— Nejvyšší správní soud

9 Ca 262/2008- 28 - text 7 pokračování 9Ca 262/2008 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce : JUDr. P.Z. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, PS 21 , o žalobě na přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ze dne 21.5.2008, č. 227/2008, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ze dne 21.5.2008 č. 227/2008, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 4.10.2007 č.j. OSZ-48173-31/VD-Ro-2007. Tímto rozhodnutím správního orgánu 1.stupně bylo rozhodnuto o tom, že dnem 27.11.2007 bude žalobci zastavena výplata výsluhového příspěvku ve výši 11.818,- Kč, který mu byl vyplácen na základě přiznání příspěvku za službu ode dne 1.1.1993 a podle zákona 334/1991 Sb. a který byl následně podle zákona č. 361/2003 Sb. považován za výsluhový příspěvek. Zastavení vyplácení výsluhového příspěvku bylo odůvodněno tím, že žalobci vznikl nárok na starobní důchod dosažením věku 55 let dnem 28. 11.2005 a podle zák. č. 361/2003 Sb. platí, že nepožádá-li bývalý příslušník nejpozději do dvou let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod o přiznání starobního důchodu, výplata výsluhového příspěvku se zastaví. Zároveň v rozhodnutí správního orgánu 1. stupně bylo žalobci sděleno, že požádá-li o přiznání starobního důchodu, bude mu výsluhový příspěvek vyplácen způsobem stanoveným v ustanovení § 160 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb. Žalovaný správní orgán se v odůvodnění napadeného odvolacího rozhodnutí zabýval odvolací námitkou žalobce, který nesouhlasil se zastavením výplaty výsluhového příspěvku s tím, že před přijetím do služebního poměru policisty Federálního policejního sboru více než dvacet let vykonával službu vojáka z povolání vojsk Ministerstva vnitra, a proto žádá, aby mu výsluhový příspěvek byl vyplácen i nadále, a to podle ust. § 136 odst. 2 zák. č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání. Z těchto důvodů navrhl, aby rozhodnutí o zastavení výplaty příspěvku bylo zrušeno. Žalovaný zhodnotil, že postup služebního funkcionáře, jehož rozhodnutím byla výplata výsluhového příspěvku žalobci zastavena, je v souladu s ust. § 163 odst. 1 zák. č.361/2003 Sb. Požadavek žalobce, aby mu byl vyplácen výsluhový příspěvek podle § 136 odst. 2 zák. č. 221/1999 Sb., žalovaný považoval za právně irelevantní, neboť služební funkcionář bezpečnostního sboru není oprávněn rozhodovat o nárocích bývalého vojáka z povolání. Vzhledem k tomu, že žalovaný neshledal důvody pro změnu napadeného rozhodnutí, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Proti rozhodnutí žalovaného směřuje podaná žaloba. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný věc posoudil nesprávně a s jeho odvolací námitkou se nevypořádal. Uvedl, že od 1.10.1971 do 14.3.1992 vykonával službu vojáka z povolání vojsk Ministerstva vnitra a dnem 15.3.1992 byl přijat do služebního poměru policisty Federálního policejního sboru. Připustil, že službu vojáka z povolání sice vykonával podle tehdy platného zákona o služebním poměru vojáků, nicméně vykonával ji u Ministerstva vnitra. O jeho služebním poměru rozhodoval ministr vnitra, jeho rozkazem také byl ze služebního poměru vojáka propuštěn a následně byl přijat do služebního poměru policisty Federálního policejního sboru. Z tohoto důvodu se domnívá, že služební funkcionář byl nejen oprávněn, ale i povinen o jeho nároku na výsluhový příspěvek podle § 136 odst. 2 zák. č. 221/1999 Sb., rozhodnout. Z uvedených důvodů žádal, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a přiznal žalobci náklady soudního řízení. