10 Afs 228/2019 — Nejvyšší správní soud

15 Af 7/2024- 93 - text 29 15 Af 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a JUDr. Jiřího Derfla ve věci žalobce: J. G., narozený X sídlem X zastoupený JUDr. Ing. Hanou Skalickou, Ph.D., BA, advokátkou sídlem Staroměstské náměstí 88/10, 293 01 Mladá Boleslav proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2023, č. j. 41775/23/5300-21441-712599 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2023, č. j. 41775/23/5300-21441-712599, kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno celkem 23 dodatečných platebních výměrů Finančního úřadu pro Ústecký kraj, územního pracoviště v Mostě (dále jen „správce daně“) ze dne 13. 2. 2023 a jeden platební výměr ze dne 8. 3. 2023. 2. Platebními výměry ze dne 13. 2. 2023 a ze dne 8. 3. 2023 (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“) správce daně žalobci podle zákona o dani z přidaného hodnoty a podle § 143 a § 147 daňového řádu doměřil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden 2017 až prosinec 2018 a stanovil povinnost uhradit související penále. 3. Současně se žalobce domáhal zrušení všech 24 platebních výměrů a požadoval přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 4. Žalobce namítal, že mu daň byla doměřena po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Podle jeho přesvědčení došlo k zahájení daňové kontroly dne 27. 1 2020, nikoliv dne 25. 2. 2020, jak se domnívá žalovaný. Lhůta pro stanovení daně tak uplynula před doručením prvostupňových rozhodnutí, i kdyby byla žalobci skutečně doručena dne 24. 2. 2023, což žalobce považuje za sporné. 5. Na doručence od obálky, v níž mu byla prvostupňová rozhodnutí doručována, je sice razítkem vyznačeno datum 14. 2. 2023, od něhož byla zásilka připravena k vyzvednutí u provozovatele poštovních služeb, žalobci však tento den nebylo vhozeno do schránky ani oznámení o uložení zásilky ani o poučení, jehož prostřednictvím by byl informován o následcích spojených s nevyzvednutím zásilky. Oznámení o uložení zásilky, a to dokonce dvakrát (jedno s údajem o datu doručování zásilky dne 14. 2. 2023, druhé s údajem o datu doručování zásilky dne 1. 3. 2023), obdržel žalobce až dne 1. 3. 2023, kdy mu byla vhozena do schránky spolu s příslušnou zásilkou. Za těchto okolností tak nemohla lhůta pro doručení prvostupňových rozhodnutí „ve smyslu § 44 odst. 4 daňového řádu“ začít běžet dnem 14. 2. 2023. To, že jsou údaje na doručence nesprávné, pak dle žalobce vyplývá z toho, že v ostatních případech, kdy bylo žalobci doručováno stejným způsobem, bylo datum uložení zásilky na poště na doručence vypsáno rukou, první oznámení o doručení zásilky neobsahuje žádný podpis ani časový údaj o tom, kdy měl být učiněn pokus o doručení zásilky žalobci, přičemž druhé oznámení obsahuje rukou dopsané údaje „11.00“, „1. 3.“ a „podpis:“ „VDS“. Nesprávnost údajů na doručence lze prokázat také výslechem družky žalobce a příslušné doručovatelky, jejíž jméno je uvedeno na doručence i na obou oznámeních o uložení zásilky. 6. K zahájení kontroly došlo dle žalobce již dne 27. 1. 2020. Již tohoto dne totiž poskytla žalobcova účetní správci daně na základě jeho výzvy řadu podkladů a další podklady mu byly poskytnuty v rámci ústního jednání konaného dne 5. 2. 2020. Součástí předložených podkladů byly i kupní smlouvy, jejichž předmětem byl nákup automobilů ze strany žalobce, k nimž správce daně učinil poznámku, že v nich obsažené ručně vepsané údaje, jimiž měly být identifikováni jednotliví prodávající, jsou nečitelné. To podle žalobce vyplývá z protokolu o ústním jednání, který správce daně vyhotovil téhož dne pod č. j. 246524/20/2510-60562-500633. Nadto je podle žalobce spis, který správce daně o kontrole vedl, neúplný, protože neobsahuje žádné úřední záznamy o provedených telefonátech, jimiž žalobce k poskytnutí těchto podkladů vyzýval. Jednalo se přitom o důležitý úkon při správě daní, o němž měl být dle § 63 daňového řádu vyhotoven protokol se všemi stanovenými náležitostmi. Dále správce daně vydal dne 12. 2. 2020 výzvu č. j. 287416/20/2510-60562-507633, jíž podle § 57 odst. 1 písm. b) daňového řádu vyzval společnost AURES Holdings a.s., k poskytnutí údajů, jež jsou nezbytné pro správu daní u žalobce. Stejné výzvy činil správce daně i poté, co byl vyhotoven protokol o zahájení kontroly. Je tedy zřejmé, že již v lednu 2020 a na začátku února 2020 správce daně prováděl nikoliv vyhledávací ale kontrolní činnost. Kontrola tedy nebyla zahájena až dne 25. 2. 2020, kdy byl sepsán protokol o zahájení kontroly, neboť za první úkon správce daně vůči žalobci zahajujícím kontrolu ve smyslu § 87 odst. 1 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, je nutno považovat poskytnutí podkladů, k němuž došlo dne 27. 1. 2020. V této souvislosti žalobce připomněl, že z judikatury Nejvyššího správního soud vyplývá – jak je patrné z jím citovaných částí bodů 17, 18 a 22 rozsudku tohoto soudu ze 28. 7. 2022, č. j. 3 Afs 8/2020-41, že orgány finanční správy nesmí postupy při správě daní zaměňovat a vybírat si ten, který se mu nejlépe hodí. 7. Ačkoliv ve vztahu k sedmi zdaňovacím obdobím (květen, červenec, srpen, listopad 2017, únor, duben, květen 2018) využil správce daně institutu mezinárodní spolupráce a odeslal celkem 10 žádostí o mezinárodní výměnu informací, neměla tato skutečnost vliv na běh lhůty pro stanovení daně ve smyslu § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu. Nejvyšší správní soud totiž ve své judikatuře dovodil, že žádost, která není způsobilá přispět ke správnému stanovení daně, takový účinek nevyvolá, jak dokládá závěr vyslovený v bodě 15 jeho rozsudku ze dne 26. 11. 2020, č. j. 10 Afs 228/2019-53. Právě k tomu také došlo v žalobcově případě. Žalobce, využívaje zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím dle § 90 zákona o dani z přidané hodnoty, od počátku kontroly zdůrazňoval, že nakupoval v Německu a Rakousku automobily převážně od fyzických osob nepovinných k dani. Správce daně však z celkového počtu 242 automobilů, které měl žalobce tímto způsobem koupit, prostřednictvím mezinárodní spolupráce prověřoval pouze 10 případů, u nichž bylo přitom z technických průkazů příslušných vozidel zřejmé, že jejich vlastníky byly právnické osoby, plátci DPH. Správce daně se tedy zcela nelogicky dotazoval pouze osob povinných k dani. Mezinárodní spolupráce proto nemohla splnit svůj účel a prokázat oprávněnost použití zvláštního režimu ve smyslu § 90 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty žalobce. Nemohla tudíž mít ani vliv na běh lhůty pro stanovení daně zdaňovacích období, jichž se týkaly žádosti o mezinárodní výměnu informací. 8. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Prvostupňová rozhodnutí, jež mu byla doručena v listinné podobě, sice obsahují podpis oprávněné úřední osoby, avšak není na nich uvedeno datum tohoto podpisu. Jedná se přitom v souladu s § 102 odst. 1 písm. g) daňového řádu o základní náležitost rozhodnutí. Všechna prvostupňová rozhodnutí však obsahují pouze údaj o tom, že dne 13. 2. 2023 byla podepsána jejich elektronická podoba. Správce daně tedy vydal prvostupňová rozhodnutí v elektronické podobě, což dle žalobce vylučuje, aby vydal stejné písemnosti i v listinné podobě. Správce daně proto měl – jestliže prvostupňová rozhodnutí doručoval žalobci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb v listinné podobě – provést postupem dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 300/2008 Sb.“), konverzi prvostupňových rozhodnutí vydaných v elektronické podobě do listinné podoby a až takto vzniklé dokumenty opatřené doložkou o provedení konverze zaslat žalobci. To však správce daně neučinil. Z toho žalobce dovozuje, že mu nikdy nebyla doručena prvostupňová rozhodnutí splňující základní náležitosti dle § 102 daňového řádu. 9. Zvláštního režimu podle § 90 zákona o dani z přidané hodnoty je možno využít, pokud dochází v rámci Evropské unie k obchodování s použitým zbožím, jež bylo obchodníkovi dodáno od některé z osob vyjmenovaných v § 90 odst. 2 uvedeného zákona. Ze správcem daně shromážděných podkladů (žalobcem předložených kupních smluv, velkých technických průkazů získaných od Magistrátu města Most, výsledků mezinárodního dožádání) je evidentní, že žalobce obchodoval s použitým zbožím (vozidly) nabytým z Německa či Rakouska. Dle žalobce je pak také právě z kupních smluv a technických průkazů zřejmé, že posledním vlastníkem žalobcem nabytých vozidel b