6 As 113/2017 — Nejvyšší správní soud

15 A 15/2026- 22 - text  6 15 A 15/2026 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: XY, narozený X bytem X proti žalovanému: Okresní soud v Lounech sídlem Sladkovského 1132, 440 29 Louny o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím dle žalobního tvrzení ve zveřejnění neanonymizovaných osobních údajů žalobce v dokumentu č. j. XA na internetových stránkách žalovaného, zejména ponechání unikátních spisových značek exekučních řízení XB a XC ve spojení s identifikačními znaky žalobce, o návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření, takto: I. Návrh žalobce na nařízení předběžného opatření se zamítá. II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na nařízení předběžného opatření, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá toho, aby soud určil, že „zásah žalovaného spočívající ve zveřejnění neanonymizovaných osobních údajů žalobce v dokumentu č. j. XA na internetových stránkách žalovaného, zejména ponechání unikátních spisových značek exekučních řízení XB a XC ve spojení s identifikačními znaky žalobce, je nezákonný.“ Dále žalobce ve věci navrhuje, aby soud žalovanému zakázal „pokračovat v porušování práv žalobce zveřejňováním dokumentu č. j. XA v podobě, která obsahuje iniciály žalobce, jeho akademické tituly nebo spisové značky exekučních řízení XB a XC“ a současně žalovanému přikázal „do 24 hodin od právní moci rozsudku odstranit dokument č. j. XA z internetových stránek žalovaného a z informačního systému justice.cz v podobě popsané v bodě II. rozsudku a dále se mu přikazuje bezodkladně požádat provozovatele internetových vyhledávačů (zejména Google, Bing a Seznam.cz) a provozovatele veřejně přístupných internetových archivů (zejména Internet Archive - Wayback Machine, projekt Memento, Archive.today) o deindexaci dotčené URL adresy a trvalé odstranění všech uložených kopií (snapshotů) předmětného dokumentu.“ 2. Zároveň podal žalobce ve věci návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal toho, aby soud žalovanému uložil povinnost „do 24 hodin od doručení tohoto usnesení dočasně odstranit dokument č. j. XA z internetových stránek odpůrce a z informačního systému justice a stránek msp.gov.cz.“ a „bezodkladně požádat provozovatele internetových vyhledávačů (zejména Google, Bing a Seznam.cz) a internetových archivů (zejména Internet Archive - Wayback Machine, projekt Memento, Archive.today) o deindexaci URL adresy, na které byl tento dokument zveřejněn, a o odstranění všech jeho uložených archivních kopií (snapshotů)“, a to s tím, aby takto uložené povinnosti trvaly až do právní moci rozhodnutí ve věci samé. 3. K předmětnému návrhu žalobce uvedl, že mu hrozí vážná újma dle § 38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť byl již dne 17. 4. 2026 konfrontován třetí osobou prostřednictvím zprávy, ve které tato osoba výslovně uvedla, že na základě údajů zveřejněných žalovaným spojila obsah zveřejněné listiny se žalobcem. Hrozba ztotožnění žalobce a jeho veřejné dehonestace tak není pouze hypotetická, ale již reálně nastala. Neanonymizované spisové značky tudíž dle žalobce posloužily jako přímý klíč k jeho majetkovým poměrům, čímž byla nevratně zasažena jeho dobrá pověst a soukromí. 4. Naléhavost předmětného návrhu je pak dle žalobce umocněna povahou digitální stopy. Žalobce se přitom pokusil o smírné řešení výzvou odeslanou do datové schránky žalovaného dne 17. 4. 2026. Žalovaný nicméně nezjednal nápravu ani po více než 60 hodinách. 5. S ohledem na trvající nečinnost žalovaného a prohlubující se zásah do informačního sebeurčení žalobce je tedy vydání předběžného opatření jedinou cestou, jak zabránit totálnímu zmaření účelu podané žaloby. Po žalobci současně nelze spravedlivě požadovat, aby strpěl další hodiny expozice svých citlivých dat na internetu. Vydání předběžného opatření tak představuje v daný moment jediný účinný nástroj, který může zabránit nevratné dehonestaci žalobce. 