178 Ad 8/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 Ad 8/2025- 33 - text  13 178 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobkyně: Z. N., narozená X zastoupená obecnou zmocněnkyní Š. N., narozenou X obě bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/52541-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věci ze dne 26. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/52541-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2025, č. j. MPSV-2025/52541-916, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 28. 8. 2024, č. j. 34150/2024/KAD (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, (dále jen „zákon o sociálních službách“) rozhodl přiznat žalobkyni příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od dubna 2024, a poskytovat žalobkyni příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně od července 2024 s odůvodněním, že se považuje za osobu závislou na péči ve II. stupni závislosti (středně těžká závislost). Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že nezvládá základní životní potřeby stravování, komunikace a orientace. Uvedla, že již v odvolání sdělila, že příčiny nezvládání základních životních potřeb jsou psychické a nikoli fyzické, přičemž akcentovala, že trpí těžkou poruchou výbavnosti. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) podle žalobkyně na její odvolací námitky nereagovala. Za nedostatečné považovala zejména vypořádání odvolací námitky stran nezvládání dílčích aktivit základní životní potřeby stravování – schopnosti dodržovat stanovený dietní režim a konzumovat stravu v obvyklém denním režimu. 3. Žalobkyně uvedla, že posudková komise nepřijala diagnózu stanovenou MUDr. K. T., lékařkou se specializací psychiatrie, podle níž trpí středně těžkou až těžkou demencí. Dle žalobkyně posudková komise vyšla toliko z 15 měsíců starého poznatku o výsledku MMSE (zkratka anglického Mini Mental State Examination označující krátký test kognitivních funkcí – pozn. soudu). Na jeho základě pak podle žalobkyně dospěla k závěru, že trpí „jen“ lehkou demencí, aniž by zohlednila další poznatky podkladových lékařských zpráv, zejména poznatek o těžké poruše výbavnosti, či skutečnost, že se žalobkyně vyšším intelektem vyznačovala vždy. K dopadu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřebu orientace žalobkyně podotkla, že ani skutečnost, že si uvědomuje, kde se nachází (tj. například, že je právě ve zdravotnickém zařízení), nijak neimplikuje, že ví, jak se tam dostala a jak se odtud dostane. 4. Žalobkyně konstatovala, že v souladu s § 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“) je třeba hodnotit též funkční schopnosti duševní, nejen fyzické. Zdůraznila, že v souladu s § 2 prováděcí vyhlášky je třeba hodnotit i to, zda je posuzovaná osoba schopná základní životní potřeby zvládat pravidelně, rozpoznat potřebu jejich provedení a také zkontrolovat správnost provedení. 5. Žalobkyně vytýkala posudkové komisi, že nevypořádala její odvolací námitky stran zvládání základní životní potřeby stravování. Konstatování posudkové komise, že je schopna dodržovat dietní režim, vybrat si vhodné dietní nápoje a potraviny a konzumovat je v potřebných časových intervalech, označila žalobkyně za výsměch. Posudková komise podle ní vůbec nevzala v potaz projevy těžké poruchy výbavnosti. Zdůraznila, že si nic nepamatuje, ani to zda jedla či pila. Dodala, že se její zdravotní stav každým dnem horší. 6. Dále žalobkyně namítla, že posudková komise nevypořádala odvolací námitky stran zvládání základní životní potřeby komunikace. Za nedostatečné považovala konstatování posudkové komise, že umí používat běžné komunikační prostředky a že ke komunikaci používá mobilní telefon. Uvedla, že neschopnost používat mobilní telefon popsala její ošetřující lékařka (psychiatrička MUDr. K. T. v lékařské zprávě ze dne 31. 3. 2025 – pozn. soudu). 