175 Ad 3/2026 – Krajský soud v Ústí nad Labem

175 Ad 3/2026- 39 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]10 175 Ad 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Deflem ve věci žalobce: J. M., narozený dne X bytem X zastoupený obecným zmocněncem J. F. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2026, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 2. 2026, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 2. 2026, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 19. 3. 2025, č. j. X, jímž žalovaná zamítla žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, („dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť nezískal potřebnou dobu pojištění. Žaloba 2. V žalobě žalobce předeslal, že dne 30. 10. 2024 podal u žalované žádost o přiznání invalidního důchodu. Žalovaná rozhodnutím ze dne 19. 3. 2025 žádost zamítla. Proti tomuto rozhodnutí byly podány námitky, které žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 17. 6. 2025. Žalobce konstatoval, že proti zmíněnému rozhodnutí žalované podal žalobu, přičemž Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 12. 2025, č. j. 175 Ad 11/2025-50 (dále jen „zrušující rozsudek“), toto rozhodnutí o námitkách zrušil pro nepřezkoumatelnost (nedostatek důvodů) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dle žalobce žalovaná následně vydala napadené rozhodnutí, ve kterém sice formálně deklaruje respekt ke zrušujícímu rozsudku soudu, ve skutečnosti však jeho závazný právní názor nerespektovala a pokračuje v postupu, který žalobci fakticky znemožňuje efektivní soudní přezkum. 3. Dle žalobce zdejší soud ve zrušujícím rozsudku vytkl, že žalovaná neodůvodnila, jak vymezila rozhodná období a jak dospěla k závěrům o získané době pojištění, přičemž soud požadoval konkrétní rozpis započtených a nezapočtených dob. Napadené rozhodnutí však dle žalobce tuto povinnost nesplňuje, neboť žalovaná opět prezentuje pouze souhrnné výsledky (např. „3 roky a 90 dnů“, „6 let a 22 dnů“, „3 roky a 276 dnů“) bez přezkoumatelného rozpisu, z jakých konkrétních úseků osobního listu důchodového pojištění tyto součty vznikly, které úseky byly vyloučeny a z jakého právního důvodu. Takové odůvodnění dle žalobce neumožňuje ověřit správnost výpočtu ani posoudit zákonnost postupu žalované, a proto napadené rozhodnutí zůstává nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 4. Zdejší soud dle žalobce ve zrušujícím rozsudku výslovně poukázal na rozpor mezi tvrzením žalované o „3 rocích a 90 dnech“ v desetiletém období 14. 4. 2004 – 13. 4. 2014 a obsahem osobního listu důchodového pojištění, který v tomto období vykazoval pouze dílčí doby v rozsahu 265 dnů (55 dnů evidence ÚP, 82 dnů pojištění, 128 dnů náhradní doby). Napadené rozhodnutí dle žalobce tento zásadní rozpor neodstraňuje. Žalovaná opět uvádí výsledek „3 roky a 90 dnů“ pro totéž desetileté období, aniž by vysvětlila, z jakých konkrétních dob tento údaj vyplývá, zda pracuje s jinými (novými) evidenčními podklady než soudem zmiňovaný osobní list, a pokud ano, jaké konkrétní doby nově zohlednila. Bez takové konkretizace je dle žalobce napadené rozhodnutí logicky rozporné a nepřezkoumatelné. 5. Žalobce dále namítal nesprávnou aplikaci § 40 odst. 2 věty třetí zákona o důchodovém pojištění (posunuté rozhodné období). Dle žalobce žalovaná v napadeném rozhodnutí uvádí, že zkoumala splnění podmínky potřebné doby pojištění i podle § 40 odst. 2 věty třetí zákona o důchodovém pojištění (kterékoli období 10 let dokončené po vzniku invalidity), avšak bez výsledku. Přesto stanovila „posunuté“ rozhodné období na 1. 1. 2015 – 31. 12. 2024 a tvrdí, že žalobce v něm získal pouze 3 roky a 276 dnů. I zde však dle žalobce chybí: (i) přezkoumatelné odůvodnění, proč bylo vybráno právě toto období (a ne jiné možné desetileté období dokončené po vzniku invalidity), (ii) rozpis konkrétních započtených dob a (iii) vysvětlení, jak se žalovaná vypořádala s překryvy dob pojištění a náhradních dob, zejména u evidence ÚP. Žalovaná tak dle žalobce nerespektuje požadavky, které na ni soud již jednou výslovně kladl, a opakuje tutéž vadu v nové formě. 