1 As 93/2009 — Nejvyšší správní soud

10 Ca 155/2009- 90 - text 18 pokračování 10Ca 155/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: T. H., proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, Pplk.Sochora 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 10.3.2009 zn.SPR-4112/08-37, t a k t o : I.Žaloba se zamítá. II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobou podanou Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 10.3.2009 zn.SPR-4112/08-37, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále též jen "Úřad") ze dne 3. října 2008 zn. SPR- 4112/08-23, kterým Úřad podle ustanovení § 2 odst. 2, § 21 odst. 1 a § 29 odst. 1 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni 1. června 2000, rozhodl tak, že I. Návrhu T. H., aby byla České republice-Ministerstvu vnitra uložena povinnost bezplatně mu poskytnout zprávu o všech informacích uchovávaných o něm ve všech informačních systémech provozovaných Ministerstvem vnitra, se nevyhovuje. II. Návrhu T. H., aby byla České republice- Ministerstvu vnitra uložena povinnost písemně se T. H. omluvit, a to doporučeným, datovaným, vlastnoručním podpisem ministra a otiskem kulatého úředního razítka opatřeným dopisem, obsahujícím omluvu T. H. za evidování nepravdivých údajů v informačních systémech označujících T.H. za osobu, které byla rozhodnutím dopravního inspektorátu Okresního ředitelství PČR v Benešově uložena pokuta za přestupek ze dne 9. listopadu 1994, se nevyhovuje. III. Návrhu T.H., aby byla České republice-Ministerstvu financí uložena povinnost zlikvidovat nepravdivé informace obsažené v jeho informačním systému vedeném u Finančního úřadu v Benešově, že T.H. je daňovým dlužníkem, protože nezaplatil pokutu 500,- Kč s příslušenstvím uloženou za přestupek ze dne 9. listopadu 1994 pravomocným rozhodnutím dopravního inspektorátu Okresního ředitelství PČR v Benešově ze dne 28. srpna 1995 č.j.ORBN- 759/DI-Př-94, neboť toto rozhodnutí není pravomocné, a kteroužto informaci předala Finančnímu úřadu v Benešově Policie ČR, se nevyhovuje. IV. Návrhu T. H., aby byla České republice- Ministerstvu financí uložena povinnost písemně se T. H. omluvit, a to doporučeným, datovaným, vlastnoručním podpisem ministra a otiskem kulatého úředního razítka opatřeným dopisem, obsahujícím omluvu T. H. za evidování nepravdivých údajů v informačních systémech označujících T. H. za osobu, které byla rozhodnutím dopravního inspektorátu Okresního ředitelství PČR v Benešově uložena pokuta za přestupek ze dne 9. listopadu 1994, se nevyhovuje V. Návrhu T. H., aby byla České republice - Ministerstvu dopravy uložena povinnost bezplatně poskytnout T. H. zprávu o všech informacích uchovávaných o něm ve všech informačních systémech provozovaných Ministerstvem dopravy, se nevyhovuje. Žalobce včas podanou žalobou navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí obou stupňů pro nezákonnost a vady řízení, v doplnění žaloby konkrétně uvedl, že řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 31.5. 2000, za účinnosti zákona č. 256/1992 Sb., u Okresního soudu v Benešově. Důvodem byla skutečnost, že Finančním úřadem v Benešově byla po něm, jako daňovému dlužníkovi, exekučně vymáhána pokuta 500,- Kč, která mu měla být uložena rozhodnutím dopravního inspektorátu Okresního ředitelství PČR v Benešově ze dne 28.8. 1995 za údajný přestupek ze dne 9.11. 1994, ačkoliv žádné takové rozhodnutí nebylo doručeno jeho zástupci Mgr. M. Š. ani jemu do vlastních rukou, takže nemohlo nabýt právní moci a stát se vykonatelným. Domáhal se proto uvedenou žalobou, aby dle § 20 písm.e) zákona č. 256/1992 Sb. Ministerstvu vnitra bylo předběžným opatřením uloženo zdržet se poskytování informací o tom, že má zaznamenán 1x trest za přestupek ze dne 9.11.1994. Dále se domáhal, aby mu byla zaplacena náhrada škody 600,- Kč s příslušenstvím a uložena povinnost České republice - Ministerstvu vnitra a České republice - Ministerstvu financí zlikvidovat všechny nepravdivé údaje obsažené jimi provozovaných informačních systémech a obsahující údaje o tom, že mu byla uložena pokuta za přestupek z 9.11. 1994 /ve smyslu § 20 písm. b) zákona č.256/1992 Sb./ a dále se domáhal uložení povinnosti oběma žalovaným písemně se mu omluvit doporučeným dopisem za evidování nepravdivých údajů /ve smyslu § 20 písm. a) téhož zákona/ a zaplacení peněžní náhrady ČR-Ministerstvem vnitra ve výši 3000Kč /ve smyslu § 20 písm. d) téhož zákona/. Pod bodem 2. pak uplatnil nárok podle § 17 písm. l) téhož zákona, aby mu ČR-Ministerstvo vnitra poskytlo bezplatně zprávu o všech informacích uchovávaných o jeho osobě v jím provozovaných informačních systémech. Žalobce tvrdí, že od počátku řízení vedeného před Okresním soudem v Benešově byl zastupován odborovou organizací Nezávislá odborová komise se sídlem v Praze 5 - Radotín, Šárovo kolo 2/981, jejíž plnou moc k uvedené žalobě přiložil a jejíž aktuální adresa sídla Praha 5- Radotín, Šárovo kolo 2/981 byla uváděna od počátku řízení o této žalobě na všech podáních adresovaných uvedenému soudu v této věci. K řízení o této žalobě byl dle § 23 zákona č. 256/1992 Sb. příslušný soud a bylo tak vedeno Okresním soudem v Benešově pod sp.zn. 10 C 742/2000. Žalobce dále (str. 3-5 doplnění žaloby) popsal průběh řízení před soudem, včetně změn petitu(str. 3) a průběhu dokazování před soudem, s tím, že následně řízení o této žalobě bylo usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 30.6.2004 č.j. 10 C 742/2000-353 zastaveno s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Úřadu pro ochranu osobních údajů; usnesení bylo právní moci 13.12.2004 poté, kdy bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27.10.2004 č.j. 26 Co 443/2004-377 potvrzeno. Dovolání, které žalobce podal, bylo zamítnuto usnesením nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 449/2005 ze dne 31.3.2005, které nabylo právní moci dne 11.5.2005. Úřad, jemuž byla věc takto postoupena, byl ve věci poté nečinný (z důvodů pochybností o své kompetenci) a odmítal ve věci rozhodnout, proto se žalobce obrátil s žalobou na ochranu proti nečinnosti na Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 30.4.2008,č.j. 7 Ca 285/2005-19 uložil žalovanému Úřadu ve věci jeho návrhu rozhodnout. Žalobce tvrdí, že Úřad však zůstal nečinný a v soudem určené lhůtě nerozhodl (tomu se žalobce bránil v exekučním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 7). Úřad následně oznámil zahájení správního řízení přípisem z 22.7.2008 s datem přepsaným na 15.2.2008), které mj. zaslal jeho zástupci – Nezávislé odborové komisi, avšak na adresu 10 let starou, neexistující „Praha 5,Musílkova 42/260“ (č.l. 9 správního spisu) přesto, že v písemnostech a také soudních rozhodnutích je adresa správná, takže se oznámení vrátilo jako nedoručitelné. Poté oznámení o zahájení řízení zaslal Úřad přímo žalobci, žalobce je převzal 14.8. 2008. Na tuto písemnost, protože nebyla řádně doručena jeho zástupci, nereagoval, neboť nedošlo k jejímu řádnému a zákonu odpovídajícímu doručení, protože kdyby tak učinil, podle stávající judikatury by tím vadu v doručení zhojil. S ohledem na přístup žalovaného k jeho právům neměl zájem konvalidovat hrubé nedostatky v procesním postupu. Dále se k věci vyjádřili ostatní účastníci: ČR–Ministerstvo vnitra, ČR-Ministerstvo financí a ČR-Ministerstvo dopravy a se žádným z těchto vyjádření (čl. 21 až -25 správního spisu), nebyl žalobce seznámen, čímž bylo porušeno jeho základní právo (k tomu odkazuje na nález Ústavního soudu sp.zn. ÚS II.323/07). Oznámení o možnosti seznámit se s podklady ze dne 8.9. 2008 žalobce nikdy neobdržel, není u něho doložen žádný doklad o doručení (§ 24, § 25/3 spr.ř.) a bylo adresováno toliko žalobci nikoliv jeho zástupci, takže by ani doručení nebylo účinné. Úřad porušil § 33 spr.ř., žalobce se nemohl seznámit s podklady a nemohl navrhnout doplnění (k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7A 112/2002-36 a další). Žalobce také nebyl uvědomněn o důvodech (§ 49 odst. 2 správního řádu), které vedly k tomu, že Úřad nerozhodl v zákonem stanovených lhůtách. Rozhodnutí Úřadu ze dne 3.10.2008, kterým nebylo vyhověno jeho návrhům, bylo rovněž nesprávně doručováno přímo žalobci, nikoli jeho zástupci, a až poté co byl Úřad 27.10.2008 upozorněn na nesprávné doručování, bylo dodatečně rozhodnutí doručeno jeho zástupci na adresu, kterou uvádí od počátku řízení. Rozklad byl zamítnut a předseda Úřadu v odůvodnění svého rozhodnutí bagatelizoval tyto vady v doručování a vůbec k nim nepřihlédl. Dále žalobce namítá, že nebyl přesně a úplně zjištěn skutečný stav věci, předseda Úřadu se se skutkovým a právním posouzením orgánem I.stupně ztotožnil. Žalobce tvrdí, že byť řízení před Úřadem bylo fa