54 A 16/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 A 16/2025- 37 - text  4 54 A 16/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobkyně: A. A., narozená X státní příslušnost Filipínská republika bytem X zastoupená advokátem Mgr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2025, č. j. MV-159068-4/SO-2025, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě, takto: I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá. II. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2025, č. j. MV- 59068-4/SO-2025, jímž byl změněn výrok rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 26. 8. 2025, č. j. OAM-44910-21/ZM-2025, tak, že byla žádost žalobkyně zamítnuta a doba platnosti zaměstnanecké karty nebyla podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prodloužena, neboť zaměstnavatel žalobkyně je podle § 178f odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců nespolehlivý. 2. Žalobkyně v opakovaném návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 17. 3. 2026 dle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), uvedla, že v jejím osobním životě nastaly významné nové skutečnosti, a to že se aktuálně nachází na území ČR z titulu řízení dle § 50a zákona o pobytu cizinců, přičemž z lékařské zprávy ošetřujícího praktického lékaře vyplývá, že trpí depresivní poruchou, díky které jí byla nařízena trvalá léčba, přičemž se na území ČR podrobuje pravidelným lékařským prohlídkám, není způsobilá k dlouhému cestování, kdy právě cestu do domovského státu v případě nuceného vycestování lze nepochybně považovat za „dlouhou cestu“, a má tak za to, že by jí mělo být umožněno setrvat na území ČR minimálně do doby pravomocného posouzení věci. Poukázala na skutečnost, že má na území ČR zajištěné zaměstnání a za tímto účelem požaduje možnost setrvat na území republiky minimálně po dobu vedeného soudního řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že přiznáním odkladného účinku nemůže být žádným jiným osobám jakákoliv újma, naopak žalobkyně bude nucena pobývat mimo území ČR, nebude moci získávat finanční prostředky prací, čímž bude zásadně ohrožena její obživa. Žalobkyně odkázala především na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100. Vyjádřila obavu, že pokud nebude žalobě přiznán odkladný účinek, může i v případě případného úspěchu ve věci samé být zmařena důvodnost podané žaloby a její úspěch, neboť nebude plnit účel požadovaného pobytu. Žalobkyně je s ohledem na výše uvedené přesvědčena, že je ve veřejném zájmu, aby jí bylo umožněno pobývat na území ČR a pracovat zde. Poukázala na skutečnost, že je cizinkou nemající volný přístup na trh práce, kdy podanou žádostí o zaměstnaneckou kartu obsadila volnou pracovní pozici, o kterou žádný příslušník členského státu EU neprojevil zájem, kdy tímto způsobem je žalobkyně pro společnost přínosná, neboť zaceluje volné místo na trhu práce. 3. Žalovaný ve vyjádření k opakovanému návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě uvedl, že ponechává přiznání odkladného účinku na úvaze soudu. 4. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Předmětný § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. 5. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce. 6. Soud po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že opakovanému návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět. 7. Při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, vycházel soud mimo jiné ze závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalobě lze na návrh přiznat odkladný účinek i v případě, že se jedná toliko o žalobu proti rozhodnutí v tzv. pobytových věcech cizinců, a nikoli o žalobu proti rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy fakticky „až“ v této navazující fázi správního řízení může být cizinec donucen opustit území ČR. Ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu je tak zdejší soud toho názoru, že již samotné rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, je schopno jí způsobit újmu, neboť neprodloužením doby platnosti tohoto povolení žalobkyně ztrácí oprávnění k pobytu na území ČR a je fakticky nucena je opustit. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že u žalobkyně byla splněna první podmínka vyplývající z § 73 odst. 2 s. ř. s., jež je nezbytným předpokladem pro přiznání odkladného účinku žalobě, když při zohlednění závěrů učiněných Nejvyšším správním soudem výkon napadeného rozhodnutí je schopen s ohledem na charakter souzené věci žalobkyni způsobit újmu. 8. Pokud se týká splnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., soud dospěl k závěru, že s ohledem na charakter napadeného rozhodnutí nemůže dojít k újmě dalších osob, neboť napadené rozhodnutí se v podstatě týká pouze žalobkyně. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že je splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě. 9. Zbývá tak posoudit splnění třetí podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. V daném případě byla zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a doba platnosti zaměstnanecké karty nebyla prodloužena, neboť její zaměstnavatel je