2 Azs 5/2014 — Nejvyšší správní soud

73 A 8/2025- 46 - text  73 A 8/2025 - 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2025, č. j. MV-7593-4/SO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 3. 12. 2024, č. j. OAM-60530-46/ZM-2021, jímž byla podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobce měl na území České republiky uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na základě zaměstnanecké karty vydané podle § 42g odst. 4 zákona o pobytu cizinců s platností od 18. 10. 2019 do 17. 10. 2021. Žalobce byl cizincem podle § 98 písm. j) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, neboť byl studentem denního studia na Soukromé vyšší odborné škole umění a reklamy s.r.o. Žalobce je zaměstnancem společnosti T&H VINAFOOD s.r.o. Dne 24. 8. 2021 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 44a odst. 9 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně zjistil, a uvedl to i sám žalobce, že žalobce již v důsledku ukončení studia nesplňuje podmínky dle § 98 zákona o zaměstnanosti, a nemá tedy volný přístup na trh práce. Z tohoto důvodu požádal žalobce o změnu charakteru zaměstnanecké karty na duální. Do spisu bylo založeno vyjádření školy, kde žalobce studoval, dle nějž byl žalobce ke dni 31. 8. 2020 vyloučen ze studia pro neplnění studijních povinností. Správní orgány obou stupňů již ve věci rozhodovaly, předchozí rozhodnutí žalovaného však bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem a žalovaný věc vrátil k prvostupňovému orgánu. 3. Žalovaný zrekapituloval, že správní orgán I. stupně po doplnění řízení zejména o výslech žalobce žádost znovu zamítl, neboť uzavřel, že žalobce vykonával nelegální práci. Žalovaný se s jeho závěry ztotožnil. Dle žalovaného byly splněny podmínky pro neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť žalobce od 1. 9. 2020 minimálně do prosince 2021 vykonával práci u společnosti T&H VINAFOOD s.r.o. na pracovním místě pomocný kuchař. Oznámení o změně pracovního zařazení na tuto pozici však bylo učiněno až dne 4. 10. 2022. Žalobce tak od 1. 9. 2020 vykonával nelegální práci. Žalobce původně od června 2019 do listopadu 2019 pracoval u zmíněného zaměstnavatele na pozici „pokladní“, na základě pracovní smlouvy ze dne 17. 11. 2019 však od tohoto dne započal pracovat na pozici „pomocný kuchař“. Žalobce od 1. 9. 2020 není cizincem s volným přístupem na trh práce dle § 98 písm. j) zákona o zaměstnanosti. Tuto změnu však neoznámil a neměl udělen souhlas se změnou pracovní pozice. 4. Žalovaný dodal, že v případě zjištění výkonu nelegální práce nemá prostor pro správní uvážení. Žalobce vykonával práci v rozporu s jemu vydanou zaměstnaneckou kartou. Po vydání zaměstnanecké karty nelze libovolně měnit pracovní pozice či zaměstnavatele. Vydání zaměstnanecké karty je vázáno na uzavřenou pracovní smlouvu. Nejvyšší správní soud v rozsudku v této věci nevyloučil závěr o výkonu nelegální práce. Pokud jde o přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, nebyla nepřiměřenost žalobcem konkrétně tvrzena. Žalobce nemá v ČR žádné rodinné příslušníky, je svobodný a bezdětný, příbuzné má ve Vietnamu. Na základě dostupných informací tak žalovaný neshledal nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. II. Žaloba 5. Žalobce v podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, nesprávné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jeho závěry jsou v explicitním rozporu se závaznými závěry Nejvyššího správního soudu vyslovenými v rozsudku ze dne 23. 2. 2024, sp. zn. 5 Azs 196/2023. Žádost žalobce byla zamítnuta s identickým odůvodněním jako v předchozím rozhodnutí ze dne 31. 8. 2022, které zrušil Nejvyšší správní soud. Žalobce odkázal zejména na bod 28 zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu, který správní orgány v rozporu s § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nerespektovaly. Otázka vztahu ukončení studia, duální a neduální zaměstnané karty byla v případě žalobce již vyřešena a není možno tyto skutečnosti posuzovat odlišně od závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu, jak to nezákonně učinily správní orgány. 6. Důvodem zamítnutí žádosti je opětovně výkon nelegální práce s identickou právní kvalifikací a odůvodněním, jako v dříve zrušeném rozhodnutí žalovaného. Správní orgány nepostupovaly způsobem naznačeným v bodě 32 rozsudku Nejvyššího správního soudu, jehož závěry byly dezinterpretovány v neprospěch žalobce. Jednání žalobce nadto nelze vůbec považovat za nelegální práci ve smyslu § 5 písm. e) bod 2. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Sdělením ze dne 1. 12. 2022 sp. zn. OAM-68064-8/ZM-2022 byla žalobci povolena změna pracovní pozice na pracovní pozici pomocný kuchař. Žalobci svědčila domněnka legitimního očekávání, že se před tímto datem žádného výkonu nelegální práce nebo závislé práce v rozporu se zaměstnaneckou kartou nedopustil, jinak by sdělení o splnění podmínek jistě nebylo vydáno. 7. Závěry o nelegální práci žalobce jsou v rozporu s právní úpravou a úmyslem zákonodárce, kdy správní orgán považuje za nelegální práci v podstatě i výkon závislé práce u stejného zaměstnavatele. I kdyby bylo prokázáno, že žalobce u stejného zaměstnavatele pracuje za stejnou mzdu na pozici pokladní, nebo krátkodobě v rámci záskoku za kolegu jako pomocník, nebo pomocník v kuchyni, nejde o jednání společensky škodlivé. Zaměstnavatel tak jako tak odvede za jeho osobu odvody na sociálním a zdravotním pojištění. Považovat jednání žalobce za nelegální práci by bylo přepjatým formalismem v rozporu s úmyslem zákonodárce. Nelegální prací se rozumí zejména závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, kdy stát přichází o odvody na sociálním a zdravotním pojištění a je rovněž krácen i zaměstnanec. V tomto případě žádná taková skutečnost nenastala. 8. Žalovaný navíc nehodnotí důkazy objektivně, ale tendenčně v neprospěch žalobce. I v rámci účastnického výslechu kladl žalobci celou řadu sugestivních otázek a vybral z odpovědí výhradně ty, které svědčí jeho závěrům. Napadené rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné v otázce dopadu negativního rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Správní orgán se omezil na zcela obecná konstatování, skutečné zázemí žalobce pro zjištění celkové přiměřenosti rozhodnutí nijak neověřoval, jeho závěry jsou zcela paušální bez ohledu na délku žalobcova pobytu na území. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 9. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. Odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a uvedl, že žalobce naplnil všechny znaky závislé práce, v období od 1. 9. 2020 přestal být cizincem s volným přístupem na pracovní trh, tuto změnu neoznámil a neměl ani udělen souhlas se změnou pracovní pozice u zaměstnavatele T&H VINAFOOD s.r.o. 10. V podané replice žalobce opět poukázal na nerespektování závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu ze strany žalovaného. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2024, č. j. 4 Azs 120/2024-62, s tím, že závěry žalovaného nemají racionální povahu a nekorespondují s pracovněprávní realitou. To, co žalovaný považuje za výkon nelegální práce, nelegální prací není. III. Posouzení věci krajským soudem 11. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s., v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 12. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 24. 8. 2021 podal u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Správní orgán I. stupně v návaznosti na podanou žádost vyzval žalobce k prokázání, že splňuje podmínky ustanovení § 98 zákona o zaměstnanosti. Žalobce v podání došlém dne 1. 3. 2022 prohlásil, že již nesplňuje podmínky § 98 zákona o