— Nejvyšší správní soud

10 Ca 327/2009- 68 - text 10 pokračování 10 Ca 327/2009 10 Ca 327/2009- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobkyně: Mgr. S. K., zast. Mgr. Lukášem Kratochvílem, advokátem, se sídlem Solná 5, Ostrava, proti žalovanému: Česká lékárnická komora, se sídlem Antala Staška 80, Praha 4, zast. Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem, se sídlem Vinohradská 126, Praha 3, v řízení žalobě proti rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 16. 4. 2009 čj. 223/ČR/2008 t a k t o : I. Rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 16. 4. 2009 čj. 223/ČR/2008 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10.640,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Lukáše Kratochvíla, advokáta. Odůvodnění Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory ze dne 16.4. 2009 č.j. 223/ČR/2008, kterým byla jednak zproštěna disciplinárního obvinění spočívajícího v tom, že vykonávala v období od 4.12. 2007 do 31.12. 2007 funkci odborného zástupce v lékárně Tesco Hrabová, aniž by byla držitelkou osvědčení ČLK k výkonu funkce odpovědného zástupce, a současně byla uznána vinnou ze spáchání disciplinárního deliktu spočívajícího v tom, že vykonávala v období od 1.1. 2008 do 31.5. 2008 funkci odborného zástupce v uvedené lékárně, aniž by byla držitelkou osvědčení ČLK k výkonu funkce odborného zástupce. Tím měla podle § 1 odst. 2 disciplinárního řádu ČLK spáchat disciplinární delikt spočívající v závažném porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a), písm. b) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů, a v § 7 odst. 1 písm. a), písm. b) organizačního řádu ČLK a v § 1 odst. 1, odst. 2 licenčního řádu ČLK a v bodě 6 a 12 etického kodexu ČLK. Žalobkyně v žalobě uvádí, že výše uvedeným rozhodnutím Čestné rady žalované byla zkrácena na svých právech, že uvedené rozhodnutí je založeno na procesních pochybeních, je hmotněprávně nesprávné, a proto se touto žalobou domáhá jeho zrušení, a to ve výroku, jímž byla uznána vinnou ze spáchání disciplinárního deliktu. Nesprávnost napadeného rozhodnutí žalobkyně spatřuje zejména v tom, že disciplinární řízení nebylo zahájeno a vedeno v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 220/1991 Sb., neboť tento zákon v ustanovení § 14 odst. 2 písm. c) svěřil pravomoc k podání návrhu na zahájení disciplinárního řízení toliko revizní komisi okresního sdružení komory. V případě disciplinárního řízení vedeného proti žalobkyni však v rozporu se zákonem tento návrh vzešel přímo od revizní komise ČLK, a to podáním ze dne 8.12. 2008 přímo k Čestné radě ČLK. Při jednání Čestné rady dne 16.4. 2009 tento nesprávný procesní postup žalobkyně namítala, nicméně její námitka byla zamítnuta. K tomu žalobkyně uvádí, že dle § 13 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb. čestná rada okresního sdružení vykonává disciplinární pravomoc vůči jeho členům, dle odst. 4 proti písemnému rozhodnutí čestné řady okresního sdružení o uložení disciplinárního opatření může člen, kterému je disciplinární opatření uloženo, podat opravný prostředek do patnácti dnů od jeho doručení, a konečně dle odst. 5 o opravném prostředku rozhoduje Čestná rada komory, která přezkoumávané rozhodnutí může potvrdit nebo zrušit. Pokud tedy v daném případě byl žalovanou obejit zákonný postup pro podání návrhu na zahájení disciplinárního řízení revizní komisí místně příslušného okresního sdružení ČLK a rovněž nebylo v prvním stupni rozhodováno čestnou radou místně příslušného okresního sdružení ČLK v rozporu s ustanoveními § 13 a § 14 zákona č. 220/1991 Sb., pak byla žalobkyně zkrácena na svých právech tím, že jednak bylo napadené rozhodnutí vydáno v rámci disciplinárního řízení, které nebylo zahájeno v souladu se zákonem, a dále tím, že na základě tohoto postupu byla žalobkyně zbavena možnosti dvoustupňového rozhodování v rámci kompetentních orgánů žalované, čímž jí byla odňata možnost podat proti rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření opravný prostředek v souladu s ustanovením § 13 odst. 4 zákona č. 220/1991 Sb. s následným rozhodováním o opravném prostředku Čestnou radou ČLK dle § 13 odst. 5 zákona č. 220/1991 Sb. Žalobkyně rovněž namítá, že napadené rozhodnutí je založeno na právním hodnocení, které je hmotněprávně nesprávné a předpokládá stanovení povinnosti nad rámec zákona. Licenční řád ČLK stanovuje podmínky pro výkon funkce odborného zástupce nestátního zdravotnického zařízení provozujícího lékárnickou praxi nad rámec zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, a žalobkyně splnila veškeré podmínky a povinnosti stanovené zákonem č. 160/1992 Sb. pro výkon funkce odborného zástupce, o čemž svědčí i ta skutečnost, že byla příslušným krajským úřadem jako odborná zástupkyně lékárny zaregistrována. Požadavek vydávání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce ze strany ČLK jde jednoznačně nad rámec zákona, přičemž se ani nejedná o podrobnější úpravu práv a povinností členů ČLK stavovským předpisem či na základě zákonného zmocnění, neboť požadavky na osobu odborného zástupce jsou taxativně dány zákonem č. 160/1992 Sb. v jeho ustanovení § 9, které byly žalobkyní bezezbytku splněny. Žalobkyně přitom zdůrazňuje, že pokud jednala v souladu s právem a zákony, nemohla současně porušovat či porušit jakékoliv své jiné právní povinnosti, a to ani vůči zákonu č. 220/1991 Sb., ani vůči jakémukoliv právnímu předpisu nižší právní síly nebo stavovském předpisu ČLK. V případě možného konfliktu mezi zákony a stavovskými předpisy musí převládnout zákon jako předpis vyšší právní síly a nejasnosti a nepřesnosti právní úpravy nemohou jít k tíži žalobkyně. Proto se žalobkyně nemohla dopustit jakéhokoliv disciplinárního provinění, jelikož zde chybí jako předpoklad porušení právní povinnosti ze strany žalobkyně. Žalobkyně dále namítá, že žalovaná se v rámci svého rozhodování vůbec nezabývala faktickou stránkou věci, tj. faktickou činností žalobkyně v předmětné lékárně, pouze formálně uzavřela na základě uzavřené pracovní smlouvy a ustanovení do funkce, že žalobkyně spáchala disciplinární provinění. Tento postup v řízení zcela jistě znamenal zkrácení na jejích právech na to, aby řízení bylo vedeno řádně a aby ze strany žalované byla vina žalobkyni prokázána bez jakýchkoliv pochybností, což se však nestalo. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě, které bylo soudu doručeno dne 24.7. 2010, uvedla, že žalobu nepovažuje za důvodnou a k jednotlivým žalobním námitkám uvedla následující: K námitce, že disciplinární řízení bylo zahájeno na základě návrhu podaného revizní komisi ČLK, která k tomu není oprávněna, žalovaná uvedla, že dle jejího názoru se jedná o chybný výklad zákona č. 220/1991 Sb. ze strany žalobkyně, neboť systematickým výkladem ustanovení § 10 až § 19 tohoto zákona je nutno dovodit, že zákonodárce neměl v úmyslu přiznat revizní komisi ČLK pravomoc v menším rozsahu než revizní komisi okresního sdružení lékárníků. Analogicky lze poukázat na pravomoc Čestné rady ČLK a čestné rady okresního sdružení lékárníků, když čestná rada okresního sdružení lékárníků vykonává dle § 13 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb. disciplinární pravomoc vůči členům sdružení a Čestná rada ČLK dle § 18 odst. 1 vůči všem členům komory. Obdobně čestná rada okresního sdružení lékárníků může § 13 odst. 3 písm. b) za disciplinární delikt uložit pokutu od 2.000,- Kč až do 20.000,- Kč, kdežto Čestná rada ČLK může za zvlášť závažný disciplinární delikt dle § 18 odst. 3 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. uložit pokutu od 3.000,- Kč do 30.000,- Kč. Obdobným způsobem je třeba posuzovat i vztah revizní komise okresního sdružení lékárníků a revizní komise ČLK. Žalobkyně nebyla nijak zkrácena na svých právech, neboť skutečnost, zda návrh na zahájení disciplinárního řízení podala revizní komise ČLK nebo revizní komise okresního sdružení lékárníků, nemá na způsob vedení vlastního disciplinárního řízení žádný vliv. Nad rámec toho žalovaná poukazuje na skutečnost, že v praxi jsou jednotlivé orgány některých okresních sdružení lékárníků nečinné, a tak by v souladu s ustanovením § 80 odst. 4 správního řádu připadala v úvahu i možnost, aby nadřízený správní orgán za tam uvedených podmínek věc převzal a rozhodl místo nečinného orgánu. Žalovaná se však s ohledem na shora uvedený výklad zákona nedomnívá, že by tento postup bylo třeba aplikovat. K námitce žalobkyně, že postupem žalované jí byla odňata možnost dvoustupňového rozhodování v rámci kompetentních orgánů ČLK, žalovaná uvedla, že žalobkyně se zcela mýlí. Pro uvážení, zda se bude disciplinární řízení konat v prvním stupni před čestnou radou okresního sdružen