2 Afs 144/2004 — Nejvyšší správní soud

15 A 15/2025- 35 - text  14 15 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: V Holding s.r.o., IČO: 02961105 sídlem Vítkova 154/24, 186 00 Praha 8 zastoupená JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M., advokátem sídlem Havlíčkova 1680/13, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj sídlem Velká Hradební 39/61, 400 21 Ústí nad Labem o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v provádění daňové kontroly u žalobkyně na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben až prosinec 2020 a leden až červenec 2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, podanou prostřednictvím svého právního zástupce, domáhala, aby soud vydal rozsudek, jímž určí, že „zásah žalovaného spočívající v provádění daňové kontroly na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben až prosinec 2020 a leden až červenec 2021 zahájené u žalobkyně doručením oznámení o zahájení daňové kontroly ze dne 28. 4. 2022, č. j. 1139552/22/2510-60563-507392, je nezákonný“, a zároveň, že se „žalovanému zakazuje u žalobkyně pokračovat v daňové kontrole na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben až prosinec 2020 a leden až červenec 2021“. Současně žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobkyně nejprve uvedla, že u ní žalovaný zahájil daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období duben až prosinec 2020 a leden až červenec 2021 v rozsahu přijatých zdanitelných plnění, na základě nichž byl uplatněn nárok na odpočet DPH, přičemž k formálnímu zahájení této daňové kontroly došlo dle § 87 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), doručením oznámení o zahájení daňové kontroly č. j. 1139552/22/2510-60563-507392 žalobkyni, a to dne 29. 4. 2022. 3. Následně žalobkyně namítla, že pokračování v dotčené daňové kontrole představuje ze strany žalovaného nezákonný zásah podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť je žalobkyně přímo zkrácena na svých veřejných subjektivních právech tím, že je daňová kontrola vedena i přes uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení DPH dle § 148 daňového řádu. K tomu žalobkyně poukázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které daňová kontrola, jež byla zahájená či pokračuje po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, může představovat (a zpravidla představuje) nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. 4. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný v projednávaném případě zahájil daňovou kontrolu materiálně nejpozději dne 3. 6. 2021 pro zdaňovací období říjen 2020 až leden 2021, dne 2. 7. 2021 pro zdaňovací období únor 2021 až duben 2021, dne 14. 7. 2021 pro zdaňovací období květen 2021, dne 18. 10. 2021 pro zdaňovací období červen až červenec 2021 a dne 22. 3. 2022 pro zdaňovací období duben až září 2020, kdy podal trestní oznámení a jeho doplnění, která obsahují podrobné informace a závěry týkající se daňové povinnosti žalobkyně, pro jejichž zjištění a shromáždění žalovaný musel důkladně prověřovat daňovou povinnost žalobkyně a konkrétní přijatá zdanitelná plnění. V důsledku materiálně zahájené daňové kontroly při podání odkazovaného trestního oznámení včetně doplnění tak uplynula prekluzivní lhůta pro stanovení daně za říjen 2020 až leden 2021 ve smyslu § 148 odst. 3 daňového řádu nejpozději dne 3. 6. 2024, lhůta pro stanovení daně za únor 2021 až duben 2021 nejpozději dne 2. 7. 2024, lhůta pro stanovení daně za květen 2021 dne 14. 7. 2024, lhůta pro stanovení daně za červen až červenec 2021 dne 18. 10. 2024 a lhůta pro stanovení daně za duben až září 2020 dne 22. 3. 2025. Namítaná daňová kontrola je tedy podle žalobkyně vedena v rozporu s § 148 daňového řádu, a musí být proto bezodkladně ukončena. 5. V tomto ohledu žalobkyně též uvedla, že je obsah a rozsah činnosti žalovaného provedené v roce 2021 a 2022 (tj. před formálním zahájením daňové kontroly) patrný z učiněného trestního oznámení včetně doplnění o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu zkrácení daně dle § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“). V tomto oznámení a jeho doplnění žalovaný uvedl, že provádí vyhledávací činnost zaměřenou na prověřování okolností fakturací v dodavatelsko-odběratelských řetězcích, na jejichž počátku byla detekována chybějící DPH. Žalobkyně byla zároveň označena za „ústřední subjekt“ všech vyhodnocených řetězců, přičemž dle žalovaného uplatnila v nadepsaných zdaňovacích obdobích neoprávněně nárok na odpočet DPH od dalších subjektů v jednotlivých řetězcích. Žalovaný pak rozsah údajně zkrácené daně i blíže vyčíslil. 6. Žalobkyně poté namítla, že žalovaný významně vybočil z mezí vyhledávací činnosti, a jeho úkony v roce 2021 až 2022 je proto nutné považovat za materiální zahájení tzv. skryté daňové kontroly DPH za zdaňovací období duben 2020 až červenec 2021. Doplnila, že hodlal-li žalovaný komplexně prověřovat skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně, musel zvolit takový postup při správě daní, který mu umožňuje provádět dokazování, což daňový řád předvídá pouze v rámci daňové kontroly a postupu k odstranění pochybností, nikoliv při vyhledávací činnosti podle § 78 daňového řádu. Smyslem vyhledávací činnosti je totiž toliko „mapování terénu“, přičemž jakékoliv hodnocení opatřených důkazních prostředků a vyvozování závěrů o správnosti stanovení daňové povinnosti už je předmětem kontrolních postupů, a to nehledě na množství prověřovaných podkladů. Žalovaný v průběhu roku 2021 a 2022 nejen, že zjišťoval a shromažďoval informace a „mapoval terén“, ale svou činností již důkladně prověřoval daňovou povinnost žalobkyně – získal kompletní přehled o přijatých plněních žalobkyně, určil několika článkový řetězec těchto plnění a u těchto plnění současně prověřoval, i zákonné podmínky pro uplatnění nároku na odpočet ve smyslu § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Žalobkyně je proto přesvědčena, že v mezích vyhledávací činnosti žalovaný nemohl učinit závěr o zkrácení daně tak, jak popsal v odkazovaných trestních oznámeních. 7. Závěrem žalobkyně namítla, že je předmětná daňová kontrola vedena nezákonně i pokud by bylo odhlédnuto od jejího materiálního zahájení v roce 2021 a její začátek byl posuzován dle formálního doručení oznámení o zahájení daňové kontroly. Žalobkyni není zřejmé, že by nastala jakákoliv skutečnost, která by prodlužovala či stavěla lhůtu pro stanovení daně dle § 148 odst. 2, 4 či 6 daňového řádu. Žádná taková skutečnost nevyplývá z kontrolního spisu vedeného v souvislosti s daňovou kontrolou a dosavadních zjištění žalovaného. K uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně za prověřovaná zdaňovací období podle § 148 odst. 1 daňového řádu tak dle žalobkyně došlo dne 29. 4. 2025. Veřejná moc přitom musí mít jasné a přezkoumatelné důvody, proč určité zákonné ustanovení nerespektuje, a to již v okamžiku nerespektování tohoto ustanovení. 8. Žalobkyně tedy má ve věci za jednoznačně prokázané, že žalovaný se vůči ní dopustil nezákonného zásahu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., neboť provádí daňovou kontrolu v rozporu s daňovým řádem. Postup žalovaného je tak v přímém rozporu nejen se zněním daňového řádu, ale i se zásadou zákonnosti dle § 5 daňového řádu. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný k výzvě soudu předložil spisovou dokumentaci týkající se dotčené vyhledávací činnosti a následně zahájené daňové kontroly. Obsáhle zrekapituloval jednotlivá žalobní tvrzení, přičemž uvedl, že podáním trestního oznámení splnil oznamovací povinnost podle § 8 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), jakož i dle § 53 odst. 3 daňového řádu. 10. Následně zmínil, že trestní oznámení ze dne 3. 6. 2021 je souhrnem indicií, na základě nichž vzniklo žalovanému podezření o účelovém (organizovaném) jednání zapojených subjektů s cílem nelegální optimalizace daňové povinnosti na DPH. Tyto indicie se týkaly jednotlivých daňových subjektů zapojených do fakturačního řetězce, ve kterém figurovala žalobkyně. Při sepisování odkazovaného trestního oznámení a jeho doplnění přitom žalovaný vycházel pouze z údajů, které byly k dispozici v daňovém spise žalobkyně, v daňových spisech jejích obchodních partnerů a v daňových spisech dalších článků fakturačních řetězců, jejichž součástí byla žalobkyně. Všechny údaje tudíž žalovaný shromáždil bez součinnosti se žalobkyní nebo jiným článkem fakturačního řetězce, přičemž v zásadě ani nevyužil žádný procesní nástroj, který správci daně v rámci vyhledávací činnosti poskytuje daňový řád (tj. opatření vysvětlení dle § 79 daňového řádu, místní šetření dle § 80 daňového řádu,