6. Dále žalobce namítal nezákonné a netransparentní zacházení s dobou evidence úřadu práce a limity § 5 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění Napadené rozhodnutí dle žalobce uvádí, že do některých období byla zahrnuta doba evidence ÚP, po kterou žalobci nenáležela podpora v nezaměstnanosti, avšak neuvádí kompletní a kontrolovatelný výčet těchto dob, ani nevysvětluje, proč byla určitá doba (např. v rozsahu 1 roku) započtena pouze v jednom období a nikoli též v dalších relevantních obdobích. Přitom právě tuto otázku soud v předchozím rozsudku výslovně problematizoval. Dle žalobce byla žalovaná povinna u každého rozhodného období uvést, které konkrétní dny evidence úřadu práce započítala jako dobu pojištění/náhradní dobu a které vyloučila (a proč), včetně vysvětlení uplatnění limitů dle § 5 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a pravidla o nezapočítávání překryvů. Bez tohoto postupu nelze dle žalobce vyloučit libovůli ani ověřit, zda žalovaná limity aplikovala správně a rovnoměrně ve všech rozhodných obdobích. 7. Žalobce dále namítal porušení zásady materiální pravdy a ochrany legitimních očekávání s dopadem do základních práv. Napadené rozhodnutí je dle žalobce výsledkem formalistického a opakovaně netransparentního postupu, který žalobci (osobě s uznanou invaliditou) dlouhodobě upírá přístup k dávce určené k zajištění základních životních potřeb. Žalobce je bez příjmu a v existenční nouzi. Žalovaná přitom dle žalobce ani po zrušujícím rozsudku soudu nevydala rozhodnutí, které by bylo způsobilé soudního přezkumu. Takový postup je dle žalobce v rozporu se zásadou dobré správy a spravedlivého procesu a představuje nepřiměřený zásah do práv žalobce. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhla její zamítnutí. V žádosti o důchod v rubrice Přehled o činnostech a náhradních dobách od ukončení povinné školní docházky až do dne podání žádosti o důchod žalobce na dobu od 1. 9. 1983 do 31. 12. 2023 odkázal na evidenci žalované, od 1. 1. 2024 dosud uvedl zaměstnavatele M. G. Žádnou další dobu pojištění žalobce dle žalované neuvedl. Žalovaná připomněla, že veškerá získaná doba pojištění žalobce je chronologicky zobrazena na osobním listu důchodového pojištění žalované ze dne 10. 3. 2025, který je nedílnou součástí prvoinstančního rozhodnutí, a podle něhož žalobce prokázal a nezpochybnil prokázanou a zhodnocenou celkovou dobu pojištění za dobu od 1. 9. 1983 do 20. 2. 2025 v rozsahu 19 roků a 206 dnů. 9. V dané souvislosti a při pohledu na osobní list důchodového pojištění ze dne 10. 3. 2025 je dle žalované třeba si uvědomit, že v obdobích od 26. 3. 1997 do 31. 3. 1997, od 1. 8. 1997 do 31. 8. 1997, od 1. 1. 1998 do 22. 6. 1998, od 20. 11. 1998 do 13. 1. 1999, od 14. 7. 1999 do 5. 3. 2000, 14. 1. 2001 do 15. 1. 2001, od 16. 7. 2001 do 20. 1. 2002, od 22. 11. 2003 do 7. 12. 2003, od 8. 6. 2004 do 2. 1. 2011 (téměř 7 let – evidence u úřadu práce bez poskytování podpory v nezaměstnanosti), od 1. 8. 2011 do 31. 3. 2021 (téměř 10 let - evidence u ÚP bez poskytování podpory v nezaměstnanosti) žalobci nebyla a nemohla být zhodnocena žádná doba pojištění. Podle evidenčního materiálu nacházejícího se v evidenci žalované, z něhož bylo vycházeno při vyhotovení osobního listu důchodového pojištění, byl žalobce v obdobích od roku 2001 do roku 2002, 2004 do 2. 1. 2011, od 1. 8. 2011 do 31. 3. 2022 uchazečem o zaměstnání bez poskytování podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci. Tato skutečnost je žalobci zajisté známa. Vzhledem ke znění ustanovení § 5 odst. 2 zdp žalované tudíž nezbylo než tuto dobu zhodnotit pouze v intencích tohoto ustanovení. V samotném důsledku se pak toto zjištění zcela logicky negativně promítlo pro posouzení podmínky splnění potřebné doby pojištění. 10. K žalobní námitce nerespektování závazného právního názoru soudu a přetrvávající nepřezkoumatelnosti žalovaná uvedla, že v napadeném rozhodnutí podrobně zdůvodnila všechna rozhodná období daná dle ustanovení § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a dle osobního listu důchodového pojištění ze dne 10. 3. 2025 zhodnotila prokázanou dobu pojištění. 11. K žalobní námitce vnitřních rozporů a nevysvětlené změny údajů o době pojištění, kdy žalobce namítal, že žalovaná v napadeném rozhodnutí nevysvětlila, z jakých konkrétních dob vyplývá údaj „3 roky a 90 dnů“, žalovaná opět odkázala na osobní list důchodového pojištění, kde jsou podrobně ro