78 Ad 4/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

78 Ad 4/2025- 63 - text  9 78 Ad 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobkyně: Bc. J. V., narozená X bytem X zastoupená Mgr. Ondřejem Trávníčkem, advokátem sídlem Krapkova 280/7, 779 00 Olomouc proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 439,10 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2025, č. j. X, jímž byly podle § 90 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 11. 2024, č. j. X, kterým bylo rozhodnuto o tom, že žalobkyni ode dne 14. 10. 2024 náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Současně se žalobkyně domáhala toho, aby soud žalované uložil povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě předně namítla nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že její zdravotní stav neměl být posouzen dle kapitoly VI, položky 6c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), ale minimálně podle kapitoly VI, položky 3c téže přílohy. Žalovaná pak neměla řádně vyhodnotit námitky žalobkyně týkající se jejího zdravotního stavu a nezohlednila též komorbidity žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že nebyly dostatečně vyhodnoceny funkční důsledky jejího onemocnění, které podstatně narušují její schopnost vykonávat denní aktivity, a to zejména schopnost pracovat. Ve věci proto bylo dle jejího názoru třeba uzavřít, že výkon některých denních aktivit (práce) je podstatně omezen, což odpovídá kapitole VI, položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobkyně poté zmínila, že invalidní důchod druhého stupně by v žádném případě nepokryl její základní životní potřeby, což je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Závěrem poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2013, č. j. 6 Ads 45/2013-25, přičemž doplnila, že v případě jejího zdravotního postižení mělo být postupováno také ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě úvodem stručně zrekapitulovala dosavadní průběh správního řízení a obsah žalobních námitek. Následně uvedla, že veškeré v řešeném případě shromážděné odborné nálezy nehovořily ve prospěch žalobkyní nárokované invalidity nejvyššího stupně. Kvalifikaci shledaného dominantního postižení na úrovni funkčního postižení středně těžkého v intencích kapitoly VI, položky 6c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity totiž posudkový lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) jednoznačně ozřejmil, a to v kontextu všech posudkově významných skutečností. Posudkově zúročitelné okolnosti coby impulz k aktivaci § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity přitom zjištěny nebyly. Za nepřiléhavý poté žalovaná označila odkaz žalobkyně na shora označený rozsudek Nejvyššího správního soudu soudu, jelikož se zde v žádném ohledu nejednalo o případ „hraniční“. K predikci nepříznivé (budoucí) finanční situace žalobkyně ve vazbě na stávající dávku pak žalovaná upozornila na jiná odvětví systému sociálního zabezpečení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2015, č. j. 4 Ads 188/2015-31). Podle žalované tedy objektivizovaná funkční omezení žalobkyně nenaplňovala kritéria invalidity třetího stupně, a proto navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 4. Dne 7. 8. 2025 žalovaná doplnila své vyjádření tak, že v kontextu posudku posudkové komise MPSV zmínila „drobnou pochybnost v tom směru, zda u žalobkyně byly skutečně prokázány všechny předepsané faktory na úrovni středně těžké funkční poruchy dle kapitoly VI, položky 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity“. Dle žalované se totiž „nezdá“, že by u žalobkyně figurovaly např. poruchy vyjadřování či vnímání a myšlení. Zároveň z daného posudku dle žalované nevyplývá to, zda žalobkyně nemůže využívat svůj zbylý potenciál, resp. není-li toho schopna ani s dopomocí či pomůckami. Ústní jednání 5. Žalobkyně při jednání soudu, které bylo nařízeno na den 26. 8. 2025, plně odkázala na argumentaci obsaženou již v podané žalobě. Upozornila též na jednoznačný závěr plynoucí z posudku posudkové komise MPSV. 6. Pověřená pracovnice žalované při tomtéž jednání uvedla, že s ohledem na výsledek posouzení zdravotního stavu žalobkyně provedeného posudkovou komisí MPSV, ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. 7. Soud při tomto jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), provedl dokazování čtením posudku posudkové komise MPSV ze dne 17. 7. 2025, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení, včetně protokolu o jednání posudkové komise MPSV z téhož dne. Posouzení věci soudem 8. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 6. 11. 2024, č. j. X, rozhodla o tom, že žalobkyni ode dne 14. 10. 2024 náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku o invaliditě posudkového lékaře IPZS ze dne 23. 10. 2024 je žalobkyně invalidní pro invaliditu druhého stupně, jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla o 60 %. Proti odkazovanému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení žalobkyně podala dne 20. 11. 2024 námitky. V řízení o námitkách byl poté znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně posudkovým lékařem IPZS. V rámci posudku o invaliditě IPZS v námitkovém řízení ze dne 28. 1. 2024 pak bylo konstatováno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 6c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti o 50 %. Žalovaná následně ve věci vydala již shora rekapitulované napadené rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení. 10. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odst. 2 citovaného ustanovení dále vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, poklesla-li b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 11. Pracovní schopnost je poté definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odst. 4 odkazovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravo