78 Ad 10/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Ad 10/2025- 47 - text  18 78 Ad 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobkyně nezl. J. P., narozená X zastoupená zákonnou zástupkyní Bc. J. P., narozenou X obě bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2025, č. j. MPSV-2025/90527-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 4. 2025, č. j. MPSV-2025/90527-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2025, č. j. MPSV-2025/90527-916, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 11. 2024, č. j. 119784/2024/TEP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči a rozhodnuto poskytovat příspěvek na péči ve výši 3 300 Kč měsíčně. Žalobkyně se současně domáhala toho, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobkyně nejprve shrnula dosavadní průběh správního řízení, přičemž namítla, že je napadené rozhodnutí zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti, jelikož vychází z nepřesvědčivého a nedostatečně odůvodněného posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2025 (dále jen „posudek ze dne 6. 3. 2025“). 3. Žalobkyně konstatovala, že se posudková komise MPSV k jednotlivým základním životním potřebám vyjádřila spíše obecně. Podle žalobkyně posudková komise MPSV ani žalovaný nedostáli standardu hodnocení jaký stanovuje § 2 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále je „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). Žalovaný navíc její námitky proti posudku ze dne 6. 3. 2025 vypořádal jen formálně, aniž by tedy rozptýlil vznesené pochybnosti. K tomu žalobkyně odkázala na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2015, č. j. 4 Ads 167/2015-27. 4. Dále žalobkyně uvedla, že posudková komise MPSV nezohlednila její vyjádření ze dne 26. 6. 2024, ve kterém se pokusila správnímu orgánu I. stupně podrobně vylíčit sociální situaci a zprostředkovat autentickou a dlouhodobou zkušenost rodiny s péčí o žalobkyni. Zdůraznila, že výsledky sociálních šetření ani lékařské zprávy nejsou s tímto vyjádřením v rozporu. 5. Žalobkyně se též vyslovila ke způsobu, jakým posudek ze dne 6. 3. 2025 pracuje s podklady (tj. odbornými psychologickými a lékařskými zprávami a výsledky sociálního šetření), z nichž bez jakéhokoliv vlastního vyšetření čerpá selektivním způsobem, neboť si vybírá jen dílčí informace vypovídající o tom, že by žalobkyně některé aktivity mohla zvládat. Tento přístup podle žalobkyně nepředstavuje úplné, přesvědčivé a přezkoumatelné hodnocení jejího zdravotního stavu. Konkrétně žalobkyně uvedla, že posudková komise MPSV nevzala v potaz lékařskou zprávu MUDr. F. K. ze dne 28. 5. 2024, která doporučila navýšení stupně příspěvku na péči, přičemž také posudková komise MPSV rezignovala na hlubší zhodnocení diagnózy žalobkyně v kontextu aktivit potřebných ke zvládání jednotlivých základních životních potřeb. Stran požadavků kladených na lékařské posudky pak žalobkyně odcitovala judikaturu Nejvyššího správního soudu – konkrétně rozsudky ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 Ads 184/2021-30, a ze dne 26. 6. 2019, č. j. 8 Ads 331/2018-37. Žalobkyně přitom konstatovala, že si žalovaný ani přes nedostatky posudku ze dne 6. 3. 2025 nevyžádal od posudkové komise MPSV jeho doplnění. 6. Poté žalobkyně namítla, že posudková komise MPSV ke svým závěrům dospěla tzv. „od stolu“, jelikož ji osobně nevyšetřila a nadto tento postup odůvodnila toliko formálně. Žalobkyně v daném ohledu odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2024, č. j. 58 Ad 24/202434, z něhož dovodila, že pokud nebyla posudkovou komisí osobně vyšetřena, vypovídá takový postup o nevěrohodnosti posudku. 7. Následně žalobkyně zdůraznila, že posudek ze dne 6. 3. 2025 klade důraz na fyzickou možnost zvládání jednotlivých aktivit, resp. základních životních potřeb, avšak jen malou váhu připisuje nemožnosti jejich zvládání z důvodů psychických (tj. Aspergerův syndrom, obsedantně kompulzivní porucha, úzkostné poruchy a sociální fobie). Podle žalobkyně posudková komise MPSV tyto diagnózy konstatovala, ale při hodnocení jednotlivých základních životních potřeb s nimi již nepracovala. 8. Ve vztahu k základní životní potřebě komunikace žalobkyně uvedla, podle posudku ze dne 6. 3. 2025 tuto potřebu zvládá, ačkoliv byla prvostupňovým rozhodnutím uznána jako nezvládaná. Žalobkyně k tomu upozornila na to, že posudková komise MPSV nijak nevysvětlila, proč se od opakovaných závěrů přijatých v předchozích řízeních odchýlila; tento postup se tedy žalobkyni jeví jako účelový. Žalobkyně konstatovala, že podle posudkové komise MPSV není významné, že žalobkyně nedokáže čitelně psát rukou, pokud zvládá psát na klávesnici, coby facilitátoru. V tomto ohledu namítla žalobkyně nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť schopnost vytvořit krátkou rukou psanou zprávu je jednou z referenčních aktivit základní životní potřeby komunikace. Žalobkyně má za to, že psaní na klávesnici nelze zaměňovat za psaní rukou. Dále žalobkyně zmínila, že posudková komise MPSV nezohlednila její psychický blok, který jí obvykle brání v používání mobilního telefonu. Žalobkyně připustila, že lékařská zpráva MUDr. S. S. ze dne 26. 8. 2024 popisuje, že se mobilního telefonu domáhala. Uvedla však, že při řečeném vyšetření byla ve stresu – což vyplývá ze samotné zprávy – a dožadování se telefonu mohla být forma obrany. Žalobkyně měla za to, že jedno dílčí pozorování nemůže vyvážit jiná pozorování (sociální šetření) a dlouhodobou osobní zkušenost rodičů. 9. Ve vztahu k základní životní potřebě stravování žalobkyně uvedla, že posudková komise MPSV selektivně vybrala ze záznamu o sociálním šetření skutečnost, že žalobkyně přijala rozbalenou sušenku a misku s polévkou a ostatní skutečnosti opakovaně pozorované při sociálním šetření – tj. nepoužívání příboru ze strachu z kontaminace bakteriemi – pominula. Žalobkyně podrobně popsala, jak její psychické problémy komplikují stravování. Zmínila nutnost přípravy nového jídla pokaždé, když pojme podezření, že jídlo jí předkládané bylo kontaminováno bakteriemi. 10. Ve vztahu k základní životní potřebě tělesné hygieny žalobkyně upozornila, že vůbec nezvládá česání vlasů, což plyne i ze závěrů sociálního šetření. Uvedla, že péče o vlasy obecně se u ní pojí s psychickými bloky, mytí vlasů nikdy samostatně nezvládne. Žalobkyně navíc uvedla, že jiné aktivity, jako např. čištění zubů, zvládá toliko na pokyn. Žalobkyně konstatovala, že žalovaný bagatelizuje její psychické obtíže s poukazem na to, že nezvládání hygieny nemá oporu v jejím objektivně dokladovaném zdravotním stavu. Zdůraznila, že její diagnóza nebyla (obdobně jako u dalších základních životních potřeb) popsána ve vztahu k jednotlivým dílčím úkonům. 11. Ve vztahu k základní životní potřebě oblékání a obouvání žalobkyně uvedla, že posudková komise MPSV nevzala do úvahy, že žalobkyně běžně opomíjí spodní prádlo a mnohdy si oblečení navleče naruby, je schopna celý den setrvávat v pyžamu a odmítat se z něj převléct. Žalobkyně poukázala na to, že posudková komise MPSV opět řešila zejména fyzickou schopnost k oblékání a psychické obtíže zlehčila s poukazem, že je lze řešit edukací. 12. Obdobně pak posudková komise MPSV dle žalobkyně postupovala i v kontextu základních životních potřeb výkonu fyziologické potřeby a mobility. 13. Žalobkyně závěrem shrnula, že vady napadeného rozhodnutí spatřuje především v jeho nepřezkoumatelnosti a zčásti v nezákonnosti projevující se např. u hodnocení zvládání základní životní potřeby komunikace. Vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že posudková komise MPSV zasedala v odborném složení, jelikož byl přítomen jak posudkový lékař, tak i dětský neurolog. Zároveň podotknul, že složení posudkové komise je plně v kompetenci jejího předsedy. Žalovaný též uvedl, proč nebylo osobní vyšetření žalobkyně lékaři posudkové komise MPSV nutné, přičemž odkázal na § 16a odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 15. Dále žalovaný vyjádřil nesouhlas s názorem žalobkyně, že se nevypořádal se všemi relevantními námitkami. Uvedl, že ucelené a objektivní podklady byly ve vzájemných souvislostech odborně hodnoceny. Žalovaný též konstatoval, že podle § 10 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), se u osoby do 18 let věku mimořádnou péčí rozumí péče, která svým r