6 Ads 12/2013 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 15/2024- 71 - text 60 Ad 15/2024 - 71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Lucií Půtovou sídlem 8. března 21/13, Liberec 5 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 11. 2024, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 5. 8. 2024, č. j. X. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, od 18. 5. 2024 přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. 2. Žalobkyně nesouhlasila s posouzením zdravotního stavu a se závěrem, že její pracovní schopnost klesla jen o 40 %. Namítala, že při rozhodování nebyly brány v potaz novější lékařské zprávy z neurologie. Závěr je v přímém rozporu s lékařskou zprávou z Centra pro extrapyramidová onemocnění ze dne 13. 11. 2024 od MUDr. S., Ph. D. Ve zprávě bylo uvedeno, že žalobkyně není schopná normální pracovní zátěže ani v omezeném režimu. Z uvedených důvodů žalobkyně žádala o opětovné přezkoumání invalidity, požadovala posouzení, že se u ní jedná o invaliditu III. stupně. 3. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná nejprve shrnula průběh správního řízení, poté konstatovala zákonné podmínky pro získání a pobírání invalidního důchodu. Odkázala na posudek o invaliditě ze dne 15. 10. 2024, který byl vypracován pro účely námitkového řízení. S ohledem na žalobní námitky navrhla žalovaná vyžádání důkazu posudkem posudkové komise. Setrvala na napadeném rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu zamítl. 4. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: 5. Dne 28. 5. 2024 žalobkyně požádala o invalidní důchod. Pro účely posouzení žádosti žalovaná vyžádala posudek Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“). Podle posudku IPZS ze dne 3. 7. 2024 bylo za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně určeno postižení nervové soustavy a posouzeno dle kapitoly VI, položka 4b přílohy č. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti byl určen 40 % s tím, že tato míra se ve smyslu § 3 vyhlášky nemění. Na základě tohoto posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 8. 2024 žalobkyni od 18. 5. 2024 přiznala invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. 6. V řízení o námitkách byl zdravotní stav žalobkyně znovu posouzen IPZS. I podle posudku IPZS ze dne 15. 10. 2024 jde u žalobkyně o invaliditu I. stupně, neboť se jedná o pokles pracovní schopnosti o 40 %. Zdravotní postižení žalobkyně bylo zařazeno podle kapitoly VI, položka 4b přílohy č. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Ze závěru tohoto posudku vyšla žalovaná při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Konstatovala, že po přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně činí pokles pracovní schopnosti 40 %, jsou tak splněny podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně ve smyslu § 38 a § 39 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. 7. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska uplatněných žalobních námitek, které se týkaly posouzení zdravotního stavu a stupně invalidity žalobkyně, v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 8. Podmínky pro získání a trvání nároku na invalidní důchod jsou stanoveny zákonem o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 citovaného zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; jestliže podle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se podle § 39 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona o invaliditu třetího stupně. 9. Způsob posouzení pracovní schopnosti obsahuje § 39 odst. 3 až odst. 8 zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), (dále také jen „vyhláška“). Rozhodnutí o dávce invalidního důchodu je tedy závislé na odborném posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti, na jehož základě je určen stupeň invalidity pojištěnce. 10. Správnost závěrů o invaliditě v posudcích vypracovaných v řízení vedeném žalovanou není soud, který nemá medicínské znalosti, schopen sám přezkoumat. Proto bylo v soudním přezkumném řízení doplněno posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podle uvedeného ustanovení posudkové komise posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového zabezpečení. Jedná se o tzv. povinný důkaz, který je soud povinen vyžádat. V usnesení ze dne 25. 4. 2024, č. j. 3 Ads 8/2023-37, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) k přezkumnému řízení soudnímu na úseku dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem konstatoval: „Na rozdíl od „klasického“ přezkumu není v tomto typu řízení těžištěm pouhé posouzení, zda žalovaný správní orgán řádně zjistil skutkový stav a zda ho následně po právní stránce adekvátně zhodnotil, ale soud při posuzování zákonnosti rozhodnutí žalované musí primárně vycházet z vlastního dokazování, především z posudku posudkové komise MPSV. To ostatně vyplývá i z ustanovení § 4 odst. 2 ZOPSZ, které ukládá Ministerstvu práce a sociálních věcí posuzovat zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Posudek PK MPSV má povahu tzv. povinného důkazu, bez jehož provedení nemůže soud ve věci rozhodnout, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti.“ Posudkem posudkové komise a protokolem o jednání posudkové komise pak soud provádí dokazování v rámci nařízeného jednání v souladu s § 77 odst. 1 s. ř. s. 11. V dané věci soud nejprve vyžádal posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise v Ústí nad Labem“). 12. Podle protokolu o jednání ze dne 15. 5. 2025 jednala posudková komise v Ústí nad Labem v příslušném složení, za účasti odborného lékaře z oboru neurologie, v souladu s § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Žalobkyně se k jednání posudkové komise přes pozvání nedostavila, nepřítomnost omluvila svým nepříznivým zdravotním stavem. Posudková komise shledala shromážděnou zdravotní dokumentaci jako dostatečnou pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně. 13. Posudková komise v Ústí nad Labem v posudku ze dne 15. 5. 2025 konstatovala, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, a tedy invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně posudková komise na rozdíl od IPZS shledala funkční neurologickou poruchu (funkční třes a porucha chůze, dystonie a slabost) klinicky stanovenou na základě přítomnosti inkonzistence v klinických testech. Zdravotní postižení posudková komise hodnotila dle kapitoly V, položka 5c přílohy č. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici 35 %. K navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nad stanovenou horní hranici ve smyslu § 3 prováděcí vyhlášky již posudková komise nenalezla objektivní důvod. 14. Přestože byl posudek vypracován po konzultaci zdravotního stavu s odbornou lékařkou z oboru psychiatrie MUDr. S. a po zohlednění závěrů lékařské zprávy MUDr. S., Ph. D., ze dne 13. 11. 2024, které se žalobkyně dovolávala, soud si vyžádal srovnávací posudek od Posudkové komise Ministerstva práce sociálních věcí, pracoviště v Hradci Králové (dále jen „posudková komise v Hradci Králové“). Důvodem bylo určení zcela jiné rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotní