6 Ads 11/2013 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 13/2024- 84 - text  60 Ad 13/2024 - 84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 10. 2024, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalované. 2. Výrokem I. byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované č. I ze dne 20. 8. 2024, č. j. X. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu. 3. Výrokem II. byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované č. II ze dne 20. 8. 2024, č. j. X. Tímto druhým rozhodnutím žalovaná rozhodla, že podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se žalobkyni od 22. 9. 2024 snižuje invalidní důchod pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. 4. Žalobkyně v žalobě namítala, že posudky vypracované v řízení o její žádosti o zvýšení invalidního důchodu jsou v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů a považuje je za nesprávné. Obecn2 se odvolala na lékařské zprávy MUDr. T., MUDr. T., MUDr. B., MUDr. S., MUDr. N., MUDr. Ch., MUDr. B. a MUDr. H. a posudky o invaliditě z let 2016, 2021 a 2024. I vzhledem k dalším zdravotním problémům, které ji omezují v osobním i pracovním životě a při všech běžných denních činnostech, nesouhlasila žalobkyně s tím, že pokles pracovní schopnosti je byl hodnocen na pouhých 40 %. Namítala, že posudkový lékař závěr učinil, aniž by její zdravotní stav prozkoumal. Na jednání byla sice přizvána, ale nedostavila se z důvodu pozdě doručené pozvánky, která jí byla navíc doručena obyčejným dopisem a skončila v poštovní schránce sousedů, náhradní termín neobdržela. Žalobkyně popisovala, že podle lékařských zpráv má mnohočetná postižení páteře, prodělala 4 operace bederní páteře, má výrazné sekundární regresivní změny na malých kloubech dolní poloviny páteře, chronické bolesti páteře a hlavy, chronickou migrénu a další nálezy na páteři. Má rovněž velké psychické problémy – úzkostně depresivní poruchu, panické ataky. Uvedla, že na základě lékařské dokumentace by měl být její zdravotní stav hodnocen jako těžké funkční postižení a ohodnocen minimálně 50 % snížením pracovní schopnosti, nebo jako středně těžké funkční postižení s poklesem pracovní schopnosti 40 % a dalších 10 % by mělo být přiznáno s přihlédnutím k chronické migréně, panickým atakám, anxiosně depresivní poruše, kvůli kterým je značně omezen její pohyb na veřejnosti a kontakt s lidmi, či kvůli ztrátě zaměstnání s tím, že již nemůže využívat dosavadního vzdělání, znalostí a zkušeností. Dle žalobkyně byla porušena ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění i zákona č. 500/2004 Sb. a odpovídající ustanovení prováděcí vyhlášky. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby bylo rozhodnutí žalované zrušeno, věc vrácená k novému rozhodnutí a žalobkyni proti přiznána náhrada nákladů řízení. 5. V písemném vyjádření žalovaná uvedla shodné skutečnosti jako v napadeném rozhodnutí. Protože žalobkyně nesouhlasila s medicínským posouzením zdravotního stavu, navrhla provedení důkazu odborným lékařským posouzením ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Za současného stavu navrhovala žalovaná, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: 7. Žalobkyně podala dne 9. 7. 2024 žádost o změnu výše invalidního důchodu, které doposavad pobírala pro invaliditu II. stupně. 8. Dle posudku posudkového lékaře Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 31. 7. 2024 poklesla pracovní schopnost žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %, jednalo se tedy o invaliditu I. stupně. Zjištěné zdravotní postižení – vertebrogenní algický syndrom – bylo zařazeno podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. s mírou poklesu pracovní schopnosti 35 %. Změna invalidity byla stanovena ke dni 31. 7. 2024. 9. Na základě tohoto posudku žalovaná dvěma rozhodnutími ze dne 20. 8. 2024 rozhodla jednak o zamítnutí žádosti žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu, jednak o snížení výše invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ode dne 31. 7. 2024. 10. V řízení o námitkách byl zdravotní stav žalobkyně posouzen jinou posudkovou lékařkou IPZS. I podle posudku IPZS ze dne 30. 9. 2024 se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kde rozhodující příčinou bylo zdravotní postižení srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole XIII, oddíl E, položka 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je chronický polytopní vertebrogenní algický syndrom s iritací po L3, L4 a L5 vlevo, stav po prodloužení stabilizace a reinstrumentaci L4-S1 dne 21. 2. 2024, cervikokraniální syndrom. Posudková lékařka IPZS stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozpětí, tj. 40 %. Uvedla, že následky zdravotního postižení jsou odpovídající číselné hodnotě při dolní hranici procentního rozmezí, avšak s ohledem na komorbidity a zaměstnání zvolena horní hranice procentního rozmezí 40 %. 11. Ze závěru tohoto posudku vyšla žalovaná při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, jehož dvěma samostatnými výroky podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítla námitky žalobkyně a obě prvostupňová rozhodnutí potvrdila. Protože po přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně činí pokles pracovní schopnosti 40 %, nejsou splněny podmínky pro zvýšení invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně ani další pobírání invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně, neboť žalobkyně je ode dne 31. 7. 2024 invalidní pro invaliditu I. stupně. 12. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska uplatněných žalobních námitek, jejichž podstata se týkala posouzení invalidity žalobkyně, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. 13. Podmínky pro získání a trvání nároku na invalidní důchod jsou stanoveny zákonem o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 citovaného zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, jestliže pracovního schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; jestliže podle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona podklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se podle § 39 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona o invaliditu třetího stupně. 14. Způsob posouzení pracovní schopnosti obsahuje § 39 odst. 3 až 8 zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláška č. 359/2009 Sb., jejíž příloha obsahuje uvedení míry poklesu pracovní schopnosti dle jednotlivých zdravotních postižení. Rozhodnutí o dávce invalidního důchodu je tedy závislé na odborném posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti, na základě, kterého je určen stupeň invalidity pojištěnce. 15. Správnost závěrů o invaliditě v posudcích vypracovaných v řízení vedeném žalovanou není soud, který nemá medicínské znalosti, schopen sám přezkoumat. Proto bylo v soudním přezkumném řízení doplněno posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“), v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., dle kterého posudkové komise posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového zabezpečení. Jedná se o tzv. povinný důkaz, který je soud povinen vyžádat. V usnesení ze dne 25. 4. 2024, č. j. 3 Ads 8/2023-37, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) k přezkumnému řízení soudnímu na úseku dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem konstatoval: „Na rozdíl od „klasického“ přezkumu není v tomto typu řízení těžištěm pouhé posouzení, zda žalovaný správní orgán řádně zjistil skutkový stav a zda ho následně po právní stránce adekvátně zhodnotil, ale soud při posuzování zákonnosti rozhodnutí žalované musí primárně vycházet z vlastního dokazování, především z posudku posudkové komise MPSV. To ostatně vyplývá i z ustanovení § 4 odst