60 A 20/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

60 A 20/2025- 55 - text 60 A 20/2025 - 55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Dařbujanem sídlem Jungmannova 351/2, 460 01 Liberec proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2025, č. j. OSH 105/25-2/67.1/25036/MP, KULK 58633/2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru dopravně správních agend (dále též „správní orgán I. stupně“), ze dne 18. 12. 2024, č. j. MML278189/24/5121/OD/Pst, jímž byl žalobce shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, neboť porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Přestupku se z nedbalosti dopustil tím, že dne X, v X hodin řídil motorové vozidlo tovární značky X, registrační značky X, po silnici v obci X, v blízkosti domu č. p. X, kde mu byla silničním laserovým rychloměrem naměřena rychlost 97 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši (+-) 3 km/h byla jako nejnižší skutečná rychlost stanovena rychlost 94 km/h. Jelikož jel žalobce v místě, kde je dovolena maximální rychlost 50 km/h, překročil maximální dovolenou rychlost o 44 km/h. Za toto jednání byla žalobci podle § 35 písm. b) a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a § 125c odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 8 000 Kč. Dále byl žalobci podle § 35 písm. c) a § 47 zákona o odpovědnosti za přestupky a § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Žalobci byla zároveň podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč stanovená § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám. 2. Dne 10. 7. 2024 vydal správní orgán I. stupně příkaz, který byl zrušen odporem podaným žalobcem. 3. Na ústním jednání konaném dne 17. 9. 2024 žalobce uvedl, že ve spisovém materiálu postrádá certifikát o schválení měřidla, který byl platný v době jeho ověření, a prokázání umístění dopravní značky označující začátek obce X ve směru od Liberce. Předložil videozáznam, který by měl být z předmětného dne, a dále fotografie z července roku 2024 a ze dne ústního jednání, které dokládají, že značka v době spáchání přestupku chyběla a doposud nebyla v místě umístěna. Žalobce se tedy domníval, že u jeho jednání absentuje formální stránka přestupku. Dne 3. 10. 2024 zaslal žalobce doplnění vyjádření, v němž uváděl, že se přestupku nedopustil ani po materiální stránce, neboť k překročení nejvyšší dovolené rychlosti mělo dojít v místě, kde ještě nebylo zřejmé, že se jedná o zastavěné území obce. Na podporu svých tvrzení žalobce předložil fotografie místa pořízené z veřejně dostupného zdroje www.mapy.cz, které měly dokumentovat charakter okolní zástavby. 4. Správní orgán I. stupně dne 4. 11. 2024 doplnil spisový materiál o informaci z Krajské správy silnic ze dne 18. 9. 2024, podle níž probíhala instalace dopravního značení č. B 20a „50“ na silnici III/2784, v Hořeních Pasekách dne 9. 8. 2024, a to pár dní na to, co zmizela značka č. IZ 4a „Obec“. Do spisového materiálu byl zároveň doplněn certifikát o schválení typu měřidla č. 0111-CS-C040-18. 5. Druhé ústní jednání proběhlo dne X, správní orgán I. stupně na něm vyslechl oba příslušníky Policie ČR, kteří prováděli dne X měření rychlosti v obci X. Svědek nstržm. X popsal průběh měření rychlosti předmětného vozidla. Uvedl, že vzhledem k tomu, že došlo k překročení rychlosti o 44 km/h v obci, nemohl být přestupek vyřešen na místě a museli sepsat oznámení o dopravním přestupku. Žalobce se na místě vyjádřil do oznámení o přestupku. Na otázku správního orgánu I. stupně, zda byla provedena kontrola dopravního značení před zahájením měření rychlosti, odpověděl, že ano, místo měření projížděli ze stejného směru, odkud pak přijížděla měřená vozidla, vše bylo v pořádku. Následovaly otázky zástupkyně žalobce, která se dotazovala, ve kterých místech byla přesně značka umístěna, policista uvedl, že přesné místo si nepamatuje, ale značka tam byla. Na otázku, od jakého místa by bylo pro řidiče zřejmé, že se nachází v zastavěném území svědek odpověděl, že se jedná o rovinku, kdy je vidět na 200 metrů, že jsou zde domy. Ve směru z Liberce je na pravé straně rodinný dům a na levé je bývalá restaurace a na obou stranách jsou autobusové zastávky. Pevné stanoviště na měření bylo cca 150 metrů za tímto místem. 6. Správní orgán I. stupně pokračoval výslechem nstržm. X, která popsala průběh měření rychlosti shodně s výpovědí nstržm. X. Konkrétně popsala, že před začátkem měření byla provedena kontrola dopravního značení s označením začátku obce. Hlídka před prováděním měření jede od začátku obce na konec obce, aby se přesvědčila, jak daleko se nachází od značky. Vše bylo v daném případě v pořádku. Svědkyně dodala, že je nerozumné měřit 20 metrů za značkou. Dále uvedla, že žalobce jako důvod překročení rychlosti zmínil střevní problémy. Na otázku právní zástupkyně žalobce, zda byla instalována značka v den měření, odpověděla nstržm. X, že ano. V této souvislosti dále uvedla, že hlídka měřila u č.p. 50, které je vzdáleno přibližně 300 metrů od místa, kde začínají domy, zastavěná část. 7. V závěru ústního jednání byla zástupkyně žalobce seznámena s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 8. Dne 18. 12. 2024 vydal správní orgán I. stupně výše označené rozhodnutí. V jeho úvodu popsal dosavadní průběh řízení i podklady, na základě, nichž rozhodoval. Dospěl k závěru, že žalobce z vědomé nedbalosti porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, když překročil maximální rychlost povolenou obecnou úpravou o 44 km/h. Fotografie, kterými se žalobce snažil prokázat, že v místě nebyla umístěna značka IZ 4a, správní orgán I. stupně nepovažoval za relevantní, neboť byly pořízeny dne 12. 7. 2024 v 15:26 hodin a 16. 7. 2024, vytvořeny byly až dne 17. 9. 2024. Přestupek byl spáchán dne X ve X hodin, fotografie proto nemají žádnou vypovídací hodnotu pro účely projednávané věci. Přiložený videozáznam vytvořený dne 15. 9. 2024 a pořízený dne Y v Y až Y hodin vznikl až čtyři hodiny po spáchání přestupku. Nebyl tedy pořízen ihned po měření rychlosti. Správní orgán I. stupně se přitom opíral o svědecké výpovědi policistů, kteří shodně uvedli, že dopravní značení bylo v místě řádně nainstalováno. Příslušníci Policie ČR se primárně považují za nestranné svědky. Nebylo přitom zjištěno, že by svědci vypovídali s cílem žalobce poškodit. Jejich výpovědi hodnotil jako věrohodné, konzistentní, bez vážných rozporů a ve vzájemném souladu. Dále správní orgán I. stupně poznamenal, že žalobce musí mít s ohledem na své bydliště místní znalost daného úseku. Musel si být tedy vědom, že se zde nachází obec. Podle správního orgánu I. stupně by se pak žalobce jistě ohradil proti tomu, aby mu bylo za vinu kladeno jednání, kterého se nedopustil. Do oznámení o přestupku však uvedl, že spěchal, neboť měl střevní potíže. Zároveň správní orgán I. stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2013, č. j. 1 As 183/2012-50, podle nějž samotná skutečnost, že pozemní komunikace, po níž řidič přijede do obce, není osazena dopravní značkou označující začátek obce, neznamená, že by řidič nemusel dodržovat maximální povolenou rychlost. V dané věci přitom do obce vede dlouhá rovinka, z níž jsou z dálky patrné rodinné domy, po levé straně se nachází restaurace a autobusová zastávka. S ohledem na shora uvedené měl správní orgán I. stupně za prokázané, že se žalobce přestupku dopustil, a rozhodl proto výše popsaným způsobem. 9. V odvolání žalobce obdobně jako v žalobě namítal absenci dopravního značení označujícího začátek obce a nenaplnění formální stránky přestupku. Tuto skutečnost doložil fotografiemi a videozáznamem pořízenými v průběhu správního řízení. Zpochybňoval rovněž hodnocení důkazů správním orgánem I. stupně. Žalobce dále napadal věrohodnost svědeckých výpovědí zasahujících policistů, kteří uvedli, že před měřením kontrolovali přítomnost dopravního značení, a navrhoval provedení důkazů výpisem četnosti kontrol a měření v daném úseku ze strany Policie ČR v období před a po dni spáchání přestupku, aby bylo možné