6 Ads 17/2013 — Nejvyšší správní soud

175 Ad 19/2025- 41 - text  17 175 Ad 19/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: nezletilá M. K., narozená dne X bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Barbarou Šinkovou, Ph.D. sídlem Černokostelecká 281/7, 110 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2025, č. j. MPSV-2025/192818-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2025, č. j. MPSV-2025/192818-916, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 10. 11. 2023, č. j. 42061/2023/KAD (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím nebyl žalobkyni přiznán příspěvek na péči, protože se žalobkyně nepovažuje za osobu do 18 let věku závislou na pomoci jiné fyzické osoby dle § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, (dále jen „zákon o sociálních službách“), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá výkon toliko dvou základních životních potřeb – tělesná hygiena a péče o zdraví. 2. Napadeným rozhodnutím rozhodl žalovaný ve věci znovu poté, co Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 5. 2025, č. j. 175 Ad 8/2024-45 (dále jen „předchozí rozsudek“), zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2024, č. j. MPSV-2024/120460-916, o odvolání žalobkyně proti prvostupňového rozhodnutí, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žaloba 3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mj. podstoupila rekonstrukci poporodní léze brachiálního plexu vpravo smíšeného typu. Do dnešního dne má četné zdravotní obtíže, které ji omezují v celé řadě činností běžného života. 4. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu a vydání napadeného rozhodnutí předcházelo chybně vedené řízení. Žalobkyně konstatovala, že závěry posudkové komise hodnotící zvládání základních životních potřeb jsou nelogické a rozporuplné a neodpovídají skutečnému stavu žalobkyně, na což žalobkyně upozornila již ve správním řízení při vyjadřování se k podkladům rozhodnutí. 5. Žalobkyně nesouhlasila s posouzením základní životní potřeby mobility jako zvládnuté. Podotkla, že jí byl přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením se symbolem TP, a to na základě posudku, v němž bylo uvedeno, že žalobkyně je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace. Uvedený dokument měl být dle žalobkyně rovněž podkladem pro vydání posudku o jejím zdravotním stavu v řízení o příspěvku na péči. Jestliže žalobkyně splnila podmínky pro přiznání průkazu TP, bylo by nelogické, aby následně posudková komise uzavřela, že je žalobkyně schopna svépomocí zvládat základní životní potřebu mobility. Žalobkyně zdůraznila, že nezvládá samostatně sejít schody, při chůzi vyžaduje oporu. Podotkla, že u ní přetrvávají zdravotní potíže specifikované v celé řadě zdravotních zpráv a dokumentů vč. záznamu ze sociálního šetření, které měly správní orgány k dispozici, avšak v hodnocení posudkové komise většina těchto informací chybí, zejm. motorický deficit, vbočené kotníky, omezená hybnost v rameni a lokti pravé ruky, téměř bez jemné motoriky pravé dlaně, neschopnost sejít schody nebo vydržet jen drobnou zátěž při chůzi, absence plynulosti pohybu, časté pády při chůzi atd. 6. Dále žalobkyně nesouhlasila s tím, že je schopna samostatně zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání. K tomuto závěru posudková komise dospěla na základě toho, že žalobkyně je schopna spolupracovat při oblékání a vysvlékání, nicméně sama si oblékne pouze ponožky, legíny pod zadeček, obuje si bačkůrky a sandálky. Dle žalobkyně je z uvedené formulace zřejmé, že oblékání vlastními silami nezvládá. Obouvání zvládá žalobkyně pouze velmi omezeně, neboť je schopna si obout pouze bačkůrky a sandálky. V zimním období se žalobkyně sama řádně neobleče ani neobuje, přičemž sehnat zimní oblečení a obuv bez zipů, knoflíků či tkaniček je poměrně náročné, ale současně existuje pochybnost o tom, zda by si předmětné oblečení a obuv žalobkyně skutečně zvládla obléct či obout, když je aktuálně schopna si řádně obléct pouze ponožky. Omezení v oblékání a obouvání a související svlékání při výkonu fyziologické potřeby je také překážkou v umístění žalobkyně do mateřské školy, neboť mateřské školy nedisponují asistenty, kteří by se mohli postarat o specifické potřeby žalobkyně, které již neodpovídají potřebám dětí srovnatelného věku bez pohybového postižení. 7. Žalobkyně odmítala, že by zvládala základní životní potřebu tělesné hygieny. Dle žalobkyně posudková komise na rozdíl od posudkového lékaře v prvním stupni neshledala korelát k mimořádné péči u základní životní potřeby tělesné hygieny, neboť žalobkyně je schopna si samostatně umýt a osušit ruce, přičemž dopomoc při čištění zubů a celkové hygieny je prováděna s ohledem k věku žalobkyně pečující osobou. Podle žalobkyně je sama schopna toliko umýt si a osušit ruce, ke všem dalším činnostem potřebuje pomoc jiné fyzické osoby. Žalobkyně by však měla vzhledem ke svému věku svépomocí zvládat vícero aktivit tělesné hygieny, než je pouze umytí a osušení rukou. 8. Žalobkyně konstatovala, že je odkázána na pomoc druhých i při výkonu fyziologické potřeby, neboť je sama schopna vykonat potřebu pouze na nočník, ačkoli by ve svém věku měla být schopna použít klasickou toaletu, přičemž očista musí být prováděna pečující osobou. Uvedené nedostatky brání žalobkyni v jejím umístění v mateřské školce, neboť není schopna se sama obléct a vysvléct, což jí brání včas vykonat fyziologickou potřebu a sama neprovede očistu. 9. Žalobkyně shrnula, že celkem nezvládá více než pět základních životních potřeb, a to včetně uznaných základních životních potřeb péče o zdraví a osobní aktivity. 10. Žalobkyně se neztotožnila se závěrem žalovaného, že v rámci doplňujícího posudku posudkové komise ze dne 19. 8. 2025 byly respektovány závěry předchozího rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, že zdravotní záznam ARC-MED s.r.o. (dále jen „rehabilitační nález“) ze dne 20. 11. 2023 je třeba zahrnout do podkladů pro zpracování posudku. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že posudková komise se k tomuto rehabilitačnímu nálezu vyjádřila a uvedla, proč nelze k jeho závěrům přihlédnout s odkazem na závěry ostatních odborných doložených lékařských zpráv, vyjádřila se k tomu, v čem spatřuje rozpor a proč nepovažuje nález za validní. Dle názoru žalobkyně ale posudková komise pouze citovala pasáže rehabilitačního nálezu a uvedla, že ani přes žádost Krajského soudu v Ústí nad Labem, aby posudková komise vzala tento rehabilitační nález v potaz, nelze toto vyjádření považovat za objektivní vyšetření pohybového ústrojí dítěte z neurologického hlediska a že rozpor s neurologickým nálezem MUDr. B. ze září 2022 nelze z funkčního hlediska vysvětlit. Posudková komise neuvedla žádné konkrétní důvody, proč nelze vyjádření uvedená v rehabilitačním nálezu považovat za objektivní vyšetření pohybového ústrojí dítěte. Dle pokynů Krajského soudu v Ústí nad Labem se posudková komise měla též zabývat rozporným údajům mezi rehabilitačním nálezem a zprávami MUDr. H., Ph.D. a MUDr. B., což však neučinila. Není pravdou, že by posudková komise uvedla, v čem přesně spatřuje rozpor rehabilitačního nálezu s ostatními zprávami, kvůli němuž nemůže rehabilitační nález obstát, a proč přesně nepovažuje nález za validní. Žalobkyně k této části posudku s odkazem na předchozí rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem uvedla, že není v rozporu, že žalobkyně neujde více než dva kilometry, a přesto nezvládne vykonat samostatně celý proces použití toalety. Nelze akceptovat závěry posudkové komise, že bez uvedení jména a příjmení lékaře a podpisu je nutno nález považovat za nevalidní. Závěry rehabilitačního nálezu ze dne 20. 11. 2023 měly být dle předchozího rozsudku vzaty v potaz, ať už zpráva byla vyhotovena lékařem či fyzioterapeutem, neboť je evidentní, že zpráva byla vyhotovena zdravotníkem, který prováděl rehabilitace s žalobkyní a byl velmi dobře obeznámen s jejím zdravotním stavem. Zdravotník, jenž tuto zprávu zpracoval, v ní uvedl, že u žalobkyně se do budoucna předpokládá zhoršení postavení celé páteře, neboť u těchto paréz dochází vlivem asymetrií v oblasti krční páteře ke skolióze, a je velmi pravděpodobné, že žalobkyně bude mít problémy v každodenním životě při používání pravé ruky. Z těchto závěrů žalobkyně vyvozovala, že bude mít zdravotní potíže i do budoucna a bude tak i nadále odkázána na pomoc jiné osoby. Dle názoru žalobkyně rehabilitační nález ze dne 20. 11. 2023 věrně reflektuje vývoj jejího zdravotního stavu, není vnitřně rozporný, jak konstatoval Krajský soud v Ústí nad Labem, a v něm uvedené závěry měly být zohledněn