54 Ad 15/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 Ad 15/2025- 49 - text  7 54 Ad 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobkyně: Bc. A. M., narozená X bytem X zastoupená Mgr. Terezou Bártovou, LL.M., advokátkou sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 8. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 896,41 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2025, č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2025, č. j. X, jímž žalovaná žalobkyni zamítla žádost o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 ve spojení s § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 30. 4. 2025 nebyla žalobkyně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě zdůraznila, že žalovaná, resp. IPZS, který zpracovával posudek o invaliditě v námitkovém řízení, nesprávně a v rozporu se zdravotnickou dokumentací posoudili její celkový zdravotní stav a její schopnost pracovat, neboť nepřihlédli ke skutečné závažnosti zdravotních potíží žalobkyně, především k tomu, jak jí bolest levé nohy omezuje ve schopnosti vykonávat své zaměstnání. Stejně tak se žalovaná žádným způsobem nevypořádala s četnými komorbiditami, které dále žalobkyni omezují v jejím zaměstnání. Žalobkyně nesouhlasila se způsobem, jakým se žalovaná vypořádala se schopností žalobkyně vykonávat zaměstnání fyzioterapeutky. Žalovaná především bez opory v zákoně nebo v jiných předpisech odůvodnila stanovení míry poklesu pracovní schopnosti o 30 %, protože si žalobkyně nezkrátila pracovní úvazek. Zdůraznila, že zdravotní potíže s její končetinou jí vyřazují z běžných denních aktivit, nebo jí při aktivitách významným způsobem zatěžují. Žalobkyně sice některé běžné a pracovní aktivity zvládá, ovšem během i po aktivitě trpí bolestí a oproti zdravému člověku musí mezi různými aktivitami dlouho nohu regenerovat nebo v důsledku bolesti jiné aktivity úplně vynechat. Z doložených lékařských zpráv vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně je významně omezující, bolestivý a není zde předpoklad výraznější změny k lepšímu. Žalobkyně podstoupila několik operačních zákroků, z nichž poslední zákrok jí vyřadil z pracovní činnosti na několik měsíců. Snaha lékařů o stabilizaci jejího stavu často vede k projevům různých vedlejších komplikací. Žalobkyně měla za to, že žalovaná měla řádně přihlédnout k lékařským zprávám, které žalobkyně doložila v námitkovém řízení. Tyto lékařské zprávy dokládají, že žalobkyně při výkonu denních aktivit i zaměstnání trpí chronickými a těžko léčitelnými bolestmi. Není tedy pravdou, že tyto lékařské zprávy nedokládají žádné relevantní skutečnosti. Vyjádření žalované k žalobě 3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě zrekapitulovala průběh správního řízení, připomněla použitá zákonná ustanovení. Uvedla, že žalobkyně hodnotí svůj zdravotní stav výhradně subjektivně, zatímco posudkoví lékaři předkládají hodnocení objektivní, vycházející ze zdravotní dokumentace a jejího odborného medicínského posouzení, včetně charakteristik a specifik onemocnění žalobkyně. Není proto rozhodné, jak žalobkyně hodnotí svou pracovní schopnost. Podstatná je pouze otázka, do jaké míry je u žalobkyně zachována její pracovní schopnost, což je zároveň hlavní kritérium pro určení, zda je invalidní. Jelikož i po přezkoumání zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 30 %, a nejsou tak splněny podmínky pro invaliditu podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, shledala žalovaná námitky jako nedůvodné. S ohledem na námitky žalobkyně žalovaná současně navrhla, aby soud nechal vypracovat posudek o poklesu pracovní schopnosti žalobce posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věci. Nebude-li příslušnou posudkovou komisí žalobkyně uznána invalidní, navrhuje žalovaná zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Jinak ponechává rozhodnutí ve věci na úvaze soudu s ohledem na výsledky posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Posouzení věci soudem 4. Soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť s tímto postupem účastníci výslovně souhlasili. 5. Z obsahu předložených správních spisů soud zjistil, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku posudkové lékařky MUDr. C., jež v posudku ze dne 30. 4. 2025 dospěla k závěru, že žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jelikož pokles pracovní schopnosti nedosáhl alespoň 35 %. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce stanovila zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu B, položce 2b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), přičemž míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 30 %. Na základě tohoto posudku pak žalovaná vydala prvostupňové rozhodnutí, jímž zamítla žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Dále soud z obsahu správních spisů zjistil, že žalovaná si v rámci řízení o námitkách nechala zpracovat nový posudek o invaliditě ze dne 11. 8. 2025, přičemž bylo lékařkou IPZS zjištěno, že žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla shledána cévní malformace na levé noze - kavernózní hemangiom. V dětském věku bylo řešeno na plastické chirurgii místními excisemi. Od roku 2006 zvětšování v oblasti plosky a dorsa nohy, prorůstání do krátkého extenzoru prstů, interosseálních svalů a krátkého flexoru palce. Dne 29. 6. 2021 a v listopadu 2021 byla provedena jeho sklerotizace. Pro chronickou neuropatickou iritaci v oblasti malformace byla dne 19. 3. 2024 zavedena periferní nervová stimulace. Pro nehojící se defekt v místě zavedení elektrody k nervus tibialis a okolní zánět došlo dne 23. 4. 2024 k explantaci elektrody. Dne 30. 10. 2024 znovu napojení elektrody a propojení do stávajícího generátoru. Toto zdravotní postižení je uvedené v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu B (osteopatie a chondropatie), položky 2b (komplexní regionální bolestivý syndrom, středně těžká porucha, s omezením funkce končetiny, některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů a pomůcek) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20 % až 35 %. Lékařka IPZS zvolila střed stanoveného rozmezí s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně si dosud nezkrátila pracovní úvazek a od posledního posouzení zdravotního stavu dne 12. 1. 2023 nedošlo k podstatnému funkčnímu zhoršení. Celková míra poklesu pracovní schopnosti účastnice řízení činila 30 %. Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. 6. Dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 7. Dle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná