobce u správního orgánu I. stupně žádost, jíž se domáhal doplacení služebního příjmu za období od 9. 12. 2018 do 31. 5. 2021, a to za dobu všech přestávek ve službě, jež mu byly nařízeny ve směnách, v nichž byl jako policista zařazen do výjezdové skupiny územního odboru Jablonec nad Nisou, a dále za dobu všech přesčasů, které byl nucen vykonat před každou jednotlivou směnou výjezdové skupiny. Tuto druhou část žalobce specifikoval tak, že před každou službou výjezdové skupiny pracoval přesčas v rozsahu 1 hodiny. Tato hodina je rozdělena na 15 minut povinné účasti na dokladaci, kdy, přestože žalobcova směna začínala v 7.30 hodin, byl žalobce nucen být z důvodu převzetí služby na služebně již v 7.15 hodin, a dále na zbylou část (tedy 45 minut), kterou žalobce před započetím služby strávil přesunem na služebnu služebním vozidlem. 6. Po opatření podkladů včetně svědeckých výpovědí dalších příslušníků rozhodl správní orgán I. stupně prvním prvostupňovým rozhodnutím ze dne 30. 11. 2022, které k odvolání žalobce potvrdil žalovaný. Jeho rozhodnutí z 20. 3. 2023, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, však bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. 11. 2023, č. j. 59 Ad 4/2023-82. Po vyjádření žalobce, který navrhoval provedení důkazu výslechem všech příslušníků, jejichž výpověď může přispět k řádnému zjištění skutkového stavu, rozhodl správní orgán I. stupně shora označeným rozhodnutím. V jeho výroku I., jak bylo popsáno výše, částečně akceptoval žalobcem vznesené nároky, ve zbytku pak skrze výroky II., III. a IV. žádost žalobce zamítl. 7. K odvolání žalobce, které směřovalo pouze proti výrokům II., III. a IV. prvostupňového rozhodnutí, přezkoumal rozhodnutí správního orgánu I. stupně v tomto rozsahu žalovaný. Ten v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že přestávky ve službě byly žalobci řádně plánovány. Bylo prokázáno, že výkon služby žalobce byl přerušitelný a nebyl organizován tak, že by běžně docházelo k situacím, kdy by žalobce nemohl čerpat naplánované přestávky. Žalobce naopak měl možnost přestávky ve službě čerpat a mohl trávit čas způsobem, jakým si zvolil. Výjezdová skupina, do které byl žalobce jako operativec zařazen, zpravidla nebyla povinna vyjet na místo události – trestné činnosti okamžitě, výjezdy navíc nebyly četné. Prvotní úkony na místě zajišťovaly jiné útvary, jako například policisté obvodních oddělení nebo oddělení hlídkové služby. S ohledem na povahu činnosti žalobce byla jeho služba přerušitelná, a nevyžadovala tedy zastoupení. V mimořádných případech však byla zajištěna zastupitelnost výjezdové skupiny, a to výjezdovými skupinami sousedních územních odborů nebo jinými příslušníky SKPV ÚO Jablonec nad Nisou. Oficiální pokyn upravující zastupitelnost však nebyl s ohledem na přerušitelnost služby žalobce nutný. Žalobce ani jiní příslušníci výjezdové skupiny neměli povinnost být v době čerpání přestávky stále na příjmu. Pokud tak činili, činili tak z vlastní vůle. Pokud někdy služba zasáhla do přestávky žalobce, stalo se tak výjimečně. Tato skutečnost nijak nezpochybňuje možnost řádně plánovat a čerpat přestávku ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. 8. Žalovaný k nepřiznání doplatku služebního příjmu za dobu předání služby (7:15 až 7:30 hodin) uvedl, že žalobci nebyla proplacena služba přesčas, která mu již byla dříve proplacena, stejně jako předání služby provedené v rámci služby plánované již od 7:00 hodin, neboť tato doba nebyla službou přesčas, nýbrž základní plánovanou dobou služby, za kterou byl žalobci poskytnut služební příjem. S přihlédnutím k ustanovení § 125 odst. 1 zákona o služebním poměru nebyla žalobci proplacena účast na předání služby v době nouzového stavu, když žalobce nenaplnil rozsah požadovaných 150 hodin služby přesčas v kalendářním roce. To se týká také jednoho případu narušení přestávky (dne 26. 4. 2020), k němuž došlo v době nouzového stavu. Dle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 12. 2018, č. j. 50 A 49/2017-41, nepředstavuje cesta do zaměstnání a zpět samotný výkon služby, neboť při ní nedochází k přímému plnění služebního úkolu. Žalobce vykonával služební pohotovost z místa bydliště. Pokud během této pohotovosti nedošlo k události, která by vyžadovala plnění služebního úkolu, cesta z místa bydliště na služebnu za účelem zahájení plánované služby nemůže být považována za výkon služby. II. Žaloba 9. Žalobce v podané žalobě zrekapituloval obsah napadeného rozhodnutí a uvedl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil skutkový stav, když nezohlednil všechny provedené výpovědi svědků a účelově interpretoval pouze výpovědi, které byly vhodné pro zamítnutí odvolání. Výpovědi příslušníků, které vyvrací tvrzení žalovaného, nebyly komplexně zohledněny a v provedených výpovědích a závěru žalovaného jsou rozpory v otázce zastupitelnosti žalobce a přerušitelnosti služby. Z výpovědí vyplynulo, že k posouvání přestávek z důvodu výkonu služby docházelo. Služební funkcionář nebyl oprávněn rozhodnout o jiné době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek než po 5 hodinách. Žalovaný rovněž nesprávně zhodnotil právní stav věci, neboť čerpání přestávek na oddělení SKPV odporuje ustanovení § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. Žalovaný potvrdil, že k narušení přestávky na oddělení dochází. Výkon služby tedy neumožňuje, aby příslušník vždy řádně čerpal přestávku ve službě. Žalovaný potvrdil, že žalobce byl během přestávky kontaktován ohledně dalších služebních úkolů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že na oddělení neexistoval oficiální, jasný a jednotný pokyn či systém, podle kterého by byli příslušníci na pracovišti žalobce v době přestávky ve službě střídáni či zastupováni. Službu žalobce tedy fakticky nebylo možno přerušit. 10. Systém řešení přestávek ad hoc prokázán nebyl, navíc neodpovídá standardům, které judi