178 Ad 10/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 Ad 10/2025- 24 - text  9 178 Ad 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobkyně: nezletilá A. B., narozená X bytem X zastoupena zákonnou zástupkyní M. B., nar. X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/111154-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 20. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/111154-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/111154-916, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Litoměřice, (dále jen „úřad práce“) ze dne 4. 12. 2024, č. j. 258406/24/LT, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo. Žaloba 2. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřesvědčivé a nesrozumitelné, protože žalovaný vzal za podklad pro své rozhodnutí posudek posudkové komise, ačkoli tento je nepřesvědčivý. 3. Žalobkyně nesouhlasila se závěry posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“), konkrétně uvedla, že by její zdravotní postižení mělo být kvalifikováno jako těžká funkční porucha pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí a případnou odkázaností na vozík pro invalidy podle části I., bodu 1, písm. g) přílohy č. I. k zákonu č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o poskytování dávek“). Uvedla, že svůj zdravotní stav dokládala lékařskými zprávami, ale žalovaný k tomu uvedl, že tyto informace byly posudkové komisi známy a že zdravotní stav žalobkyně neodpovídá zdravotním stavům podmiňujícím přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku. Citovala části odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaný popisoval, že odborní lékaři jsou sice odborníky ve své oblasti, nejsou však posudkovými lékaři a že nepřihlédl k doloženým lékařským zprávám, neboť tyto mohly být uplatněny dříve a neplynou z nich jiné závěry, než které měla posudková komise k dispozici. 4. K hodnocení svého zdravotního stavu žalobkyně blíže uvedla, že vzhledem k jejímu tvrzením o povaze zdravotního postižení si žalovaný měl ověřit, zda posudková komise přesvědčivě a srozumitelně vysvětlila, proč postižení nosných kloubů levé dolní končetiny, dysplastická pánev, poškození páteře a trupu a inervace končetin neodpovídá těžkému postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí. Dle jejího názoru měla posudková komise uvést, zda je postižení dolních končetin, trupu, páteře a pánve těžké, případně proč těžké není. 5. Žalobkyně namítala, že posudková komise nevyhověla její žádosti, aby byla osobně přítomna jednání posudkové komise. Namítla, že by závěr o tom, proč nebyla přizvána k jednání posudkové komise, měl být náležitě zdůvodněn. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný v písemném vyjádření citoval právní úpravu a zdůraznil, že zákon taxativně vyjmenovává zdravotní postižení, která zakládají nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, přičemž neumožňuje výjimky ze splnění podmínky zdravotního stavu. Žalovaný zastával názor, že postupoval v odvolacím řízení v souladu s platnými právními předpisy a posudek posudkové komise byl vypracován na základě vyhodnocení lékařské dokumentace. Posudková komise dle názoru žalovaného zasedala v odborném složení, měla k dispozici dostatečnou zdravotní dokumentaci. Skutečnost, že žalobkyně a její zákonná zástupkyně nebyly osobně přítomny jednání posudkové komise, není v rozporu s platnými právními předpisy. Žalovaný uvedl, že posouzení povahy zdravotního postižení je otázkou čistě odborně medicínskou, proto byly k tomuto účelu zřízeny příslušné posudkové komise. Posudková komise se vyjádřila ke zdravotnímu stavu žalobkyně, žalovaný proto odkázal na závěry jejího posudku. Žalovaný uvedl, že své rozhodnutí nepovažuje za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť vycházelo z objektivních podkladů a z posudku je zjevné, že se posudková komise zabývala lékařskými zprávami doloženými do vypracování posudku a vyhodnotila je z odborného hlediska s ohledem na příslušná zákonná ustanovení. 7. K doložené lékařské zprávě ze dne 22. 4. 2025 žalovaný uvedl, že účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení a správní orgán není jejich návrhy vázán, ale vždy provede důkazy potřebné ke zjištění stavu věci. S odkazem na ustanovení § 16a odst. 26 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“) uvedl, že žalobkyně byla dne 16. 1. 2025 vyzvána k předložení podkladů pro posouzení jejího zdravotního stavu a lhůta k tomu uplynula dne 31. 1. 2025. Koncentrace pak nastala ke dni vypracování posudku, tj. dne 24. 4. 2025 a posudková komise již zmeškání lhůty nemohla fakticky prominout, protože k podkladům předloženým po uplynutí lhůty se nepřihlíží. K novým podkladům a návrhům na provedení nových důkazů se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které nemohl účastník uplatnit dříve. V tomto případě se však jedná o zprávu, která mohla být uplatněna v době, kdy probíhalo posudkové řízení. Tento svůj názor podepřel žalovaný o rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2025, č. j. 175 Ad 8/2024-45. 8. K otázce osobní účasti žalobkyně při posouzení jejího zdravotního stavu, žalovaný uvedl, že posudková komise vyhodnotila účast žalobkyně jako neúčelnou, protože její zdravotní stav byl dostatečně objektivizován a její přítomnost by nepřinesla žádná nová zjištění o jejím zdravotním stavu, neboť ten byl dostatečně doložen lékařskými zprávami a podkladová dokumentace byla kompletní. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. 10 Ads 248/2017-61, dle kterého úkolem posudkových komisí je pouze posudkové zhodnocení podkladových nálezů klinických lékařů, nikoli vlastní vyšetřování posuzovaných osob. Vyšetření posuzované osoby je vhodné provést jen v případě pochybnosti o průkaznosti některého z důkazů, což v daném případě nebylo. 9. Na závěr žalovaný shrnul, že má za to, že odvolací řízení bylo provedeno v souladu se zákonem a byly v něm učiněny všechny úkony, které měly být učiněny, a že napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a správní řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutné napadené rozhodnutí zrušit. Navrhl proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Posouzení věci soudem 10. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 11. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že dne 21. 8. 2024 podala žalobkyně žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku, motorové vozidlo, které hodlá zakoupit za cenu 200 000 Kč. V žádosti uvedla, že společně posuzovanými osobami jsou její rodiče a mladší bratr. Údaje o tom, zda jí byl příspěvek v minulosti poskytnut, či nikoli, ponechala nevyplněné. V posudku ze dne 11. 11. 2024 dospěla posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) MUDr. R. J. k závěru, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je mnohačetná vrozená vývojová vada, v důsledku které dominuje paréza levé dolní končetiny, nejsilněji na konci končetiny. Hybnost levé dolní končetiny je v kotníku nulová, v koleni téměř nulová. V levé kyčli ohyb aktivně 35-40 stupňů, pasivně do 60 stupňů, abdukce (pohyb do boku) 40 stupňů. Levá dolní končetina je zkrácená a hypotrofická, zvláště v koncových částech má poruchu čití. Pravá dolní končetina je v normě. Samostatná chůze je možná krátce poskakováním na pravé dolní končetině, jinak s oporou dv