8 As 170/2016 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 6/2025- 31 - text  60 Ad 6/2025 - 31 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci: žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Zuzanou Vondráčkovou sídlem Revoluční 762/13, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2025, č. j. MPSV-2025/94307-916 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 23. 4. 2025, č. j. MPSV-2025/94307- 16, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 210 Kč, k rukám Mgr. Zuzany Vondráčkové, advokátky, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Úřadu práce – krajské pobočky v Liberci (dále jen „úřad práce“), ze dne 4. 3. 2025, č. j. 45486/2019/LIB, jímž nebylo žalobci přiznáno postavení účastníka řízení. 2. Dne 12. 6. 2024 žalobce požádal o přiznání postavení účastníka řízení podle § 27 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v řízení o přiznání příspěvku na péči ve prospěch X, jeho syna. Prvostupňovým rozhodnutím (usnesením) úřad práce žalobci postavení účastníka řízení nepřiznal. Uvedl, že nezpochybňuje postavení žalobce jako otce nezletilého X. Na právech však byl žalobce krácen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 5. 2021, č. j. 31 Nc 50115/2018-877, kterým byla schválena dohoda rodičů a nezletilý byl svěřen do péče matky. Úřad práce se dále odvolal na § 23 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, podle nějž, jeli nezletilá osoba svěřena na základě rozhodnutí příslušného orgánu do péče jiné fyzické osoby, zastupuje ji v řízení o příspěvku tato fyzická osoba. 3. Proti popsanému usnesení brojil žalobce odvoláním, v němž uváděl, že se úřad práce nedostatečně vypořádal s argumentací obsaženou v žádosti. Žádný z argumentů úřadu práce nesouvisí s důvody, pro které by nemělo být žalobci přiznáno postavení účastníka řízení. Žalobce dále tvrdil, že má jakožto rodič nezletilého syna právo podílet se na výkonu rodičovských práv. Usnesením úřadu práce je do tohoto jeho práva zasahováno. Je také v nejlepším zájmu jeho syna, aby žalobce byl účastníkem řízení a hájil jeho práva. Rozhodnutí vydaná v řízení o přiznání příspěvku na péči zároveň mohou zásadním způsobem zasáhnout do jeho práva na styk s nezletilým synem. 4. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že nezletilý byl svěřen do péče matky. Podle § 23 odst. 2 zákona o sociálních službách jej v řízení zastupuje právě tato osoba. Další část rozhodnutí byla věnována specifikům nahlížení do spisu. Žalovaný závěrem konstatoval, že spory mezi rodiči náleží do rodinného práva, které řeší příslušný soud, nikoli úřad práce. Odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí (usnesení) potvrdil. II. Žaloba 5. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojil včasně podanou žalobou. V prvním žalobním bodu namítal nepřezkoumatelnost napadaného rozhodnutí. Žalobce se podáním ze dne 12. 6. 2024 domáhal přiznání postavení účastníka řízení. Úřad práce na tuto žádost reagoval minimalisticky a mimo rámec předmětu žádosti. Konstatoval, že žalobce je krácen na svých právech rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 5. 2021, č. j. 31 Nc 50115/2018-877, kterým byl nezletilý syn svěřen do péče matky, nevysvětlil však proč. Současně se odvolal na § 23 odst. 2 zákona o sociálních službách. Úřad práce se tedy vyjadřoval k zastoupení nezletilého syna, přestože žalobce nežádal, aby s ním bylo jednáno jako se zástupcem nezletilého. S tím, zda žalobce splňuje podmínky pro přiznání postavení účastníka řízení, se úřad práce nijak nevypořádal. 6. Zmíněnou nepřezkoumatelnost namítal žalobce i odvolání. Žalovaný se v odůvodnění napadaného rozhodnutí zabýval toliko tím, proč žalobce nemůže být v předmětném správním řízení zástupcem nezletilého a následně se vyjadřoval k problematice nahlížení do spisu. V odvolání takové námitky obsaženy ovšem nebyly. Žalovaný tedy vypořádával námitky, které žalobce nikdy nevznesl. S odvolací argumentací týkající se toho, že žalobce může být rozhodnutím ve správním řízení, jehož účastníkem je jeho nezletilý syn, přímo dotčen na svých právech, se žalovaný nevypořádal. 