78 Ad 1/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Ad 1/2025- 51 - text  7 78 Ad 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobkyně: R. S., narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 11. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 11. 2024, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 11. 2024, č. j. X, jímž byly podle § 90 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 8. 2024, č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod, a to pro nesplnění podmínky dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 5. 8. 2024 nebyla žalobkyně invalidní, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 25 %. Současně se žalobkyně domáhala toho, aby soud žalované uložil povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě nejprve stručně popsala, že byl její zdravotní stav posouzen lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě tak, že byla její žádost o invalidní důchod zamítnuta z důvodu poklesu pracovní schopnosti toliko o 25 %, a to na základě chronického polyartrotického syndromu. Toto onemocnění však bylo u žalobkyně diagnostikováno nově, přičemž tedy nebylo předmětem její dřívější žádosti o invaliditu v roce 2022, kdy jí byla na základě diagnózy chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) s astmatem stanovena míra poklesu pracovní schopnosti o 30 %. Od té doby se zdravotní stav žalobkyně zkomplikoval novým onemocněním pohybového aparátu, jakož i zhoršením CHOPN, jak plyne dle jejího tvrzení z odborných lékařských vyšetření. Žalobkyni byla na doporučení závodního lékaře také dána výpověď ze zaměstnání ze zdravotních důvodů. Žalobkyně tudíž nesouhlasila s aktuálním posouzením jejího zdravotního stavu posudkovou lékařkou žalované. Byť bylo v napadeném rozhodnutí změněno posouzení primárního onemocnění žalobkyně na CHOPN tak, jako tomu bylo v roce 2022, procentuální vyjádření poklesu její pracovní schopnosti nicméně zůstalo na 25 %. Napadené rozhodnutí tak žalobkyně označila za zmatečné. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě úvodem zrekapitulovala dosavadní průběh správního řízení a obsah žalobních námitek. Následně připomněla dotčená zákonná ustanovení týkající se posuzování invalidity, přičemž soudu navrhla, aby žalobu zamítl pro nedůvodnost. Žalovaná dále uvedla, že bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě odborného posudku IPZS o invaliditě žalobkyně ze dne 7. 11. 2024, jenž byl posudkovou lékařkou vyhotoven právě pro účely řízení o námitkách. Posudková lékařka IPZS přitom ve věci shledala, že žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 25 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně bylo vyhodnoceno zdravotní postižení uvedené v kapitole X, odd. B, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Posudek IPZS ze dne 7. 11. 2024 dle názoru žalované splňuje požadavek na úplnost, celistvost a přesvědčivost, přičemž se také vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi. S ohledem na námitky žalobkyně pak žalovaná v řešeném případě navrhla, aby soud nechal vypracovat posudek o poklesu pracovní schopnosti žalobkyně posudkovou komisí MPSV. Ústní jednání 4. Žalobkyně při jednání soudu, které bylo nařízeno na den 16. 7. 2025, plně odkázala na argumentaci obsaženou již v podané žalobě. Poukázala též na závěr plynoucí z posudku posudkové komise MPSV. Zároveň konstatovala, že ve věci nežádá náhradu nákladů soudního řízení. 5. Žalovaná se z účasti na jednání soudu písemně omluvila, přičemž nepožádala o odročení jednání a plně odkázala na obsah svého vyjádření k žalobě. Soud proto podle § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 6. Soud v rámci daného jednání v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. provedl dokazování čtením posudku posudkové komise MPSV ze dne 21. 5. 2025, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení, včetně protokolu o jednání posudkové komise z téhož dne. Posouzení věci soudem 7. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 8. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 6. 8. 2024, č. j. X, zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod, a to pro nesplnění podmínky dle § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku o invaliditě IPZS ze dne 5. 8. 2024 žalobkyně nebyla invalidní, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla toliko o 25 %. Proti odkazovanému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení žalobkyně podala dne 28. 8. 2024 námitky (pozn. soudu – označené žalobkyní jako odvolání). V řízení o námitkách byl znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně posudkovou lékařkou IPZS. V rámci posudku o invaliditě IPZS ze dne 7. 11. 2024 pak bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole X, odd. B, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti o 25 %. Žalovaná následně ve věci vydala již shora rekapitulované napadené rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení. 9. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odst. 2 citovaného ustanovení dále vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 10. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odst. 4 odkazovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořád