10 As 11/2026 — Nejvyšší správní soud

59 A 9/2025- 69 - text  8 59 A 9/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: J. Š., narozený dne X t. č. Azylový dům pro muže Praha – K srdci klíč o.p.s. Antonína Čermáka 85/4, Praha 6 proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Rýnovice sídlem Belgická 3765/11, Jablonec nad Nisou o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 1. 2025, č. j. VS-3595-6/ČJ-2025-801232-KT takto: I. Rozhodnutí Vězeňské služby České republiky, Věznice Rýnovice, ze dne 15. 1. 2025, č. j. VS-3595-6/ČJ-2025-801232-KT, a její rozhodnutí ze dne 9. 1. 2025, č. j. VS-3595-4/ČJ-2025-801232-KT, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalované, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 9. 1. 2025, č. j. VS-3595-4/ČJ-2025-801232-KT. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci podle § 46 odst. 3 písm. g) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVTOS“), uložen nepodmíněný kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 5 dnů. Kázeňský trest byl uložen za kázeňský přestupek, kterého se měl žalobce dopustit tím, že porušil § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS, neboť dne 25. 12. 2024 v 17.44 hodin, v době, kdy byl na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, v místě bydliště dcery v ulici X, byl vyzván orgány policie k provedení dechové zkoušky na alkohol přístrojem Dräger s naměřenou hodnotou 1,25 ‰ alkoholu v dechu. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že uložení kázeňského trestu vedlo ke zrušení první diferenciační skupiny a ukončení jeho studia v oboru obráběč kovů. Věc podléhá režimu správního řádu. Ustanovení § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS vymezuje obecně povinnosti odsouzených při výkonu trestu. Zde se trest nevykonával, neboť výkon trestu byl přerušen. Pokud by žalobce byl např. v práci mimo věznici, zmíněné ustanovení by se uplatnilo, jestliže však byl výkon trestu žalobce přerušen, zmíněná povinnost se na žalobce nevztahovala. Neexistuje právní úprava, která by mu v době, kdy byl na svobodě, ukládala nepožívat alkohol. Policie měla případně řešit jeho přestupek proti občanskému soužití. Neexistuje také přímý důkaz o naměřené hodnotě alkoholu. Po dechové zkoušce měl být vystaven doklad o naměřené hodnotě. Žalobce měl v době přerušení výkonu trestu pouze dvě piva. 3. Po uplynutí lhůty k podání žaloby žalobce žalobu doplňoval dalšími podáními. Podstata jeho argumentace se však nezměnila. 4. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že žalobce si v průběhu výkonu trestu vytvořil podmínky pro udělení odměny ředitele věznice ve formě přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Toto bylo realizováno od 23. 12. 2024 do 28. 12. 2024. V rámci tohoto přerušení výkonu trestu musela být na adresu, kde se měl žalobce po dobu přerušení výkonu trestu zdržovat, přivolána hlídka Policie České republiky, neboť žalobce se vůči své dceři a jejímu příteli choval agresivně, a dcera měla obavu z eskalace jednání žalobce. Příslušníci policie provedli u žalobce dechovou zkoušku, která vykazovala pozitivní hodnoty nad 1 ‰. Žalobce dokonce sám v žalobě přiznává, že v průběhu přerušení výkonu trestu požil alkoholické nápoje. Dechová zkouška byla provedena certifikovaným kalibrovaným přístrojem Dräger, což je doloženo úředním záznamem policie a výpisem z přístroje Dräger, tedy přímým důkazem. Před přerušením výkonu trestu odnětí svobody byl žalobce prokazatelně poučen, že během přerušení výkonu trestu odnětí svobody má povinnost nepožívat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky. Policie informováním věznice postupovala v souladu s ustanovením § 4 odst. 5 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dle nějž se jednání, které má znaky přestupku, projedná podle jiných zákonů u osob během výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Žalovaná má za to, že žalobce se přestupku dopustil, byť byl v daný moment na přerušení výkonu trestu, neboť uvedená doba se mu započítává do vykonané části trestu, a tedy nadále podléhá pravomoci Vězeňské služby České republiky. 5. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 6. Z předloženého správního spisu plyne, že Policie ČR předala žalované úřední záznam o výše zmíněném incidentu žalobce ze dne 25. 12. 2024, kdy se žalobce choval agresivně vůči své dceři a jejímu partnerovi, u nichž trávil dobu přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Dcerou přivolaná policie žalobci při dechové zkoušce naměřila 1,25 ‰ alkoholu v dechu, k čemuž byla do spisu založena kopie výpisu z přístroje Dräger Alcotest 7510. Součástí spisu je rovněž poučení žalobce ze dne 9. 12. 2024, kdy byl žalobce před propuštěním z věznice z důvodu přerušení výkonu trestu podle § 56 odst. 1 ZVTOS ve dnech 23. 12. – 28. 12. 2024 mj. poučen v souladu s nařízením generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 46/2017 o povinnosti nepožívat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky. Shora označené prvostupňové rozhodnutí uvádí, že žalobce se v podstatě doznal konstatováním, že měl v době přerušení výkonu trestu dvě piva. Tvrzení, že nebyl pod vlivem alkoholu je vyvráceno výsledkem dechové zkoušky. V žalobou napadeném rozhodnutí o stížnosti se zástupce ředitele věznice ztotožnil se závěrem prvostupňového rozhodnutí. Odkázal přitom na ustanovení § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS, jehož porušení bylo prokázáno. 7. K projednání věci nařídil soud jednání. K němu se žalobce nedostavil, žalovaná setrvala na svém stanovisku. Dokazování soud neprováděl, neboť toho nebylo třeba, když podstata sporu spočívala v právním posouzení. 8. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí o uložení nepodmíněného kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu podle § 46 odst. 3 písm. g) ZVTOS. Dle § 52 odst. 4 ZVTOS se lze přezkumu takového rozhodnutí o uložení kázeňského trestu domáhat u soudu za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem ve stejném rozsahu, v jakém je takový přezkum možný v řízení o přestupku. 9. Soud konstatuje, že kázeňské řízení je ve smyslu evropské judikatury svojí povahou řízením trestním, kde je plně na rozhodujícím orgánu, aby i bez návrhu zjišťoval všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Je povinností správního orgánu rozhodujícího o kázeňském trestu skutkový a právní stav náležitým způsobem zjistit a rozhodnout o něm (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 83/2013-34). Krajský soud však také upozorňuje na konstantní názor Ústavního soudu, dle kterého platí, že na rozhodnutí o kázeňských trestech nelze klást nároky srovnatelné s rozhodnutími správních orgánů nebo soudů. V kázeňském řízení vystupuje významněji požadavek na flexibilitu rozhodování a snaha udržovat pořádek a bezpečnost ve věznicích v reálném čase (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 1785/08, nebo ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 3239/09). Dodržování stanoveného pořádku a kázně je všeobecnou povinností odsouzených, jejímž obsahem je podrobení se všem omezením a zachovávání všech ustanovení a pravidel, jež jsou pro výkon trestu odnětí svobody stanovena zákonem o výkonu trestu, popř. na jeho základě dalšími právními předpisy upravujícími výkon trestu odnětí svobody, zejména řádem výkonu trestu odnětí svobody a vnitřním řádem věznice (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2014, č. j. 2 As 101/2014-26). 10. Podle § 46 odst. 1 ZVTOS je kázeňským přestupkem zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu. 11. Podle § 47 odst. 1 téhož zákona, kázeňský trest lze uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se vyjádřil ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a důkazům o nich. Může uvádět okolnosti, které jeho vinu vyvracejí nebo zmírňují, a na podporu svých tvrzení navrhovat provedení dalších důkazů sloužících k jeho obhajobě. 12. Podrobnosti ohledně ukládání kázeňských trestů stanoví vyhláška č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „ŘVTOS“). Podle § 58 ŘVTOS je třeba o uložení