73 A 4/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

73 A 4/2025- 20 - text  73 A 4/2025 - 20 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. OSH 694/24-2/67.1/24208/SK KULK 5728/2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru dopravně správních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 19. 8. 2024, č. j. MML054287/24/1875/OD/Hai. 2. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se z nedbalosti dopustil tím, že dne 12. 2. 2024, v 9:00 hodin v obci Český Dub, v ulici Řídícího učitele Škody, poblíž č. p. X, jako řidič motorového vozidla X, registrační značky X, držel při jízdě v ruce hovorové nebo jiné záznamové zařízení, čímž poručil § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. 3. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci podle § 125c odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 6 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že policií ČR byl správnímu orgánu I. stupně dne 28. 2. 2024 oznámen shora popsaný přestupek žalobce. Správní orgán I. stupně vydal příkaz, proti němuž si žalobce podal odpor. Již od této doby byl žalobce zastoupen advokátem, který jej zastupuje i v nynějším soudním řízení. Správní orgán I. stupně nařídil ústní jednání na den 2. 5. 2024 v 8:15 hodin, předvolání doručil zástupci žalobce již dne 25. 3. 2024. K témuž jednání předvolal správní orgán oba členy policejní hlídky, kteří dle úředního záznamu policie viděli žalobce řídit s telefonním přístrojem v ruce. K ústnímu jednání se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Správní orgán při něm zejména provedl výslech dvou policistů, kteří shodně vypověděli, že v předmětný den zřetelně viděli žalobce řídit vozidlo se stříbrným telefonem v ruce. 5. Po skončení ústního jednání byla do spisu založena zástupcem žalobce doručená žádost o odročení jednání, jež byla do datové schránky správního orgánu I. stupně doručena ve večerních hodinách předchozího dne, tedy 1. 5. 2024. Zástupce žalobce zde sděloval, že on sám se k ústnímu jednání nemůže dostavit z důvodu kolize s dříve nařízeným soudním jednáním a že žalobce se nemůže dostavit z důvodu onemocnění COVID. Tato tvrzení zástupce žalobce dokládal soudním vyrozuměním ze dne 26. 3. 2024 a lékařskou zprávou ze dne 29. 4. 2024. Dne 6. 5. 2024 vyzval správní orgán I. stupně žalobce prostřednictvím jeho zástupce k seznámení s podklady a vyjádření před vydáním rozhodnutí. Stanovil k tomu termín 12. 6. 2024, přičemž v předvečer tohoto termínu požádal zástupce žalobce o jeho změnu. Bylo mu vyhověno a v nově stanoveném termínu – dne 6. 8. 2024 se dostavil žalobce. Ten byl po poučení o jeho právech seznámen se spisem a požádal o lhůtu k písemnému vyjádření. V ní se žalobce, který svou vinu popíral, vyjádřil podáním ze dne 17. 8. 2024. 6. Výše označeným rozhodnutím datovaným dne 19. 8. 2024 rozhodl správní orgán I. stupně ve věci samé. Spáchání přestupku měl správní orgán za prokázané. Opíral se přitom o shodné výpovědi policistů, které s odkazem na správní judikaturu považoval za nestranné svědky. Omluvu žalobce z ústního jednání zaslanou ani ne den před tímto jednáním vyhodnotil správní orgán jako opožděnou. Protože byla naplněna formální i materiální stránka přestupku, shledal správní orgán žalobce vinným. Považoval za vhodné uložit pokutu v dolní polovině zákonné sazby. 7. K odvolání žalobce, které se obsahově překrývalo s podanou žalobou, přezkoumal prvostupňové rozhodnutí žalovaný. Ten v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že omluvu žalobce z ústního jednání nepovažuje za včasnou, když dle potvrzení neschopnosti byl žalobce uznán práce neschopným již dne 29. 4. 2024 a zástupci žalobce bylo vyrozumění od soudu doručeno až po doručení předvolání správního orgánu I. stupně k ústnímu jednání. Zástupce žalobce zaslal omluvu až večer před ústním jednáním, povinností správního orgánu I. stupně nebylo jej vyrozumívat o posouzení omluvy. V době mezi seznámením žalobce s podklady a vydáním prvostupňového rozhodnutí nebyly opatřeny žádné nové podklady. Správní orgán I. stupně vyčkal na vyjádření žalobce a vydal rozhodnutí. Nebylo jeho povinností žalobce informovat, v který den bude vydáno rozhodnutí. Žalobce byl o svých právech v řízení poučován, což potvrdil svým podpisem. Mohl svá práva také konzultovat se svým zástupcem. Námitky žalobce byly vypořádány, z judikatury plyne, že věrohodné svědectví policistů je dostatečným důkazem v případě přestupku pozorovatelného pouhým okem. Také žalovaný považuje policisty, jejichž svědectví je ve věci klíčové, za věrohodné svědky. Správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zásadami ovládajícími správní řízení, skutkový stav náležitě zjistil. Žalovaný se ztotožnil také s uloženým trestem. II. Žaloba 8. Ve včasně podané žalobě žalobce namítal, že správní orgán žalobci nesdělil, že neakceptuje jeho písemnou omluvu z jednání. Tím mu znemožnil účastnit se výslechu svědků. Žalobce přitom čelil akutním zdravotním potížím. Jednalo se o první ústní jednání, žalobce omluvu doložil, důvod bylo možno ověřit u lékaře. Žalobce dále z obecného poučení nemohl seznat, kdy bude mít správní orgán opatřen dostatek podkladů a kdy vydá rozhodnutí. Žalobce tak byl zkrácen na právu seznámit se s podklady. Správní orgán měl žalobce předvolat na den 19. 8. 2024, tj. na den vydání rozhodnutí, k čemuž žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2007, č. j. 4 As 4/2007-46. Vypracování rozhodnutí až s časovým odstupem po seznámení žalobce s podklady je rozporné se správním řádem. V té souvislosti žalobce odkázal také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, č. j. 8 Afs 21/2009-248. Ke svému rozhodnutí dospěl správní orgán téměř výhradně z procesně nepoužitelné výpovědi svědků, jejichž výpovědi nekriticky přijal. Fotografie, která je ve spise založena, žalobce usvědčit nemůže. Skutkový stav nebyl zjištěn v souladu se zásadami správního řádu. 9. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. To žalobce dovozuje z toho, že byl proveden výslech svědků bez jeho přítomnosti a žalobci nebyla oznámena neakceptace jeho omluvy z ústního jednání. Došlo také k porušení zásady kontradiktornosti, procesní rovnosti a nestrannosti postupů správních orgánů, když se žalobce neměl možnost účastnit výslechu svědků a klást jim otázky. V neposlední řadě byla porušena zásada in dubio pro reo. Správní orgány nekriticky uvěřily výpovědi policistů. Žalobce nebyl povinen prokazovat svoji nevinu. Správní orgán neprokázal spáchání přestupku nade vši pochybnost. Nejvyšší správní soud svou judikaturou nepředal policistům pečeť pravdomluvnosti a nezbavil správní orgány povinnosti hodnocení důkazů. Správní orgány fakticky obrací důkazní břemeno, kdy žalobce čelil presumpci viny. Pokud by policisté nikdy nelhali, neexistoval by generální inspektorát bezpečnostních sborů. Žalobce požadoval předložení objektivních důkazů. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že v odůvodnění svého rozhodnutí reagoval na argumenty žalobce. Na svém stanovisku trvá a proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s., s limity týkajícími se správního trestání (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/20163-16, publ. ve Sb. NSS 3528/2017, rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz). 12. Podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, řidič nesmí při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo z