3 Ads 57/2013 — Nejvyšší správní soud

175 Ad 10/2025- 25 - text  7 175 Ad 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: B. S., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Filipem Sojákem sídlem Mikuláše z Husi 382/12, 140 00 Praha 4 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou u zdejšího soudu dne 13. 6. 2025, domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla námitky žalobce proti svému rozhodnutí ze dne 3. 4. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla pro nesplnění podmínek § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 244/2019 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a podle § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění zamítnuta žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že je pobíratelem starobního důchodu od 12. 7. 2020. Starobní důchod mu byl přiznán podle § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém pojištění po dosažení věku 67 let a 10 měsíců a doby důchodového pojištění 26 let, a to v procentní výměře 39 % výpočtového základu. Nyní jej pobírá ve výši 9 808 Kč měsíčně. Žalobce i po přiznání důchodu až do roku 2025 pokračoval ve výdělečné činnosti a odváděl příslušné pojistné, dluhy na pojistném neměl. Uvedl, že nyní je mu 72 let, ukončil podnikání a důchod je jeho jediným příjmem, žije s přítelkyní, která nepracuje. V únoru 2025 doba jeho důchodového pojištění přesáhla 31 let, proto podal žádost o zvýšení důchodu. Žalobce uvedl, že zásadně nesouhlasí s rozhodnutím žalované, protože ze dvou třetin obsahuje citace zákona o důchodovém pojištění a evidenčních údajů o navrhovateli a jsou v něm nepřesnosti, např. na straně dvě, odstavci devět (pozn. soudu: ve skutečnosti odstavci osm) je uvedeno „aspoň 15 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1“, ale žalobce měl ke dni 12. 7. 2020 dobu pojištění 26 let a 105 dnů. 3. Žalobce namítal, že § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění není relevantní k hodnocení samotného zvýšení důchodu, ale jen k procentnímu podílu takového zvýšení a že žalovaný vykládá toto ustanovení nesprávně a ve svůj prospěch. Dále žalobce uvedl, že zvýšení důchodu je možné a přípustné pro osoby, které vykonávaly výdělečnou činnost, a přitom pobíraly starobní důchod v plné výši. Podle žalovaného mají nárok na zvýšení důchodu pouze důchodci, kterým byl přiznán důchod podle ustanovení § 29 odst. 1 nebo ustanovení § 29 odst. 3 písm. a) citovaného zákona, ale dle žalobce § 34 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění zahrnuje úplně rovnoprávně i důchod přiznaný podle § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. 4. Dále žalobce namítal, že závěr žalované uvedený v prvním odstavci na straně tři napadeného rozhodnutí, že ustanovení zákona o důchodovém pojištění, na základě kterého byl účastníkovi řízení starobní důchod přiznán, již nelze po datu jeho přiznání měnit, není právně zdůvodněn a podložen. K tomu žalobce citoval ustanovení § 56 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění. 5. Na závěr žalobce navrhl, aby soud zrušil jak žalobou napadené rozhodnutí žalované, tak i prvostupňové rozhodnutí, dále soud sám žalobci přiznal nárok na zvýšení důchodu a aby žalované uložil povinnost zajistit potřebné úkony ke dni 21. 2. 2025. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě uvedla, že v napadeném rozhodnutí objasnila, že pro vznik nároku na starobní důchod musí pojištěnec podle ustanovení § 28 získat potřebnou dobu pojištění a dosáhnout stanoveného věku, popřípadě splnit další zákonné podmínky. Protože žalobce ke dni dosažení svého důchodového věku 62 let a 10 měsíců, tj. ke dni 12. 7. 2015 nezískal potřebnou dobu pojištění 31 let, ale jen 26 let, nárok na přiznání starobního důchodu dle § 29 odst. 1 písm. g) zákona o důchodovém pojištění mu nevznikl. Starobní důchod byl žalobci pravomocně přiznán až od 12. 7. 2020 dle § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Dne 21. 2. 2025 žalobce uplatnil žádost o zvýšení svého starobního důchodu dle § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná citovala ustanovení § 34 odst. 4, odst. 5 a § 56 odst. 1 písm. b), písm. e) zákona o důchodovém pojištění a k tomu uvedla, že z toho jednoznačně vyplývá, že zvyšování procentní výměry starobního důchodu přiznaného podle § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění za výkon výdělečné činnosti v době, kdy pojištěnec pobíral tento starobní důchod, nenáleží, a to nejen za dobu výdělečné činnosti před dosažením potřebné doby pro vznik nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo 3 zákona o důchodovém pojištění, ale i po získání této potřebné doby. Uvedla, že žalobce nesprávně odkazoval na znění ustanovení § 34 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, ačkoliv požádal o úpravu výše důchodu podle § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění (za dobu pojištění po nároku). Dle žalované zákon o důchodovém pojištění rozlišuje dva druhy starobních důchodů, a to starobní důchod dle § 29 zákona o důchodovém pojištění (nazývaný též jako „obecný“ nebo „řádný“) a předčasný starobní důchod dle § 31 zákona o důchodovém pojištění (nazývaný též jako „snížený“ nebo „krácený“). Žalovaná popsala rozdíly mezi těmito důchody a uvedla, že zákon o důchodovém pojištění nijak neupravuje možnost přeměny starobního důchodu přiznaného dle § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění na § 29 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, ale pouze zakotvuje způsoby, jak změnit jeho výši. Zákonodárce proto starobní důchod přiznaný dle § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění neuvedl v ustanovení § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Pojištěnec (žalobce) však dle názoru žalované má možnost žádat zvýšení procentní výměry starobního důchodu přiznaného dle § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění při výdělečné činnosti bez pobírání důchodu dle ustanovení § 34 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k tomu, že byl žalobci přiznán a je vyplácen starobní důchod pravomocně přiznaný dle ustanovení § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, nárok na úpravu starobního důchodu podle ustanovení § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění mu nevznikl, protože toto ustanovení se výslovně vztahuje jen na starobní důchod přiznaný dle § 29 odst. 1 a odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Replika žalobce 7. Žalobce v replice ze dne 10. 7. 2025 sdělil, že žalovaná nerozporovala skutečnost, že žalobce splnil podmínky § 29 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, tudíž žádost žalobce o zvýšení důchodu ze dne 21. 2. 2025 byla podána důvodně. Dále uvedl, že právní rozbor žalované vychází z obecných zákonných předpokladů a není zaměřen na podmínky a postupy při rozhodování o důchodu osob, které po přiznání důchodu pokračují ve výdělečné činnosti, jako je tomu v případě žalobce. Dále uvedl, že se žalované v jejím vyjádření k žalobě nepodařilo prokázat, že původní rozhodnutí z roku 2020 nelze po splnění podmínek změnit. Dle názoru žalobce fakt, že v zákoně o důchodovém pojištění není přesně stanoven postup pro takovou změnu, neznamená, že je to zakázáno. Podle žalobce ustanovení § 34 odst. 1 zahrnuje úplně rovnoprávně i případ žalobce, jemuž byl přiznán starobní důchod podle § 29 odst. 2, tedy že: „Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29 odst. 1 až 3“; a § 54 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění hovoří nejen o přiznání, ale i o vyplacení důchodu, tedy i o možnosti změny po podání žádosti, když žalobce nikdy nepobíral důchod v plné výši, ale jen v 39% výměře výpočtového základu. 8. Dále žalobce uvedl, že vyjádření žalované postrádá logiku, jelikož pracující důchodce by žalovanou popsaným způsobem mohl očekávat svůj důchod až do smrti, což je v jasném rozporu se sociální politikou státu, který v podmínkách deficitu pracovních sil podporuje pracovní využití důchodců. Dle názoru žalobce žalovaná vykládá ustanovení § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění subjektivně. Dle žalobce však v § 29 nejsou použity pojmy „před dosažením …ale i po získání,“ proto jej lze vykládat i tak, že výše procentní výměry starobního důchodu se na žádost zvyšuje i pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle ustanovení § 29 odst. 1 nebo ustanovení § 29 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši, za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 0,4 % výpočtového základu. Posouzení věci soudem 9. O žalobě soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., nebo