2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

75 A 6/2026- 28 - text  8 75 A 6/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: H. O., narozený dne X, státní příslušník Tuniské republiky t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Masarykova 925/27, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. KRPU-58862-24/ČJ-2026-040022-DB-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2026, č. j. KRPU-58862-24/ČJ-2026-040022-DB-ZZC, kterým byl žalobce podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zajištěn, za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, jímž je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení č. 604/2013“), přičemž mu současně byla podle § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců stanovena doba trvání zajištění 30 dnů od okamžiku omezení jeho osobní svobody. Žaloba 2. Žalobce v podané žalobě především namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro zajištění, žalovaná neprovedla řádné individuální posouzení případu, neprokázala existenci vážného nebezpečí útěku ani nezkoumala možnost využití mírnějších opatření. 3. Existence rizika útěku nebyla podle žalobce prokázána. Žalovaná se podle něj omezila jen na obecná tvrzení, aniž by uvedla konkrétní okolnosti, které podle ní riziko útěku zakládají. Trval na tom, že jako osoba, která sama aktivně vyhledala kontakt se žalovanou za účelem legalizace svého pobytu, nemůže být považován za osobu, která se hodlá správním orgánům vyhýbat. Označil za zjevné, že má na území České republiky silné vazby, protože jeho družka je státní příslušnice České republiky. Namítl, že tyto zásadní skutečnosti žalovaná nevyhodnotila a zatížila tím napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 4. Žalobce konstatoval, že žalovaná jeho zajištění odůvodnila jen tím, že žalobce neoprávněně pobýval na území České republiky a že v minulosti požádal o mezinárodní ochranu na území Spolkové republiky Německo. Takové odůvodnění podle žalobce odporuje judikatuře Soudního dvora Evropské unie, který v rozsudku ve věci C-528/15 Al Chodor vyslovil, že vážné nebezpečí útěku nelze dovozovat z obecné situace žalobce, nýbrž musí být posuzováno vždy individuálně. S odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-601/15 PPU J.N. zdůraznil, že zajištění, coby zásah do práva na osobní svobodu, je přípustné jen pokud nelze užít mírnější opatření. 5. Za zásadní označil žalobce skutečnost, že azylové řízení ve Spolkové republice Německo již bylo ukončeno, což žalovaná nijak nehodnotila. Zdůraznil, že ani existence dřívější žádosti o mezinárodní ochranu nemůže sama o sobě zakládat důvod zajištění, pokud již bylo řízení o této žádosti ukončeno. 6. Žalobce dále namítl nepřiměřenost napadeného rozhodnutí ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Podle žalobce je posouzení přiměřenosti v odůvodnění napadeného rozhodnutí, coby obecné a schématické, nedostálo požadavkům judikatury, zejména rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-18/16 K., podle kterého musí být zásah do osobní svobody vždy odůvodněn s ohledem na individuální okolnosti případu. Žalobce se domníval, že jeho zajištění představuje nepřiměřený zásah do jeho práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Listiny základních práv Evropské unie. Vyjádření žalované k žalobě 7. K výzvě soudu žalovaná předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž shrnula dosavadní průběh řízení a trvala na tom, že postupovala v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí vydala v souladu se zákonem a náležitě jej odůvodnila. 8. Žalovaná uvedla, že vážné nebezpečí útěku ve smyslu § 129 odst. 4 zákona o pobytu cizinců posuzovala na stranách 13 a 14 napadeného rozhodnutí, přičemž vycházela z výpovědí žalobce i jeho družky. Podotkla, že žalobce zcela jednoznačně prohlásil, že se do Spolkové republiky Německo vrátit nechce. Připomněla, že žalobce již v minulosti nerespektoval své povinnosti, konkrétně nesetrval na území Spolkové republiky Německo do rozhodnutí o mezinárodní ochraně ani se nedostavil do přijímacího střediska pro žadatele o mezinárodní ochranu. To podle žalované oslabilo jeho důvěryhodnost. Dodala, že ubytování měl žalobce zajištěné jen na dobu určitou, a sice do 31. 3. 2026. 9. Dále žalovaná uvedla, že se na stranách 11 až 12 napadeného rozhodnutí zabývala využitím zvláštních opatření za účelem vycestování ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců, avšak dospěla k závěru, že tato opatření v žalobcově individuálním případu využít nelze. Přiměřenost dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života pak byla podle žalované podrobně hodnocena na stranách 8 až 10 napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na zcela individuální okolnosti žalobcova případu. 10. Žalovaná konstatovala, že ani skutečnost, že řízení o žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu již bylo ve Spolkové republice Německo ukončeno, neznamená, že tento stát není odpovědný za oprávněnost žalobcova pobytu a jeho eventuální vycestování z území členských států v souladu s nařízením č. 604/2013. Posouzení věci soudem 11. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce i žalovaná s tímto postupem výslovně souhlasili. 12. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty od doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 4 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu (a to i s ohledem na závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid) nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 13. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Z obsahu správního spisu vyplývá, že se žalobce dne 23. 3. 2026 dostavil k žalované za účelem legalizace pobytu na území České republiky z důvodu, že zde má družku, státní příslušnici České republiky. Lustrací v systémech žalovaná zjistila, že žalobce nedisponuje žádným oprávněním k pobytu na území České republiky, avšak od 20. 2. 2026 do 28. 2. 2026 byl přihlášen k pobytu na adrese v Litvínově. V systému EURODAC bylo zjištěno, že žalobce žádal o azyl ve Spolkové republice Německo. Žalovaná nejprve vyslechla žalobcovu družku, následně podal vysvětlení i žalobce. Žalovaná si opatřila informace Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 2. 12. 2025, popisující azylový systém ve Spolkové republice Německo, a na základě opatřených podkladů vydala dne 24. 3. 2026 napadené rozhodnutí. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, následně žalované sdělilo, že bylo zahájeno řízení podle nařízení č. 604/2013 a byly odeslány žádosti o přijetí žalobce zpět do Spolkové republiky Německo. 15. Podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropské unie; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí