60 Ad 2/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

60 Ad 2/2025- 46 - text  60 Ad 2/2025 - 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X, narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2024, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2024, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 24. 9. 2024, č. j. X. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 2. Žalobce obecně označil rozhodnutí za nezákonné pro nesprávné právní posouzení, vadné a současně nesrozumitelné. 3. Konkrétně žalobce nesouhlasil s hodnocením jeho zdravotního stavu. Namítal, že správní orgán nezohlednil jeho aktuální zdravotní stav, včetně subjektivních i objektivních potíží, jako jsou dušnost, bolesti zad, křeče, nespavost a pravidelná léčba kortikoidy. Tvrdil, že tyto potíže mu znemožňují výkon jakékoliv profese, včetně práce vsedě, a je odkázán na pomoc rodiny. Zdravotní stav byl hodnocen pouze obecně, bez přihlédnutí k reálnému dopadu na každodenní život. 4. Žalobce zpochybnil posudky Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 23. 9. 2024 a 9. 12. 2024, které neobsahují dostatečné odůvodnění a nezohledňují jeho zdravotní stav v plném rozsahu a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nezohledňují do budoucna. Především v souvislosti s onemocněním srdce po infarktu a onemocněním zad jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 35 %. Žalobce navrhoval, aby soud vyžádal aktuální zprávu od jeho praktického lékaře. Namítal, že posudky nevycházejí z aktuálních lékařských zpráv, které by měly reflektovat nejen měřitelné hodnoty, ale i funkční omezení v běžném životě. Následně se žalobce dovolával judikatury Nejvyššího správní soudu týkající se nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí. Z uvedených důvodů navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. 5. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná stručně shrnula průběh správního řízení. Konstatovala, že je ve správním řízení vázána posudkem IPZS, napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 9. 12. 2024 vypracovaného pro účely řízení o námitkách, bylo konstatováno, že se u žalobce jedná o pokles pracovní schopnosti pouze o 30 %. Posudek považovala žalovaná za úplný a přesvědčivý. S ohledem na námitky žalobce žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. 6. Z předloženého správního spisu zjistil soud následující rozhodné skutečnosti: 7. K žádosti žalobce o invalidní důchod byl v rámci zjišťovací prohlídky posudkovou lékařkou IPZS vypracován posudek ze dne 23. 9. 2024, podle kterého žalobce není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť byl zjištěn celkový pokles pracovní schopnosti pouze o 30 %. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, jehož hlavní příčinou je vertebrogenní algický syndrom polytopní, byl posouzen dle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Byla zvolena horní hranice 20 %, která byla zvýšena o 10 % na celkových 30 % pro komorbiditu představovanou chronickou ischemickou chorobou. Na základě tohoto posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 24. 9. 2024 žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu zamítla. 8. V řízení o námitkách byl zdravotní stav žalobce posouzen posudkem IPZS. I podle posudku ze dne 9. 12. 2024 se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kde rozhodující příčinou je chronický vertebrogenní algický syndrom LS páteře při generativních změnách s chronickým radikulárním drážděním L5 5/S1 vlevo při hernii disku L5/S1, která byla hodnocena dle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Byl stanoven pokles pracovní schopnosti 20 %, vzhledem k dalším onemocněním byl navýšen o 10 % na celkem 30 %. Ze závěru tohoto posudku vyšla žalovaná při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, kterým námitky žalobce podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Konstatovala, že po přezkoumání zdravotního stavu žalobce činí pokles pracovní schopnosti 30 %, nejsou tak splněny podmínky pro uznání invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. 9. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska uplatněných žalobních námitek, které se týkaly posouzení zdravotního stavu a invalidity, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. 10. Podmínky pro získání a trvání nároku na invalidní důchod jsou stanoveny zákonem o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 citovaného zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, jestliže pracovního schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; jestliže podle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona podklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se podle § 39 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona o invaliditu třetího stupně. 11. Způsob posouzení pracovní schopnosti obsahuje § 39 odst. 3 až 8 zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláška č. 359/2009 Sb., jejíž příloha obsahuje uvedení míry poklesu pracovní schopnosti dle jednotlivých zdravotních postižení. Rozhodnutí o dávce invalidního důchodu je tedy závislé na odborném posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti, na základě, kterého je určen stupeň invalidity pojištěnce. 12. Správnost závěrů o invaliditě v posudcích vypracovaných v řízení vedeném žalovanou není soud, který nemá medicínské znalosti, schopen sám přezkoumat. Proto bylo v soudním přezkumném řízení doplněno posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“), v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podle uvedeného ustanovení posudkové komise posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového zabezpečení. Jedná se o tzv. povinný důkaz, který je soud povinen vyžádat. V usnesení ze dne 25. 4. 2024, č. j. 3 Ads 8/2023-37, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) k přezkumnému řízení soudnímu na úseku dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem konstatoval: „Na rozdíl od „klasického“ přezkumu není v tomto typu řízení těžištěm pouhé posouzení, zda žalovaný správní orgán řádně zjistil skutkový stav a zda ho následně po právní stránce adekvátně zhodnotil, ale soud při posuzování zákonnosti rozhodnutí žalované musí primárně vycházet z vlastního dokazování, především z posudku posudkové komise MPSV. To ostatně vyplývá i z ustanovení § 4 odst. 2 ZOPSZ, které ukládá Ministerstvu práce a sociálních věcí posuzovat zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Posudek PK MPSV má povahu tzv. povinného důkazu, bez jehož provedení nemůže soud ve věci rozhodnout, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti.“ 13. Protokolem o jednání a posudkem této posudkové komise provedl soud dokazování v rámci nařízeného jednání. Při něm žalobce prostřednictvím svého právního zástupce i žalovaná setrvali na svých stanoviscích. 14. Podle protokolu o jednání posudkové komise ze dne 2. 6. 2025 jednala posudková komise v příslušném složení za účasti odborné lékařky z oboru fyziatrie a rehabilitačního lékařství. Žalobce byl k jednání posudkové komise pozván, ale nedostavil se, nedostavil se ani jeho právní zástupce. Posudková komise měla k dispozici podkladovou dokumentaci, kterou shledala dostatečnou k posouzení zdravotního stavu žalobce a přijetí posudkového závěru bez jeho osobní účasti. 15. Posudková komise v posudku ze dne 2. 6. 2025 konstatovala, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce posudková komise shledala vertebrogenní syndrom bedern