7. Ve vztahu k základní životní potřebě orientace žalobkyně uvedla, že orientovaná v čase přestala být před 6 lety a místem se orientuje jen v místě svého bydliště. Jako příklad uvedla, že návštěva ordinace v okresním městě, kterou dříve zvládala, by pro ni dnes představovala problém, protože by mimo domov vůbec netušila, kde se nachází a jak se kam dostane. Žalobkyně popsala, že ačkoli ví, jak se jmenuje a kdy se narodila, v den narozenin vůbec nechápe, že slaví narozeniny. Dále popsala, že na otázky ohledně věku odpovídá nesprávně, v rozporu se skutečností také lidem sděluje, že má vnoučata. Dle žalobkyně posudková komise nezohlednila zjištění sociálního šetření, a v rozporu s jeho závěry vyslovila, že je orientovaná místem, časem i osobou, disponuje přiměřenými duševními kompetencemi, které jí umožňují orientovat se v přirozeném sociálním prostředí a v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Popsala, že již před pěti let nenašla cestu ze společných prostor bytového domu do svého bytu. 8. Žalobkyně shrnula, že chybějící přiléhavá reakce na její žalobní námitky činí posudek posudkové komise ze dne 29. 1. 2025 (dále jen „posudek posudkové komise“) neúplným a nepřesvědčivým. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Další podání žalobkyně 9. Žalobkyně ve svém podání ze dne 16. 5. 2025 zopakovala, že trpí těžkou demencí a těžkou poruchou výbavnosti, z této příčiny nedisponuje takovými funkčními schopnostmi, jaké jí posudková komise přisuzuje. Dále vyslovila nespokojenost s tím, že její zdravotní stav byl posouzen „od stolu“ a posudkové závěry neměly oporu v podkladové dokumentaci. Uvedla, že napadené rozhodnutí je plné „chyb a omylů“. Za nepravdivé označila jmenovitě tvrzení, že nevyužila možnosti nahlédnout do spisu a podat námitky. Závěrem svého podání vyjádřila rozhořčení nad přístupem správních orgánů k pečujícím osobám. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že posudková komise zasedla v odborném složení, při jednání byl přítomen jak posudkový lékař, tak odborník z oboru interního lékařství. Konstatoval, že volba odbornosti člena posudkové komise je v kompetenci jejího předsedy. Uvedl, že posudek posudkové komise považoval za stěžejní a úplný podklad pro své rozhodnutí. Posudková komise podle něj vycházela z dostatečné podkladové dokumentace, včetně záznamu ze sociálního šetření, a zdravotní stav posuzovala k datu vydání napadeného rozhodnutí. 11. Zdůraznil, že posuzování zdravotního stavu z hlediska splnění nároku na příspěvek na péči je věcí medicínskou, k níž správní orgán nemá potřebné odborné znalosti. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a citoval z posudkového zhodnocení zvládání základních životních potřeb orientace, komunikace a stravování. Žalovaný zdůraznil, že posudková komise vysvětlila, že demence při Alzheimerově nemoci středně těžká až těžká neodpovídá v lékařských zprávách popisované psychopatologii a výsledkům MMSE a jedná se proto o demenci lehkého stupně. 12. Žalovaný konstatoval, že ani nepřítomnost žalobkyně při jednání posudkové komise nebyla vzhledem k úplné a objektivní podkladové dokumentaci v rozporu s právními předpisy. Postup posudkové komise byl podle žalovaného v souladu s § 16a odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Žalovaný dále odkázal na Instrukci náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016 (dále jen „instrukce č. 15/2016“), konkrétně principy hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby upravené v jejím čl. 5. 13. Žalovaný uvedl, že má za to, že se posudková komise s podkladovou dokumentací dostatečně vypořádala a individuálně ji posoudila z hlediska posudkových kritérií i odvolacích námitek. Shrnul, že odvolací řízení proběhlo v souladu s právními předpisy a rozhodnutí podle něj není nepřezkoumatelné. Replika žalobkyně 14. Žalobkyně ve své replice ze dne 22. 7. 2025 uvedla, že trvá na svých námitkách uplatněných v žalobě, ale i odvolacích námitkách, kterými se podle ní nikdo nezabýval. Vyjádření žalovaného bylo podle ní psáno „od stolu“ a je nepodložené. 15. Žalobkyně popsala, že již před dvěma lety si nedokázala vzpomenout na telefonní číslo záchranné služby a netušila, jak používat mobilní telefon, a to ani mobilní telefon uzpůsobený pro seniory. Ve vztahu ke schopnosti dodržovat dietní režim žalobkyně upozornila na rozpory mezi posudkovým zhodnocením a závěry sociálního šetření. Opětovně zdůraznil