60 A 9/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

60 A 9/2025- 38 - text  60 A 9/2025 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost Ukrajina bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2025, č. j. OAM-230-9/ZR-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zrušil žalobci platnost zaměstnanecké karty podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle § 46e odst. 2 téhož zákona žalobci stanovil lhůtu k vycestování z území České republiky v trvání 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Zahájení správního řízení bylo oznámeno žalobci dne 20. 1. 2025. Žalobce se k věci písemně vyjádřil dne 29. 1. 2025. Uváděl, že odsouzení lze považovat za toliko ojedinělé selhání. Zároveň nebyla nikomu způsobena žádná újma. Peněžitý trest byl uhrazen a došlo tedy k zahlazení odsouzení. Na území má žalobce manželku a dva nezletilé syny. Dne 13. 3. 2025 byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Poté, co nahlédl do spisu, podal k věci další vyjádření, v němž doplnil, že v případě vycestování by musel nastoupit do ukrajinské armády, čímž by byl ohrožen jeho život. Zároveň znovu žádal, aby žalovaný přihlédl k jeho rodinné situaci. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí platnost zaměstnanecké karty zrušil. Důvodem bylo pravomocné odsouzení žalobce za spáchání úmyslného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 11. 2024, č. j. 4 T 216/2024-35, za který byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců a peněžitý trest ve výši 18 000 Kč. Žalovaný k vyjádření žalobce uvedl, že není povinen ani oprávněn posuzovat charakter a závažnost spáchaného trestného činu, případně jeho předchozí bezúhonnost. Přestože žalobce tvrdil, že již peněžitý trest uhradil, nelze dospět k závěru, že by bylo odsouzení zahlazeno. Žalobci byl totiž uložen ještě trest zákazu činnosti. I z výpisu z evidence rejstříku trestů je zřejmé, že odsouzení zahlazeno nebylo. Jako irelevantní žalovaný označil tvrzení, podle nějž žalobce řídil osobní, nikoli služební vozidlo. K otázce posouzení dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce žalovaný uvedl, že je v zájmu národní bezpečnosti, aby na území České republiky nepobývali cizinci, kteří páchají trestnou činnost. Rodinná a osobní situace žalobce pak nijak nevybočuje ze situace běžné populace. Ten nadto svá tvrzení v řízení nijak neprokazoval. Případná ztráta finančního příjmu v České republice neznamená, že žalobce nemůže pracovat v zemi původu. Rodinní příslušníci žalobce jsou držiteli dočasné ochrany, jejich pobytový titul tedy není na ten žalobcův navázán. Dále žalovaný dodal, že rozhodnutím nedojde ani k porušení Úmluvy o právech dítěte. K této otázce odkázal na rozsudek ze dne 17. 8. 2020, č. j. 1 Azs 260/2020-27, ve kterém Nejvyšší správní soud zdůraznil, že relevantní judikatura nestanovuje absolutní převahu nejlepšího zájmu dítěte a nevylučuje, aby při posouzení individuálních okolností věci nemohl převážit jiný konkurující zájem. Úmluva požaduje ochranu pro vyjmenovaná práva dítěte, avšak nestanovuje, že oba rodiče musí žít spolu se svým dítětem v jednom státě. Naopak předpokládá, že k oddělení dítěte od rodičů může dojít. Zrušením platnosti zaměstnanecké karty tak nejsou porušeny příslušné články Úmluvy o právech dítěte, a to zejména z toho důvodu, že zrušení platnosti zaměstnanecké karty není totožné s vyhoštěním, jedná se o opatření pouze dočasné. Do práv dětí a manželky toto rozhodnutí zasáhne jen nepřímo. Případná vojenská služba žalobce je pak vnitřní záležitostí Ukrajiny. Žalobci nadto není zakázán vstup na území, rodinu může navštěvovat v bezvízovém režimu. Při stanovení lhůty k vycestování žalovaný přihlédl k tomu, že v zemi původu žalobce je složitá situace, v některých oblastech Ukrajiny probíhají válečné operace, většina území je však bezpečná, a proto není vycestování zcela nemožné. Pokud by žalobce prokázal, že jeho vycestování do země původu je z opodstatněných důvodů nemožné, má možnost, pokud splní stanovené podmínky, podat žádost o speciální pobytový status, např. vízum za účelem strpění. V tomto směru žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Azs 163/2015. II. Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě namítal, že se v jeho případě jednalo o jednorázový exces nejmírnější povahy, který neměl žádné následky a za nějž mu byl uložen alternativní trest. S výjimkou předmětného odsouzení se žalobce v minulosti úzkostlivě snažil dodržovat zákony a plnit veškeré své povinnosti, včetně placení daní a sociálního a zdravotního pojištění. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobce brojil proti nedostatečnému posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Odkazoval na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“) a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Napadené rozhodnutí dle jeho názoru nezohlednilo nejlepší zájem dětí. Správní orgán nevzal v potaz ani dlouhodobou a hlubokou vazbu žalobce k území České republiky, kde žije již přes 5 let s nejbližší rodinou. S Českou republikou a budoucím pracovním uplatněním spojoval žalobce své budoucí životní plány. Bylo pro něj velmi obtížné získat v České republice pobytové oprávnění ve formě zaměstnanecké karty. Žalovaný podle žalobce pouze mechanicky aplikoval ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť byl žalobce pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu. 6. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný s žalobními důvody nesouhlasil. V podstatě zopakoval argumentaci užitou v napadeném rozhodnutí, kdy připomněl, že žalobci sice byl uložen mírný trest, odsouzení je však stále evidováno ve výpisu z rejstříku trestů. Žalobce proto nelze považovat za trestně zachovalého. 8. Žalovaný dále zdůraznil, že dostál požadavku na posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Případná ztráta finančního příjmu v České republice neznamená, že žalobce nemůže pracovat v zemi původu nebo v jiné hostitelské zemi, aby zajistil obživu sobě a své rodině. Není mu ani zakázán budoucí pobyt na území. Do pobytových statusů rodinných příslušníků nebude nijak zasaženo, dopad do jejích životů bude pouze nepřímý. Žalobce se ve svých opakovaných vyjádřeních omezil toliko na tvrzení pobytu s rodinou, aniž by tyto skutečnosti dále rozvedl nebo prokázal. Z Cizineckého informačního systému navíc vyplývá, že žalobce v lednu 2025 nahlásil změnu adresy trvalého pobytu na X, zatímco jeho manželka s dětmi nadále bydlí na původní adrese v X, což potvrdila i ve své opakované žádosti o dočasnou ochranu ze dne 23. 4. 2025. Z uvedených důvodů žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítnul. IV. Posouzení věci krajským soudem 13. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů podle § 75 odst. 2 s. ř. s., v duchu dispoziční zásady, kterou je správní soudnictví ovládáno, s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 14. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného, kterým byla žalobci zrušena platnost zaměstnanecké karty podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. 15. Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37, z důvodu uvedeného v § 46 odst. 6 písm. b), d) nebo e) a dále, jestliže cizinci nebyla uznána odborná kvalifikace příslušným uznávacím orgánem. 16. Podle odst. 2 téhož ustanovení ministerstvo v rozhodnutí, kterým zruší platnost zaměstnanecké karty, stanoví lhůtu k vycestování z území; cizinec je povinen ve stanovené lhůtě z území vycestovat. 17. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. 18. P