5 As 29/2009 — Nejvyšší správní soud

59 Ad 3/2025- 72 - text  59 Ad 3/2025 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: Město Doksy sídlem náměstí Republiky 193, Doksy zastoupen advokátem Mgr. Ludvíkem Matouškem sídlem Laubova 1729/8, Praha 3 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25/1292, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2025, č. j. 10000/5496206/25/351/NR, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí vydané Územní správou sociálního zabezpečení pro Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královehradecký kraj a Pardubický kraj, Okresní správou sociálního zabezpečení Česká Lípa (dále jen „ÚSSZ“) ze dne 28. 3. 2025 č. j. 45001/026827/25/010/KS (dále jen „platební výměr“), kterým byla žalobci jako zaměstnavateli podle § 104c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, uložena povinnost uhradit dlužné pojistné a penále v celkové výši 610 905 Kč. 2. ÚSSZ zahájila dne 16. 9. 2024 u žalobce jako zaměstnavatele plánovanou kontrolu plnění povinností v nemocenském pojištění, v důchodovém pojištění a při odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Na základě této kontroly ÚSSZ zjistila, že žalobce chybně posoudil účast na nemocenském pojištění 25 osob vykonávajících činnost na základě Dohody o členství v Jednotce sboru dobrovolných hasičů obce Doksy (dále jen „JSDHO“). Vzhledem k tomu, že výše zúčtovaných příjmů z těchto dohod přesáhla rozhodný příjem, došlo ke vzniku účasti na nemocenském pojištění. Ze zúčtovaných příjmů, které založily účast na pojištění, nebylo odvedeno pojistné. Žalobci jako zaměstnavateli byl proto napadeným platebním výměrem vyčíslen nedoplatek na pojistném za období měsíců listopad 2019, listopad 2020, listopad 2021, listopad 2022 a prosinec 2023 ve výši 432 637 Kč a penále z tohoto dlužného pojistného ve výši 178 268 Kč, celkem 610 905 Kč. 3. Žalobce podal proti platebnímu výměru v zákonem stanovené lhůtě odvolání, ve kterém namítal obdobné skutečnosti jako nyní v žalobě. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že žalobce uzavřel podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s 25 fyzickými osobami Dohody o členství v JSDHO. V doložených dohodách bylo ujednáno, že dnem jejich podpisu se tyto osoby stávají členy JSDHO, za což jim mimo jiné bude poskytnuta odměna, která bude vyplácena jednorázově za období 12 kalendářních měsíců. Spornou otázkou je vznik účasti členů JSDHO na nemocenském pojištění. Okruh pojištěných osob je vymezen v § 5 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Primárně jsou za zaměstnance považovány osoby vykonávající práci v závislém poměru, který je vykonáván zejména v pracovním poměru. Zákonodárce však provedl taxativní výčet dalších vztahů, které mají být považovány za „zaměstnanecké“ pro účely nemocenského pojištění. Je zde uvedeno více než 30 pracovních vztahů, z nichž mohou být osoby, které na jejich základě pracují, účastny nemocenského pojištění. V bodě 22 jsou uvedeny ostatní osoby, které se považují za zaměstnance bez ohledu na pracovní vztah, na jehož základě vykonávají pro zaměstnavatele práci. Osoby uvedené ve všech bodech tohoto ustanovení se považují za zaměstnance pouze v případě, že splňují podmínky uvedené nejen v jednotlivých bodech, ale i v dovětku na konci § 5 písm. a). Zaměstnancem se podle zákona o nemocenském pojištění rozumí osoba v době zaměstnání, jestliže v souvislosti se zaměstnáním jí plynou nebo by mohly plynout příjmy za závislé činnosti, bez ohledu na to, zda jde o příjmy za práci nebo jiné příjmy. Tyto příjmy jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Z doložených mzdových listů je přitom patrné, že zúčtované odměny členům JSDHO byly předměte daně z příjmů. Dle žalované tedy ÚSSZ správně podřadila členy JSDHO pod § 5 písm. a) bod 22 zákona o nemocenském pojištění. Účast na nemocenském pojištění členů JSDHO v jednotlivých kalendářních měsících je závislá na výši započitatelného příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem. Výše odměny nebyla v dohodě sjednána, její výše byla sjednána pouze neurčitě, tudíž není splněna podmínka uvedená v § 6 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění, jedná se tedy o zaměstnání malého rozsahu dle § 7 odst. 1 téhož zákona. Podle § 7 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění je zaměstnanec při výkonu zaměstnání malého rozsahu pojištěn jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání takového zaměstnání, v nichž dosáhl částky započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání aspoň ve výši rozhodného příjmu, tj. v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2020 příjmu ve výši nejméně 3 000 Kč, v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2022 příjmu ve výši nejméně 3 500 Kč a v období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2024 příjmu ve výši nejméně 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že odměna byla zúčtována vždy jedenkrát v roce v souladu s uzavřenou dohodou a její výše přesáhla rozhodný příjem, vznikla v daném měsíci jednotlivým členům JSDHO účast na pojištění. K namítanému porušení zásady legitimního očekávání žalovaná uvedla, že žalobce sice poukazuje na výklad České správy sociálního zabezpečení z roku 2001, ze kterého vyplývá, že z činnosti členů jednotek dobrovolných hasičů nevzniká účast na nemocenském pojištění, tento výklad byl však poskytnut v době, kdy platila jiná právní úprava. Nejedná se tedy o změnu výkladu právních předpisů, jak uvádí žalobce. V rámci předchozích kontrol provedených v červnu 2013, v dubnu 2016 a v květnu 2019 nebylo konstatováno obdobné kontrolní zjištění týkající se účasti na pojištění členů JSDHO. Důvodem může být skutečnost, že k sepsání dohod došlo až v měsíci říjnů 2019. Pokud existovaly obdobné dohody již před tímto datem, nejsou součástí kontrolní dokumentace, a bylo by proto spekulativní dovozovat pochybení ÚSSZ při provedení předchozích kontrol. Nelze tak přisvědčit námitce žalobce, že ÚSSZ dospěla k jinému závěru než při předchozích kontrolách, aniž by se změnila skutková situace či zákonná ustanovení. Pokud jde o popis kontrolního zjištění, žalovaná konstatovala, že popis kontrolního zjištění má být dostatečně vypovídající, včetně označení příslušného ustanovení právního předpisu, k jehož porušení došlo, a uvedení skutečností, v nichž dané porušení spočívalo. Všechny tyto skutečnosti protokol o kontrole obsahuje. Žalobce také obdržel podrobné zdůvodnění i v rámci vyřízení námitek. V platebním výměru byly všechny zmiňované údaje zanesené do tabulek, které jsou součástí odůvodnění rozhodnutí. II. Žaloba 4. Žalobce především namítal, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu legitimního očekávání a ochrany dobré víry. Po řadu let byl žalobce předmětem pravidelných kontrol ÚSSZ, které opakovaně posuzovaly totožný skutkových stav (vyplácení ročních odměn členům JSDHO), a nikdy tento postup neoznačily za rozporný s právními předpisy. Tato konzistentní praxe založila u žalobce legitimní očekávání, že jeho postup je v souladu s právem. Žalobce v této souvislosti odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132, rozsudek ze dne 1. 2. 2023, č. j. 4 Afs 320/2021-62 či rozsudek ze dne 14. 10. 2015, č. j. 1 Afs 77/2015-124. ÚSSZ opakovaně kontrolovala problém odměňování dobrovolných hasičů a nejednalo se přitom o „pasivní trpění“, naopak ÚSSZ kontroly prováděla aktivně a cíleně se zaměřovala právě na otázku odměňování dobrovolných hasičů. Závěr byl vždy stejný, že si žalobce počíná v souladu se zákonem. Nešlo tak o situaci popsanou v usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3248/21. Roční odměny vyplácené zpravidla v listopadu byly finančně natolik výrazné, že je nebylo možné při žádné kontrole přehlédnout. Žalobce při každé kontrole předložil i rozhodnutí ČSSZ z roku 2001, podle něhož členové výjezdové jednotky nejsou z této činnosti účastni pojištění. Přesto v minulosti žádná z kontrolních pracovnic ÚSSZ nezmínila, že by šlo o zaměstnání malého rozsahu, ani nevyjádřila jakoukoli pochybnost o správnosti neodvádění pojistného. Žalobce vždy zastupovala mzdová účetní paní Lenka Medková, jejíž výslech však ÚSSZ odmítla provést. Žalobce zdůraznil, že legitimní očekávání může založit i dlouhodobá ustálená praxe správního orgánu, a to i tehdy nebyla-li vyjádřena v individuálním aktu. Žalovaná nekonkretizovala, v čem se právní úprava od roku 2001 změnila natolik, aby závěr tehdy vyslovený pozbyl relevance, a nezdůvodnila, proč se tato údajná změna neprojevila v praxi již po příslušné novele, ale až nyní. V této části je napadené rozhodnutí n