78 A 9/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 A 9/2025- 24 - text  8 78 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: M. H. T., narozený XX státní příslušnost XX bytem XX proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2025, č. j. MV-55203-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2025, č. j. MV55203-4/SO-2025, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), ze dne 14. 2. 2025, č. j. OAM-37082-12/DP-2024, kterým bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno správní řízení ve věci žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia, neboť žalobce v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě nejprve stručně zrekapituloval, že na území České republiky pobývá už přes dva roky, přičemž si zde vybudoval pevné zázemí. K tomu doplnil, že disponuje dlouhodobým pobytem na území za účelem studia, kterému se i nadále věnuje. Dále zmínil fakt, že se zde také oženil s V. T. V., s níž sdílí společnou domácnost. 3. Následně žalobce namítl, že bylo napadené rozhodnutí vydáno toliko na základě formálních důvodů, resp. pouze kvůli nedodání některých požadovaných dokumentů v zákonné lhůtě. Doplnil též, že se na území nikdy nedopustil žádného protiprávního jednání, přičemž se v daném případě jednalo o pouhé administrativní pochybení. 4. Závěrem žalobce upozornil na to, že napadené rozhodnutí představuje zásah do jeho soukromého a rodinného života, neboť se nebude moci věnovat studiu v České republice a zejména bude zasažen jeho rodinný život s manželkou, která zde má pracovní závazky. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl žalobu zamítnout pro její nedůvodnost. Současně v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém vyložil veškeré své úvahy ve věci. K uplatněným žalobním tvrzením pak žalovaný poukázal na fakt, že je žalobce žádným způsobem v odvolání nezmínil, a proto se jimi v odvolacím řízení nemohl zabývat, což však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. I kdyby však žalobce v odvolání namítl nepřiměřenost dopadů usnesení o zastavení řízení do jeho soukromého a rodinného života, z ustálené judikatury správních soudů a Ústavního soudu jednoznačně vyplývá, že v případě zastavení řízení není správní orgán povinen posuzovat přiměřenost dopadů takového rozhodnutí do soukromého a rodinného života účastníka řízení. Dle žalovaného v řešeném případě OAMP zjistil důvod pro zastavení správního řízení, neboť žalobce ani po výzvě k odstranění vad žádosti nedoložil zákonnou náležitost jeho žádosti, přičemž toto jednání žalobce zcela naplnilo důvod pro zastavení předmětného správního řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Na tomto hodnocení tedy dle žalovaného nemohou nic změnit ani tvrzení uvedená v podané žalobě. Posouzení věci soudem 6. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaný uvedl, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a žalobce nesdělil do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. 7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první citovaného zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 2 a § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. 8. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu posuzované věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Soud úvodem vlastního posouzení věci připomíná, že správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační. Od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tudíž oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat vady napadeného správního aktu. Jinak řečeno, žalobce je povinen jím spatřované důvody nezákonnosti žalovaného rozhodnutí v žalobě explicitně uvést a vymezit tím soudu rozsah kontroly správního rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2007, č. j. 8 Afs 55/2005-74, nebo ze dne 30. 4. 2012, č. j. 4 As 5/2012-22). Soud je následně takovýmto vymezením žalobních bodů vázán, přičemž rozhodnutí nemůže (až na výjimky) přezkoumat z důvodů, které nebyly uplatněny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/200663). K tomu soud poukazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/200878, v němž bylo konstatováno, že „[m]íra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ (srov. také rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/2008-60, ze dne 20. 9. 2022, č. j. 4 Afs 306/2020-70, nebo ze dne 15. 11. 2022, č. j. 1 Afs 142/2022-49). 10. Ve světle výše popsaného se tak soud následně zabýval samotným meritem sporu mezi účastníky řízení, kterým byla otázka, zda v případě žalobce byly splněny podmínky pro zastavení řízení o jeho žádosti podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. 11. Ze správního spisu soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. Žalobce na území České republiky pobýval od roku 2022 na základě vydaného povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností do 31. 8. 2024. Dne 29. 8. 2024 podal žalobce na pracovišti OAMP žádost o prodloužení doby platnosti tohoto povolení. K předmětné žádosti žalobce doložil nájemní smlouvu ze dne 1. 7. 2024, doklad o zdravotním pojištění cizince s platností do 11. 9. 2026 a kopii cestovního dokladu č. XX s platností do 15. 5. 2029. Přípisem ze dne 30. 9. 2024 pak žalobce OAMP sdělil, že „čeká na vydání uznání zahraničního vzdělání (nostrifikace)“ a finanční podporu rodiny, aby mohl zaplatit školné a získat potvrzení o přijetí na školu. Požádal přitom o prodloužení lhůty pro doložení potřebných dokladů do 30. 12. 2024. Protože žalobce k podané žádosti nedoložil veškeré zákonem požadované náležitosti, byl podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzván OAMP výzvou ze dne 1. 11. 2024 k odstranění vad této žádosti, a to konkrétně k doložení dokladu o zajištění prostředků k pobytu na území nebo dokladu o příjmu ve smyslu § 44a odst. 6 ve spojení s § 42d odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců a dále k doložení dokladu potvrzujícího účel pobytu na území České republiky (tj. potvrzení o studiu, popř. potvrzení o přijetí ke studiu). Současně byl žalobce poučen o možných negativních důsledcích v případě neodstranění vad dané žádosti. K odstranění vad žádosti byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů od doručení výzvy, která mu byla doručena dne 18. 11. 2024. Lhůta k doložení požadovaných dokladů tak byla stanovena do 18. 12. 2024. Dne 18. 12. 2024 OAMP obdržel prostou žádost žalobce o prodloužení lhůty určené k odstranění vad žádosti konkrétně do 20. 1. 2025. Následně dne 22. 1. 2025 byla OAMP doručena žádost žalobce ze dne 21. 1. 2025, ve které bylo uvedeno, že „dne 20. 1. 2025 jsem doložil na OAMP ČR, na pracovišti v ÚL, doklad a stavy mého účtu, z důvodu nedbalosti jsem nahlásil omylem k mé žádosti, ze které co má patřit, tímto žádám OAMP ČR o přemístění tento doklad k žádosti za účelem studium mé osobě“. K tomu byl do správního spisu v předmětné věci založen výpis z bankovního účtu žalobce vedeného u Kom