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že příspěvek za službu, jehož výplata byla zastavena, byl žalobci přiznán od 1.1.1993 podle zák. č. 334/1991 Sb. Podle přechodného ust. § 157 odst. 6 zák. č. 186/1992 Sb. a podle ust. § 225 zákona č. 361/2003 Sb. se tento příspěvek od 1.1.2007 považuje za výsluhový příspěvek podle zák. č. 361/2003 Sb. a platí pro něj i ust. § 163 odst. 1, podle něhož se výplata výsluhového příspěvku zastaví, nepožádá-li bývalý příslušník do dvou let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod o přiznání starobního důchodu. Žalovaný uvedl, že tímto ustanovením je upravena pouze procedura zastavení výplaty výsluhového příspěvku v případě, že není možné zjistit , zda a v jaké výši má být výsluhový příspěvek po uplynutí dvou let od dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod vyplácen v případě, že bývalý příslušník o přiznání starobního důchodu nepožádá. Žalobce konal službu zařazenou do první kategorie funkcí po dobu 22 roků a nárok na starobní důchod mu vznikl v 55 letech, tj. dne 28.11.2005. Dva roky od dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod uplynuly 27.11.2007, avšak žalobce o přiznání starobního důchodu nepožádal. Žalovaný dále poukázal na to, že při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na starobní důchod se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, je-li vyšší než starobní důchod, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl se zjišťuje tedy ke dni přiznání starobního důchodu, a to nejdéle do dne kdy uplynuly dva roky od vzniku nároku na starobní důchod, od tohoto dne náleží výsluhový příspěvek ve výši rozdílu mezi náležejícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a dále se zvyšuje podle § 137 bez přihlédnutí k výši důchodu. Žalovaný uvedl, že dobu od 1.10.1971 do 14.3.1992, kdy žalobce vykonával službu vojáka z povolání vojsk Ministerstva vnitra, mu výsluhový příspěvek podle tehdejšího zákona č. 76/1959 Sb. přiznán nebyl, neboť od 15.3.1992 byl přijat do služebního poměru policisty Federálního policejního sboru a že v řízení o výsluhovém příspěvku podle zák. č. 361/2003 Sb. nemůže být postupováno podle zák. č. 221/1999 Sb. Z uvedených důvodů žalovaný považoval podanou žalobu za nedůvodnou a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve své replice k vyjádření žalovaného žalobce již po zákonem stanovené lhůtě k podání žaloby naznačil postup, jakým dle jeho názoru mělo být rozhodováno o jeho žádosti o výsluhový příspěvek.- totiž jej v napadených rozhodnutích přiznat nebo žádost zamítnout, případně rozhodnutí náležitě odůvodnit. Žalobce trval na výplatě výsluhového příspěvku vojáka z povolání dle zákona č. 76/1959 Sb. § 136 odst. 2 a § 165 zákona č. 221/1999 Sb. a uvedl, že o jeho přiznání požádal v odvolání proti rozhodnutí o „ zrušení“ výsluhového příspěvku. Uvedl, že ke dni 1.1.1993 zvolil příspěvek ze služebního poměru policisty a po zániku nároku na tento příspěvek požádal o výsluhový příspěvek ze služebního poměru vojáka z povolání. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) v mezích uplatněné žalobní námitky a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo rozhodnuto ve věci zastavení výplaty výsluhového příspěvku, nebylo jím rozhodnuto ve věci zániku výsluhového příspěvku. Výsluhový příspěvek žalobci náležel od 1.1.1993 jako příspěvek za službu nejprve podle zák. 334/1991 Sb v souvislosti se skončením služebního poměru žalobce jako policisty Federálního policejního sboru dle rozkazu ředitele II. divize FMV ve věcech personálních ze dne 22.12.1992, a to v důsledku skončení pracovních a služebních poměrů v souvislosti se zánikem České a Slovenské federativní republiky a poté v důsledku kontinuity právní úpravy dle zákonů 186/1992 Sb. a 361/2003 Sb. Zastavení výplaty se však týkalo výsluhového příspěvku žalobce se zápočtem doby služby 22 roků, tj. nejen doby služby u Federálního policejního sboru ( od 15.3.1992) ale i doby služby vojáka z povolání vojsk Ministerstva vnitra. O tom svědčí výpočet příspěvku za službu přiznaného od 1.1.1993 založený ve spise učiněný podle tehdy platné právní úpravy zápočtu dob dle zákona č. 334/1991 Sb. a zák. č. 186/1992 Sb. To znamená, že do výsluhového příspěvku, který žalobci od té doby náleží, byla započítána doba, která se posloupností v důsledku přijetí uvedených zákonů ( po zákonu č. 76/1959 Sb.) stala započitatelnou dobou i za dobu služby žalobce jako vojáka z povolání od 1.10.1971 do 14.3.1992. Žalobci byla tedy do příspěvku za službu ( nyní do zastaveného výsluhového příspěvku) započtena doba, za kterou v odvolání požaduje výplatu příspěvku za službu z původního poměru vojáka z povolání. Zákony č. 334/1991 a následně i zákon č. 186/1992 Sb. vycházely ze započtení předcházejícího služebního poměru podle zvláštního předpisů, jímž byl zákon č. 76/1959 S