5 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

42 A 16/2024- 45 - text  22 42 A 16/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: M. K., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor správních činností a krajský živnostenský úřad sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2024, č. j KUUK130520//2024/Vod, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru správních činností a krajského živnostenského úřadu, ze dne 4. 9. 2024, č. j. KUUK130520/2024/Vod, a rozhodnutí Městského úřadu Litvínov, odboru kanceláře tajemníka, úseku vnitřních věcí a přestupků, ze dne 28. 6. 2024, č. j. OKT/396/2021/ŠIK, sp. zn. MELT/56031/2024, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2024, č. j KUUK130520//2024/Vod, sp. zn. KUUK/112628/2024/3, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Litvínov, odboru kanceláře tajemníka, úseku vnitřních věcí a přestupků (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 28. 6. 2024, č. j. OKT/396/2021/ŠIK, sp. zn. MELT/56031/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání dvou přestupků proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, (dále jen „zákon o některých přestupcích“) a za jejich spáchání mu byla podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a podle § 7 odst. 4 písm. b) zákona o některých přestupcích uložena pokuta ve výši 4 000 Kč. Současně byla žalobci uložena podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Přestupků se žalobce dopustil tím, že (ad I) dne 24. 7. 2021 na pozemku svého otce J. K. v zahrádkářské kolonii Chudeřín zasáhl slzotvorným prostředkem do zátylku a ohrožoval vidlemi F. M., a tím, že (ad II) dne 25. 6. 2021 na pozemku svého otce J. K. v zahrádkářské kolonii Chudeřín zasáhl slzotvorným prostředkem do obličeje V. K. a M. Š., čímž v obou případech úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil hrubého jednání. 4. Žalobce současně požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 5. Žalobce v podané žalobě popsal průběh řízení před správními orgány a zdejším soudem od jeho zahájení až do vydání napadeného rozhodnutí a uplatnil následující žalobní body. 6. V prvním žalobním bodě žalobce namítal, že správní orgán první stupně se při popisu skutků, který je uveden ve výroku prvostupňového rozhodnutí, zaměřil pouze na konkrétní vybranou statickou situaci, nezohlednil v nich naprosto žádné okolnosti, za nichž k jejich spáchání došlo, a oba incidenty ani nijak blíže nepopsal. Prvostupňové rozhodnutí, stejně jako napadené rozhodnutí, jímž žalovaný toto rozhodnutí potvrdil, považuje proto žalobce za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. 7. V rámci druhého žalobního bodu žalobce namítal, že v popisu obou skutků ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí nejen, že absentuje popis okolností, za nichž měly být spáchány, ale správní orgány zcela rezignovaly na jejich zjišťování. V případě prvního vytýkaného jednání tak vůbec nebylo zjišťováno, co konkrétně mělo na žalobce pokřikovat pět osob, které byly žalobcovu jednání přítomny – správní orgány jejich nadávky a výhrůžky považovaly za „upozornění“ – nebylo zjišťováno, na jaké místo musel vniknout F. M., aby mohl na žalobce stříkat vodu, ani to, jak se tato místo dostal. Jsou to přitom, jak je patrné z bodu 12 odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2022, č. j. 6 As 7/2021-32, vždy správní orgány, kdo je povinen prokázat vinu obviněného z přestupku mimo rozumnou pochybnost, bez ohledu na míru jeho procesní aktivity. V případě druhého vytýkaného jednání je podstatná okolnost, že žalobce spal, což měly sice správní orgány za zjištěné, přesto se však tato okolnost ve výrokové části rozhodnutí ani v úvahách správních orgánů neobjevuje. Na tyto nedostatky žalobce upozorňoval na str. 2 odvolání ze dne 2. 2. 2022, na str. 1 vyjádření ze dne 10. 1. 2024, na str. 5 a 6 odvolání ze dne 24. 7. 2024. Správní orgány se však s těmito žalobcovými námitkami nijak nevypořádaly. Jejich rozhodnutí jsou proto podle žalobce nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. 8. V rámci třetího žalobního budou žalobce namítal, že co se týče prvního z jemu vytýkaných jednání, F. M. nezasáhl pepřovým sprejem do zátylku, ale – jak vyplývá ze shodných tvrzení účastníků incidentu i lékařské zprávy dne 24. 7. 2021 vyhotovené MUDr. I. S. – tento byl zasažen do přední části těla, konkrétně krku a ramene. To je také správně uvedeno na str. 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Správní orgány navíc na příslušnou žalobcovou námitku, jejímž prostřednictvím na uvedenou skutečnost poukazoval – jak je patrné ze str. 3 výpovědi ze dne 28. 9. 2021, str. 2 žádosti ze dne 16. 12. 2021, str. 3 odvolání ze dne 2. 2. 2022 a str. 2 vyjádření ze dne 10. 1. 2024 – vůbec nereagovaly. Z těchto důvodů považuje žalobce obě rozhodnutí za nepřezkoumatelná jednak pro nesrozumitelnost, a to pro rozpor výroku prvostupňového rozhodnutí s jeho odůvodněním, jednak – jak plyne například z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2023, č. j. 7 As 113/2022-32 – pro nedostatek důvodů, a to pro nevypořádání jeho námitky, jíž na tento rozpor upozorňoval. Tím, že správní orgány nesprávně určily, na jaké části těla měl být F. M. pepřovým sprejem zasažen, také v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) v řízení nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Stejného pochybení v podobě nerespektování zásady materiální pravdy zakotvené v § 3 správní řádu se správní orgány dopustily v případě druhého vytýkaného jednání, neboť při svém závěru, že se jej měl žalobce dopustit opět s použitím pepřového spreje, vycházely pouze z výpovědí svědků, aniž by jej opřely o jakoukoliv vlastní logickou úvahu, přičemž jen ze samotného následku, který mělo žalobcovo jednání způsobit, se dá o použití pepřového spreje vážně pochybovat. 9. V rámci čtvrtého žalobního bodu žalobce namítal, že na str. 3 žádosti ze dne 16. 12. 2021 navrhoval v řízení provést důkaz svědeckými výpověďmi. K tomuto návrhu ani ke konkrétně navrhovaným důkazům – snad s výjimkou důkazu svědeckými výpověďmi strážníků městské policie pana V. a pana U. – se správní orgány nijak nevyjádřily. V prvostupňovém i napadeném rozhodnutí tak v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu absentují informace o tom, jak se správní orgány s těmito žalobcovými návrhy vypořádaly, v důsledku čehož jsou obě rozhodnutí nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Oba strážníci městské policie mohli uvést, co žalobce při incidentu dne 25. 6. 2021, použil, protože si použitý sprej na místě samém zevrubně prohlíželi. Dále mohli vypovědět, koho označoval M. Š. po incidentu jako osobu, kterou měl žalobce údajně sprejem zasáhnout. Ten totiž ve svých vyjádřeních neustále jméno této osoby měnil, přesto však byla na str. 5 napadeného rozhodnutí jeho výpověď označena jako věrohodná a nevykazující rozpory. M. Š. však především nemá s tímto incidentem nic společného. Jediný, kdo onoho dne přišel tlouci na střechu přístavku, v němž se nacházel žalobce, a kdo jej tak budil, byl V. K., což jednoznačně vyplynulo z provedeného dokazování. Svědek F. M. pak v případě incidentu, k němuž došlo dne 24. 7. 2021 zatajil skutečnost, že vnikl na cizí pozemek – pozemek pana K., který se nachází mezi jeho pozemkem a pozemkem žalobcova otce – odkud stříkal vodu na žalobce. Měl být proto znovu předvolán. Dále nesprávně uváděl, že nadávky a výhrůžky přítomných pěti lidí adresované žalobci měly být jen upozorněním, což následně – namísto zjišťování, co byl příčinou vzniku incidentu – převzaly i správní orgány. V řízení dále mohli být předvoláni k podání svědecké výpovědi i ostatní účastníci incidentu, M. M., G. M., V. P. či L. M. Žalobce také navrhoval na jednání konaném dne 28. 6. 2024 provedení důkazu úředním záznamem ze dne 25. 6. 2021, čemuž však, jak vyplývá ze str. 3 napadeného rozhodnutí, nebylo vyhověno. Tím, že v řízení nebyly tyto – dle žalobce nezbytné – důkazy provedeny, bylo řízení před správními orgány zatíženo závažnou vadou a bylo porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 10. V rámci pátého žalobního bodu žalobce namítal, že správní orgány rovněž věc nesprávně posoudily po právní stránce. Přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích se fyzická osoba dopustí tím, že úmyslně naru