6. Žalovaný ve vyjádření k danému návrhu na nařízení předběžného opatření nejprve zrekapituloval, že žalobce podal dne 31. 3. 2026 žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), na kterou mu žalovaný odpověděl dne 14. 4. 2026, přičemž následně tuto odpověď v souladu s § 5 odst. 3 InfZ v anonymizované podobě zveřejnil. V reakci na výše popsanou skutečnost adresoval žalobce dne 17. 4. 2026 (ve 12:37 hod.) žalovanému podání, v němž jej vyzval k odstranění zveřejněného dokumentu do 24 hodin. Dne 17. 4. 2026 byl však pátek, v němž úřední hodiny soudu končí ve 13:00 hod. Zpracování podání žalobce tak proběhlo bez průtahů (tj. pověřené zaměstnankyni bylo předloženo v řádu hodin), a to hned následující pracovní den (20. 4. 2026), přičemž byl bezprostředně poté vydán pokyn ke svěšení dotčeného dokumentu z internetových stránek Ministerstva spravedlnosti (žalobce byl o tomto postupu žalovaným vyrozuměn téhož dne). Dotčený dokument tudíž už není na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti zveřejněn, resp. od tvrzeného zásahu do práv žalobce bylo upuštěno. Žalovaný proto navrhl, aby soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl. 7. Podle § 38 odst. 1 s. ř. s. platí, že byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat. 8. Předběžné opatření podle § 38 s. ř. s. tak představuje univerzální nástroj prozatímní ochrany práv účastníků, který lze uplatnit ve všech řízeních vedených ve správním soudnictví (§ 4 s. ř. s.). Jedná se však o zcela mimořádný institut, který lze aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží, že mu hrozí vážná újma. Pro hrozbu vážné újmy je možno uložit takovou povinnost i třetí osobě, ovšem toliko za předpokladu, že to po ní lze spravedlivě žádat. 9. Výkladem pojmu vážná újma jakožto základní podmínky pro nařízení předběžného opatření se zabýval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006-37, publ. pod č. 910/2006 Sb. NSS. V tomto usnesení vyslovil, že „[v]ážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě, že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených.“ Zdejší soud zároveň zdůrazňuje, že rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodnutím předběžné povahy, jehož účelem je zajistit, aby rozhodnutí ve věci samé mohlo mít reálně účinky na právní poměry účastníků tím, že se dočasně zabrání intenzivním zásahům do jejich právní sféry (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 As 6/2017-75). Předběžné opatření lze také kdykoliv zrušit nebo změnit (tj. rozšířit či zúžit rozsah omezení, která byla povinnému účastníku uložena), změní-li se poměry (§ 38 odst. 4 s. ř. s.). 10. Jak vyplývá ze shora popsaného, jednou ze základních podmínek pro nařízení předběžného opatření je objektivní existence vážné újmy, která reálně účastníkovi řízení hrozí v případě, že by po dobu řízení před soudem nebyly upraveny poměry tak, že bude účastníku řízení či třetí osobě uloženo něco konat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Závažnost újmy, která žalobci v důsledku žalobou namítaného nezákonného zásahu žalovaného hrozí a která by odůvodňovala nařízení předběžného opatření, nicméně nebyla ze strany žalobce ve věci odpovídajícím způsobem tvrzena, natož pak prokázána. 11. Žalobce totiž dle hodnocení soudu v podaném návrhu na nařízení předběžného opatření neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že pokud by předběžné opatření vydáno nebylo, mohla by mu vzniknout vážná újma ve smyslu shora odkazovaného judikaturního výkladu. Žalobce v tomto ohledu uplatnil pouze zcela obecná a spekulativní tvrzení o tom, že byl již dne 17. 4. 2026 konfrontován třetí osobou prostřednictvím zprávy, ve které tato osoba výslovně uvedla, že na základě údajů zveřejněných žalovaným spojila obsah zveřejněné listiny se žalobcem, a že neanonymizované spisové značky posloužily jako přímý klíč k jeho majetkovým poměrům, čímž byla nevratně zasažena jeho dobrá pověst a soukromí. 12.