1 Azs 43/2020 — Nejvyšší správní soud

42 Az 4/2025- 45 - text  12 42 Az 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: L. D., narozený X statní příslušník Albánské republiky bytem X zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Čižinským sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2025, č. j. OAM-525/ZA-ZA12-LE27-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 29. 7. 2025, které je předmětem soudního přezkumu v této věci, žalovaný rozhodl tak, že žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“) zamítl jako zjevně nedůvodnou. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítl, že nebyly splněny podmínky pro zamítnutí jeho žádosti, neboť Albánii ve vztahu k němu nelze považovat za bezpečnou zemi původu. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žaloba postrádá žalobní body. Konstatoval, že žalobce je státním příslušníkem Albánské republiky. Albánie je v souladu s § 2 vyhlášky ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „vyhláška č. 328/2015 Sb.“) považována za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. 4. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, žalovaný konstatoval, že žalobce neunesl důkazní břemeno, které ho podle § 16 odst. 2 zákona o azylu tížilo. 5. Žalovaný uzavřel, že trvá na zákonnosti napadeného rozhodnutí a odkazuje na jeho odůvodnění. Doplnění žaloby 6. V doplnění žaloby ze dne 26. 8. 2025 žalobce namítl, že vůbec nebyly splněny předpoklady postupu podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, neboť Albánie nesplňovala podmínky pro označení za bezpečnou zemi původu ve smyslu čl. 37 ve spojení s přílohou I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“). S odkazem na rozsudek velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 1. 8. 2025 (spojené věci C-758/24 a C-759/24, Alace a Canpelli), žalobce konstatoval, že není-li země bezpečná byť jen pro určitou kategorii osob, nemůže být členským státem označená za bezpečnou zemi původu. Podle žalobce z napadeného rozhodnutí ani z jeho podkladů neplyne, že by Albánie byla bezpečná pro všechny kategorie osob bez výjimky. 7. S odkazem na internetový článek Immigration blog: Albania: Is it really a ‘safe country’ for the purposes of certification? Online. Garden Court Chambers. 17. 9. 2024. Dostupné z: https://gardencourtchambers.co.uk/immigration-blog-albania-is-it-really-a-safe-country-for-the-purposes-of-certification/ (dále jen „internetový článek ze dne 17. 9. 2024“) žalobce uvedl, že Albánie není bezpečnou zemí původu zejména pro osoby ohrožené krevní mstou a obchodováním s lidmi. Prohlásil, že k těmto skupinám patří. Vysvětlil, že oběťmi obchodování s lidmi se mohou stát i muži, a že častým důvodem zobchodování bývá předluženost. S odkazem na internetový článek Home Affairs Committee Report on Asylum & Migration: Albania – Response, Online. Migrant & Refugee Children’s Legal Unit. 12. 6. 2023. Dostupné z: https://miclu.org/news/home-affairs-committee-report-on-asylum-and-migration-albania-response/ (dále jen „internetový článek ze dne 12. 6. 2023“) uvedl, že albánské orgány dostatečně nepotírají organizovaný zločin – což se jej přímo dotýká – a korupci, přičemž v Albánii mají problémy další specifické skupiny osob, konkrétně oběti obchodování s lidmi, krevní msty, korupce, násilí páchaného gangy, domácího a sexuálního násilí, dále pak příslušníci sexuálních a etnických menšin. S odkazem na internetový článek Is Albania a safe country? Online. Migrant & Refugee Children’s Legal Unit. 3. 7. 2023. Dostupné z: https://miclu.org/news/is-albania-a-safe-country/ (dále jen „internetový článek ze dne 3. 7. 2023“) dodal, že neudržitelnost pojetí Albánie jako bezpečné země původu podtrhuje i skutečnost, že ve Spojeném království přesáhlo procento úspěšnosti albánských žadatelů o mezinárodní ochranu 50 %. Namítl, že tyto okolnosti, nasvědčující tomu, že Albánie není pro všechny kategorie osob bezpečná, nebyly v podkladech napadeného rozhodnutí nijak zhodnoceny. Upozornil, že se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak nevyjádřil ani k otázce, zda může být příčinou diskriminace v Albánii náboženské vyznání či zdravotní postižení. Dále namítl, že ve zprávě Hodnocení Albánie jako bezpečné země původu ze dne 20. 6. 2025, kterou vzal žalovaný za podklad napadeného rozhodnutí, nebyla zhodnocena funkčnost albánských orgánů. Pouhý výčet těchto orgánů považoval za nevypovídající. 8. Žalobce konstatoval, že na straně 6 napadeného rozhodnutí žalovaný jeho obavy bagatelizoval a zpochybnil jeho věrohodnost. Zdůraznil, že mu hrozí vážná újma podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. V reakci na tvrzení žalovaného, že žalobce s drogovou mafií v minulosti problémy neměl, uvedl, že je ani mít nemohl, neboť od svého propuštění z výkonu trestu odnětí svobody doposud Albánii nenavštívil. Uzavřel, že jím označené důkazy potvrzují, že hrozba násilí ze strany organizovaného zločinu je v Albánii reálná. Vyjádření žalovaného k doplnění žaloby 9. Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že žalobce je státním příslušníkem Albánské republiky, která je považována za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Zopakoval, že v souladu s § 16 odst. 2 zákona o azylu tížilo důkazní břemeno žalobce. 10. Žalovaný konstatoval, že žalobce při poskytnutí údajů jako důvod své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl skutečnost, že v zemi původu má problém s rodinou ženy, kterou dříve opustil. Žalobce podle žalovaného sám připustil, že se v domovském státě s žádostí o pomoc na nikoho nikdy neobrátil a ani tam neměl žádné problémy se státními orgány. Žalovaný uvedl, že žalobci nic nebrání, aby vyhledal vnitrostátní prostředky ochrany. Podle žalovaného by za azylově relevantní bylo možné považovat jen takovou situaci, kdy by albánské orgány nebyly schopné či ochotné žalobci poskytnout adekvátní pomoc. V této souvislosti citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2004, č. j. 4 Azs 185/2004-45. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2020, č. j. 9 Azs 193/2020-42, žalovaný konstatoval, že pouhá nedůvěra ve státní instituce v zemi původu důvod pro udělení mezinárodní ochrany nezakládá. 11. Podle žalovaného je hlavním motivem žalobce snaha o legalizaci jeho pobytu v České republice, kde má rodinné vazby. To však, v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004-94, není azylově relevantní důvod. Žalobce dodal, že žalobce vědomě porušoval právní předpisy České republiky, jelikož na jejím území pobýval bez platného cestovního dokladu. Podotkl, že ačkoli žalobce na území České republiky vstoupil již v roce 2023, o mezinárodní ochranu požádal až 7. 5. 2025. Posouzení věci soudem 12. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit. Žalovaný s rozhodnutím věci bez jednání na základě listinných důkazů výslovně souhlasil. Žalobce se k výzvě nikterak nevyjádřil, ačkoli byl poučen, že nevyjádření se ve stanovené lhůtě soud považuje za souhlas. V souladu judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 10. 8. 2016, č. j. 5 Azs 160/201626) nebyl pořizován překlad cizojazyčných listinných důkazů, neboť nevyvstaly pochybnosti o tom, že účastníci řízení jejich obsahu rozumí. 13. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává – s výjimkou vyplývající z § 32 odst. 9 zákona o azylu a čl. 46 odst. 1 a 3 procedurální směrnice – zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové ne