7. Přestože se žalobce nedomáhal práva zastupovat nezletilého syna v řízení jako jeho zákonný zástupce, upozornil i na nepřiléhavost argumentace týkající se § 23 odst. 2 zákona o sociálních službách. Správní orgány totiž nesprávně interpretovaly institut svěření nezletilé osoby do péče jiné fyzické osoby. Ten je upraven v § 953 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a aplikuje se v případech, kdy o dítě nemůže pečovat žádný z rodičů ani poručník. Nevztahuje se tedy na situace, kdy je nezletilý svěřen po rozchodu rodičů do péče jednoho z nich. Nelze dovodit, že by nezletilého v důsledku jeho svěření do péče matky opatrovnickým soudem mohla ve správním řízení o příspěvku na péči zastupovat výlučně matka. 8. Přestože se žalovaný ke splnění podmínek pro přiznání účastenství v napadaném rozhodnutí fakticky nevyjádřil, považoval žalobce za nezbytné shrnout důvody, pro něž mu postavení účastníka řízení mělo být přiznáno. V předmětném správním řízení je posuzován stupeň závislosti jeho nezletilého syna. Žalobce se snaží syna maximálně rozvíjet, podporovat jej ve vzdělávání a rozvoji jeho soběstačnosti. Matka nezletilého naopak usiluje o to, aby nezletilý byl izolován doma, zároveň nepravdivě informuje ošetřující lékaře nezletilého o jeho zdravotním stavu. Žalobce si je vědom toho, že správní řízení nemá sloužit k řešení rodičovských konfliktů. Na druhou stranu se však rozhodnutí o posouzení stupně závislosti syna přímo dotýkají žalobcových rodičovských práv, zejména práva na styk s nezletilým, neboť vysoký stupeň závislosti slouží jako argument pro omezování kontaktu syna s otcem. 9. Součástí rodičovské odpovědnosti otce je i povinnost chránit práva a oprávněné zájmy nezletilého syna. Přiznáním účastenství ve správním řízení by bylo žalobci umožněno ovlivnit průběh řízení a mohl dostát svým povinnostem plynoucím z jeho rodičovské odpovědnosti k nezletilému synovi. 10. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovaného k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 11. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí. Přestože je usnesení úřadu práce poněkud strohé, řízení prvostupňové a odvolací je třeba chápat jako jeden celek. 12. Žalobce žádal o přiznání statusu účastníka řízení podle § 27 správního řádu. Podle žalovaného lze dovodit, kdo je v řízení o příspěvku na péči účastníkem řízení, z dikce § 16 zákona o sociálních službách. V řízení o žádosti nebyl žalobce s dotčenou osobou v jakémkoli společenství práv a povinností. V řízení z moci úřední pak nelze dovodit, že by žalobci mohlo dotčené rozhodnutí založit, změnit či zrušit jakékoli jeho právo či povinnost. 13. Žalobce zřejmě nemůže být účastníkem řízení ani podle § 27 odst. 2 správního řádu. Přiznání příspěvku na péči se děje na základě objektivního posouzení zdravotního stavu žadatele. Žalobce dostatečně nespecifikoval, jak by se stanovení stupně závislosti jeho syna na péči jiné osoby mělo promítnout do jeho práv v řízení o péči o nezletilého. Obecné tvrzení, že by měl výsledek řízení negativně zasáhnout do určení rozsahu jeho styku se synem, dostatečným důvodem není. 14. Správní orgány se podle žalovaného snažily žalobci vysvětlit, aby nezaměňoval zastupování účastníka řízení se samotným účastenstvím. Nárok na získání statusu účastníka žalobce odůvodnil snahou dostát svým rodičovským povinnostem k nezletilému synovi. Současně ale dodal, že stanovení stupně závislosti může omezit jeho rodičovská práva, především při stanovení styku. Takovou argumentaci žalovaný odmítl. Pokud žalobci záleželo na nejlepším zájmu syna a rád by řízení o příspěvku na péči ovlivnil, bylo především na zákonných zástupcích, aby se mezi sebou dohodli na zastupování svého syna v řízení. 15. Žalobce sám projevil pouze zájem o stanovení nižšího stupně závislosti, což by vyhovovalo jeho vlastním zájmům, a tedy šlo proti samotnému zájmu oprávněné osoby, neboť snížení příspěvku na péči by se promítlo do rozsahu poskytované péče. Negativně by tedy ovlivnilo nejen pečující osobu, ale především samu oprávněnou osobu. Samotné posouzení opatrovnického soudu týkající se péče o nezletilého pak není podle žalovaného závislé na výši příspěvku přiznaném ve správním řízení a ani jinak s ním nesouvisí. Žalobci tedy nemohlo být do jeho práv zasaženo. 16. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobce splňoval některou z podmínek účastenství, proto mu účastenství přiznáno nebylo. Žalovaný závěrem uvedl, že pokud do