9 As 25/2012 — Nejvyšší správní soud

1 A 4/2011- 34 - text 11 pokračování 1A 4/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: J. P., bytem X, adresa pro doručování: X, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí České republiky, se sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2010, č.j. 2381/560/10, 78069/ENV/10, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil rozhodnutí České inspekce životního prostředí č.j. 47/OOP/SR01/0714505.002/07/BJR ze dne 22. 10. 2007 tak, že žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku podle § 31 odst. 1 písm. m) zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, ve znění zákona č. 444/2005 Sb. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že nesplnil povinnost vyplývající z ustanovení § 23 odst. citovaného zákona hlásit registračnímu úřadu změny týkající se registrovaného exempláře. Jednalo se o: 1) Křížence sokola loveckého s rarohem velkým s registračním listem č. JHM/1228B/05, dle sdělení žalobce deponován dne 23. 2. 2007 k T.S., dle inspekcí vyžádané informace příslušného registračního úřadu až do dne 29. 8. 2007 bez ohlášení změny. 2) Křížence raroha velkého s křížencem raroha velkého a sokola loveckého s registračním číslem č. JHM/1499B/06, dle žalobce deponován dne 21. 2. 2007 k Bc. M. M., dle inspekcí vyžádané informace příslušného registračního úřadu až do dne 29. 8. 2007 bez ohlášení změny. 3) Křížence sokola stěhovavého s rarohem velkým s registračním číslem JHM/1139B/05, dle sdělení žalobce deponován dne 18. 12. 2006 k M. Z., dle inspekcí vyžádané informace příslušného registračního úřadu až do dne 29. 8. 2007 bez ohlášení změn. 4) Kříženec raroha velkého s křízencem raroha velkého a sokola loveckého s registračním číslem č. JHM/1085B/05, dle sdělení žalobce darován dne 19. 9. 2006 panu J. H., který od darovací smlouvy dne 23. 9. 2006 odstoupil z důvodu nemoci ptáka (infekce nohou), po vyléčení dle sdělení žalobce deponován dne 5.10. 2006 k panu J. H., dle inspekcí vyžádané informace příslušného registračního úřadu až do dne 29. 8. 2007 bez ohlášení změny. Za uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 15. 000,- KČ. Ve druhém výroku rozhodnutí žalovaný řízení v části týkající se podezření ze spáchání přestupků dle § 87 odst. 1 písm. c) a § 87 odst. 2 písm. o) zákon ač. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, dle § 76 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích), zastavil. Žalobce vytýká správním orgánů, že nesprávně zhodnotily předložené důkazy, nesprávně vyložily aplikované právní předpisy a řádně se nevypořádaly s námitkami, které uvedl v odvolání s tím, že trvá na tom, že je správní orgán nesprávně posoudil. Stejně jako v odvolání opakuje, že u exemplářů označených 3)-6) se nejedná o přestupek ve smyslu porušení ustanovení § 31 odst. 1 písm. m) zákona č. 100/2004 Sb., neboť u těchto nedošlo ke změně, na níž váže ustanovení § 23 odst. 6 ohlašovací povinnost vlastníka či držitele. Uvedení dravci nebyli prodáni, darováni, zapůjčeni, ani pronajati. Ve všech případech šlo o pouhou deponaci, tj. časově omezené předání dravce do péče jiné osobě za přesně stanoveným účelem (stimulace k chovu, léčba, výcvik k lovu). Žalobce zdůrazňuje, že v žádném případě nebylo účelem deponace užívání dravce tou jinou osobou, přičemž pojmovým znakem všech typů změn souvisejících s převodem dravců, uvedených v ustanovení § 23 odst. 6 cit. zákona je právě užívání dravce osobou odlišnou od vlastníka či dlouhodobého držitele. Žalobce trvá i na své další argumentaci zmíněné již v odvolání a to, že na dané křížence se nevztahuje registrační povinnost podle § 23 odst. 6 cit. zákona, neboť se jedná o nejméně třetí generaci dravců odchovanou v zajetí, a tudíž se na ně vztahuje výjimka uvedená v čl. 7 nařízení Rady č. 338/1997. V této souvislosti uvádí, že cílem ochrany dle zákona č. 100/2004 Sb., dle dohody CITES a zmíněného nařízení je ochrana volně žijících živočichů, nikoliv kříženců odchovaných ve vícenásobné generaci v zajetí. Žalobce se neztotožňuje s názorem žalovaného, že rozsudek Evropského soudního dvora č.j. C 149/94 ze dne 8. 2. 1996 se předmětných kříženců vůbec netýká. Podle názoru žalobce je předmětem rozhodnutí ESD vysloven obecný právní názor ve vztahu k ptačím jedincům, kteří se vylíhli a byli odchování v zajetí v kontextu s cíli ochrany přirozeného prostředí, přičemž i zákon č. 100/2004 Sb. při vymezení předmětu úpravy vymezuje ochranu volně žijících živočichů a rostlin. Žalobce připomíná, že nařízení je obecně platné, závazné a přímo aplikovatelné ve všech členských zemí. Dalším důvodem pro podání žaloby uvádí, že žalovaný nesprávně vykládá běh jednoroční prekluzivní lhůty. Podle žalovaného lhůta běží od data, kdy přestupek trval, nikoliv od doby, kdy došlo k protiprávnímu jednání, resp. od doby, kdy měl splnit ohlašovací povinnost a neučinil tak. Tímto postupem došlo podle žalobce k prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí, čímž došlo k porušení jeho práv. Za nespravedlivé považuje žalobce i uložení pokuty ve výši 15.000,- Kč, při jejímž ukládání bylo zohledněno mimo jiné jednání z roku 2001. Žalobce uvádí, že pokud by se obrátil na soud, byl by obvinění zproštěn, jak se později ukázalo u podobně postižených kolegů. Podle vyjádření žalovaného jsou uvedené námitky nedůvodné a do jisté míry zmatečné. Tvrzení odůvodňuje tím, že žalobce pominul skutečnost, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí o odvolání poté, co jeho předcházející rozhodnutí ve věci (č.j. 560/3602/2007 ze dne 17. 1. 2008) bylo rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 11 Ca 109/2008-37 ze dne 30. 6. 2010 zrušeno a věc mu byla vrácen k dalšímu řízení, přičemž byl zavázán právním názorem soudu. Žalovaný poukázal na zmíněný rozsudek zdejšího soudu, kde soud označil za nedůvodnou námitku žalobce, ve které dovozuje, že ohlašovací povinnost dle § 23 odst. 6 citovaného zákona se nevztahuje na deponaci, tj. časově omezené předání dravců do péče jiné osoby za přesně stanoveným účelem (stimulace k chovu, léčba, výcvik k lovu), či zbloudění. Námitku soud odmítl a ztotožnil se s názorem žalovaného, dle něhož je nutné, aby orgány státní správy měly přehled o držených exemplářích, což je i zákonem chráněný zájem. V této souvislosti žalovaný připomíná, že žalobce zmíněnou povinnost v případě čtyř exemplářů nesplnil, proto mu byla uložen pokuta právem. (U dalších dvou kříženců odpovědnost zanikla, proto řízení zastavil.) Za důvodné nepovažuje žalovaný ani námitky proti druhému výroku rozhodnutí. K tomu uvádí, že v novém projednání odvolání ověřil, zda s ohledem na prekluzivní roční lhůtu nezanikla odpovědnost žalobce za přestupky podle § 87 odst. 1 písm. c) a § 87 odst. 2 písm. o) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný zjistil, že dne 17. 10. 2010 prekluzivní lhůta uplynula, tedy odpovědnost přestupku zanikla. Žalovaný k námitce uvádí, že v daném případě šlo o přestupek trvající, neboť žalobce nesplněním ohlašovací povinnosti vyvolal protiprávní vztah, který posléze udržoval. Takové jednání tvoří jeden skutek až do okamžiku odstranění protiprávního stavu. Lhůta pro zahájení řízení o přestupku začne běžet teprve od okamžiku ukončení trvajícího přestupku. Pokaždé, když se právní orgán dozví, že delikvent i nadále udržuje protiprávní stav, počne vždy běžet nová subjektivní lhůta k zahájení řízení o přestupku. Na tomto místě žalovaný odkazuje na názor vyslovený Nejvyšším správním soudem v rozsudku č.j. 5 As 21/2007-99 ze dne 27. 6. 2007. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 28.6.2007 byla provedena Českou inspekcí životního prostředí kontrola na letišti Tuřany-Brno. Bylo konstatováno, že ke dni kontroly kontrolovaný držel v protokolu vyjmenované exempláře. Dne 2.7.2007 se k závěrům kontroly vyjádřil žalobce a dne 10.9.2007 bylo zahájeno se žalobcem přestupkové řízení ve věci uložení pokuty za spáchání přestupku dle ustanovení § 31 odst. 1 písm. m) zákona č. 100/2004 Sb. za nesplnění povinnosti vyplývající z § 23 o registraci exempláře a ve věci uložení pokuty za přestupek podle § 87 odst. 1 písm. c) zákona, tedy za zraňování, chování bez povolení zvláště chráněných živočichů nebo ptáků nebo jinak nedovolené zasahování do jejich přirozeného vývoje a dále ve věci uložení pokuty za přestupek dle § 87 odst. 3 písm. o) zákona č. 114/1992 Sb., neboť neprokázal předepsaným způsob původ ptáka. Dne 19.9.2007 pak bylo zahájeno správní řízení ve věci vydání rozhodnutí dle § 5b zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění na základě žádosti společnosti Letiště-Brno a.s. o stanovení odchylného postupu ve smyslu § 5 b konkrétně pro případy odchytu a usmrcení volně žijících druhů ptáků při odplašování v rámci biologické ochrany letiště a d