54 Ad 16/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 Ad 16/2025- 40 - text  9 54 Ad 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobce: P. M., narozený X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, 225 08 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 9. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3. 9. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 27. 5. 2025, č. j. X. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná žalobci podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), odňala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to od 8. 6. 2025, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 21. 5. 2025 není invalidní, protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě konstatoval, že si lékařské posudky vypracované ve správním řízení vzájemně odporují a jsou zcela nedostatečné. Zdůraznil, že jeho zdravotní stav se nezlepšuje, ale bohužel zhoršuje, což zcela určitě zvyšuje jeho omezenou pracovní schopnost. Vyjádření k žalobě 3. Žalovaná v písemném vyjádření označila žalobní námitky za nedůvodné. Posouzení věci soudem 4. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce ani žalovaná nesdělili soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 5. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce byl poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně od 29. 8. 2015, od 8. 4. 2018 poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně a od 8. 4. 2022 poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. 6. Dne 21. 5. 2025 se uskutečnila kontrolní lékařská prohlídka, podle posudku žalobce již nebyl invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je dle posudku zdravotní postižení uvedené v kapitole X., oddílu B, položky 7b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Posudkem byl den zániku invalidity stanoven k datu jednání, tj. ke dni 21. 5. 2025. Žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 5. 2025, č. j. X, podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění odňala žalobci od 8. 6. 2025 invalidní důchod, neboť podle posudku lékaře IPZS ze dne 21. 5. 2025 žalobce již není invalidní. 7. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 9. 6. 2025 námitky, ve kterých nesouhlasil s posouzením zdravotního stavu a s odnětím invalidního důchodu, s odvoláním na zdravotní dokumentaci, že jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, popsal své diagnózy a uvedl, že vzhledem k rozsahu zdravotního poškození není možné, aby vykonával převážně fyzicky náročnou práci v rozsahu 80 %, žádal, aby bylo stanovisko posudkového lékaře přezkoumáno, a to s odkazem na podklady nálezů odborných lékařů. 8. V řízení o námitkách byl znovu posouzen zdravotní stav žalobce. Posudkem o invaliditě ze dne 12. 8. 2025 bylo zjištěno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je nitrohrudní sarkoidóza I. st., dlouhodobě bez známek relapsu onemocnění, bez medikace. Jedná se o zdravotní postižení, které lze podřadit pod zdravotní postižení uvedené v kapitole X. (postižení dýchací soustavy), oddílu B (dolní dýchací cesty), položce 7b (sarkoidóza; s lehkou poruchou plicních funkcí /restrikční/; 10 %) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity lékařka IPZS zvýšila tuto hodnotu o 10 procentních bodů, celkově činí 20 %. Datum zániku invalidity bylo stanoveno dnem prvoinstančního posouzení, tedy dnem 21. 5. 2025. K námitkám žalobce lékařka IPZS uvedla, že na vyšší míru poklesu pracovní schopnosti zdravotní stav žalobce nedosahuje. Není naplněn obsah vyšší položky 7c, kde je rozmezí 30 - 50 %. Nejedná se o postižení uzlin i plicního parenchymu, se středně těžkou poruchou plicních funkcí, snížení plicních funkcí o 35 - 50 % náležitých hodnot, podle stupně poruchy. Žádná z komorbidit, při jejich zvolení rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, by nedosáhla na vyšší míru poklesu pracovní schopnosti, než jak je stanovena výše. Lékařka námitkového řízení po prostudování zdravotnické dokumentace konstatovala, že posouzení na I. instanci proběhlo v souladu s platnými předpisy sociálního zabezpečení a neshledává medicínské důvody ke změně výsledku posouzení, který tímto potvrzuje. Dle odborné dokumentace je zdravotní stav žalobce dlouhodobě stabilizovaný. Ustálil se na určité úrovni, která umožňuje žalobci vykonávat práci odpovídající jeho vzdělání a zkušenostem při dodržování režimových opatření odpovídajících statusu osoby zdravotně znevýhodněné (OZZ). U žalobce převládají subjektivní stesky, které ale nejsou podloženy klinickým korelátem. Subjektivní vnímání zdravotních potíží nemůže být zásadní pro hodnocení invalidity, neboť různé osoby vnímají obdobné potíže různě, přičemž roli hrají věk, pohlaví, momentální životní situace, v níž se daná osoba nachází, psychické rozpoložení, práh bolesti atp. Posouzení tudíž musí vycházet z objektivních lékařských nálezů. 9. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[p]ojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 10. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že „[p]racovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 11. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že „[z]a zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.“ V souladu s odstavcem 6 téhož ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle odstavce 7 téhož ustanovení je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. 12. Soud podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslec